Praha - Když předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková v úterý vystoupila na tiskové konferenci, působila stejně dramaticky jako ruský prezident Vladimir Putin, který ve stejný moment oznamoval světu odhodlání použít na Krymu armádu. Zatímco Putin s použitím síly váhá, Vitásková vrhla do boje za zachování svého vlivu v čele úřadu všechny dostupné zbraně.
Šéfku ERÚ rozčílil poslanec Milan Urban svým pozměňovacím návrhem k novele zákona na změnu v řízení úřadu, jediného šéfa má nahradit pětičlenná rada.
Šéfka ERÚ Urbana veřejně označila za vyděrače. A varovala před „nekontrolovatelnými skupinami, opakovaně se pokoušejícími ovládnout ERÚ a destabilizovat energetický trh za cenu porušení evropských směrnic“. S emotivně laděným dopisem ve stejném duchu se obrátila i na předsedu vlády Bohuslava Sobotku.
Milan Urban ve stejný den v reakci na její mediální výstup označil nejmocnější českou úřednici za „hysterku, která mu nestojí ani za to, aby na ni podal žalobu“. Koho z nich brát vážně?
Od nástupu ve válce
Vitáskové se nelze divit, že konflikt s Urbanem popisuje jako drama. Sama se cítí být ve sporu již od svého nástupu do funkce v půli roku 2011 - tedy v době, kdy začínala být zřejmá míra solárního průšvihu, jemuž nedokázalo zabránit předchozí vedení ERÚ. Ambiciózní Vitásková se rozhodla, že udělá v energetice pořádek, padni komu padni. Bez ohledu na následky.
Na ERÚ vletěla jako „neřízená střela“ a vyhlásila boj na mnoha frontách. Jako první proti - jak sama říká - „solární mafii“. Postupně zpochybnila licence na 1500 solárních elektráren. A brání jakékoliv další podpoře obnovitelných zdrojů energie. Šlape na paty distribučním plynárenským firmám. Chce kontrolovat ceny při obchodech uvnitř velkých korporací - včetně ČEZ.
Tlačí na převzetí kompetencí Státní energetické inspekce. A ráda by rovněž převzala regulaci vodárenství i železniční dopravy. Část domácího byznysu tak ohrožuje již v současnosti, část straší do budoucna.
Umět se poprat
Nekompromisní a razantní byla vždycky. Musela se za sebe umět od mládí poprat: vyrostla jako sirotek, od 17 let se živí sama.
Profesně začínala jako řadová referentka v Severomoravské plynárenské, techniku vystudovala při zaměstnání a v čistě mužském světě se už před dvaceti lety vypracovala na šéfku firmy.
V roce 2001 povýšila na ředitelku státního Transgasu, stala se tak nejmocnější manažerkou v zemi. Podnik připravila k prodeji německé RWE, ale pak kvůli sporům s novými majiteli skončila.
Několik let zastupovala město Prahu v Pražské teplárenské. Ale i odtud musela odejít poté, co ve firmě nedokázala ukončit vleklé akcionářské spory, jak po ní chtěl tehdejší primátor Pavel Bém.
Krátce se pak angažovala ve firmě Vemex, napojené na ruskou společnost Gazprom, čímž si vysloužila - podle ní přehnanou - pověst ženy, která má otevřené dveře do Kremlu.
Když ji před třemi roky posadil expremiér Petr Nečas do čela energetického úřadu, šokoval tím vlivné energetické hráče i pracovníky úřadu. Všichni do poslední chvíle čekali, že se funkce ujme místopředseda úřadu Blahoslav Němeček a nebudou tu žádné velké změny.
Místo toho přišla Vitásková a do půl roku v ERÚ nezůstal kámen na kameni. Nová šéfka si rychle nadělala spoustu nepřátel a brzy začala čelit kritice. Nejčastěji pro údajnou neodbornost (ta se ovšem dosud navenek neprojevila) či pro možný střet zájmů.
Solární vyšetřování a střet zájmů
Její nejvážnější problém představuje policejní stíhání kvůli solárním elektrárnám Saša Sun a Zdeněk Sun ocelářského magnáta Zdeňka Zemka. Podle policie Vitásková napomohla tomu, aby si udržely podezřele přidělenou licenci.
Kvůli Zemkovým elektrárnám je stíháno devět lidí včetně Vitáskové. Případ zaměstnává soudy a Evropskou komisi. Mluvit o jednoznačné vině však zatím nelze.
A další problém, jemuž čelí dlouhodobě, je údajný střet zájmů. Tento týden přišla Česká televize s odhalením, že Vitásková stále rozhoduje o svých bývalých firmách SMP - Služby a Gazoprojekt Czech.
Jako šéfka ERÚ přitom nesmí podnikat, proto před nástupem do funkce předsedkyně úřadu prodala firmy exmanželovi a snaše. Podle televize ale nadále i jako šéfka ERÚ kontroluje finanční toky firem.
Vitásková tvrdí: „Ve střetu zájmů nejsem,“ a de iure má pravdu. Soudy budou muset řešit, zda jsou konzultace mezi členy rodiny podnikáním. Podstatné ale je, zda mají firmy z funkce bývalé majitelky prospěch.
Například exministr dopravy z Topolánkovy vlády Aleš Řebíček, který před nástupem do funkce formálně prodal firmu Viamont, také splnil zákonné podmínky. Během jeho šéfování na ministerstvu Viamont díky miliardovým státním zakázkám nabobtnal, z čehož profitoval po odchodu z funkce i Řebíček. Podobný postup Vitáskové nikdo neprokázal.
Rozsah pravomocí
Bude muset Vitásková z úřadu odejít kvůli překročení zákona? To je nejisté. A právě tady je třeba hledat kořeny Urbanovy snahy o náhradu neříditelné šéfky ERÚ kolektivním orgánem. Nápad není nový, Urban s ním poprvé přišel již před třemi lety, v roce 2011.
„Je to návrh, o kterém se diskutuje minimálně tři čtyři roky,“ tvrdí Urban. Není to tak docela pravda. Tehdy návrh neprošel, politici totiž místo zavedení rady poněkud omezili pravomoci jediného šéfa ERÚ: musí konzultovat zásadní změny v regulaci s „účastníky trhu“ - energetickými firmami. A dávat také na vyžádání informace poslancům.
Pak bylo dlouho ticho, o kolektivním řízení nikdo nemluvil. Jenomže teď je potíž v tom, že Vitásková s kýmkoliv konzultuje nerada, a tak se k původnímu plánu Urban vrátil.
Před třemi lety, než návrh na kolektivní řízení ERÚ padl, se o něm hodně diskutovalo. Možná proto se jej teď Urban pokusil prosadit jako „malou novelu“, narychlo bez velkých debat.
Nakonec ale projde standardní poslaneckou procedurou s rozpravou. Bude zajímavé sledovat, kolik zastánců i nepřátel Vitásková jako razantní šéfka ERÚ v nové Sněmovně má.
Další podrobnosti čtěte v dnešních Hospodářských novinách.
