Nizozemský velvyslanec Jan C. Henneman má, zdá se, hned dvě funkce. Kromě reprezentace Nizozemska v České republice se stal čestným a dobrovolným velvyslancem cyklistické republiky. Vedle svého fanouškovství pro kola se zajímá i o udržitelný rozvoj.

Před vchodem jsem si všimla několika kol...

Ano, rádi jezdíme na kole. Máme jich venku několik a moje je to skládací. Nedávno jsme ho vzali s sebou do Brna vlakem, protože jsme se tam zúčastnili ekologické propagační akce "Do práce na kole", do níž jsme se také zapojili a ke které jsem si sám přidal dovětek: "A také zpět domů". Navíc, pro zaměstnavatele je přínosné, když umožní svým zaměstnancům jezdit do práce na kole. Jsou totiž poté prokazatelně zdravější.

A odpovědně fungujete i v budově velvyslanectví?

Ano, čekali jsme na to, až nám vyprší smlouva a při jednání o nové smlouvě jsme zahrnuli i prvky udržitelného rozvoje. V budově jsme například vybudovali sprchy, protože někteří kolegové a kolegyně jezdí na kole poměrně z daleka a chtěli jsme jim tuto možnost dát.

Takže jste cyklistická ambasáda...

Co ambasáda. Jsme cyklistický národ. Nedávno jsem si zjišťoval pár statistik k inklinaci Nizozemců k cyklistice a zjistil jsem, že v Nizozemsku máme 18 milionů kol na 16 milionů obyvatel. To znamená, že máme více kol na osobu nebo jich možná příliš krademe (smích). Ne, vlastně jsem si na tom uvědomil, že každý máme více kol.

I vy?

Já mám skládací kolo, se kterým jezdím v Praze na ambasádu. Pak mám kolo v Haagu, které využívám, když vozím jedno z vnoučat, a pak ještě jedno, se kterým jezdím do přírody. A moje žena má také tři kola. A zde se již rýsuje základ pro tak vysokou statistiku.

A kam s tím skládacím kolem jezdíte?

Mám samozřejmě k dispozici auto s řidičem. To je jedním z privilegií velvyslance, ale na kole se cítím svobodný. Například, když byla recepce na nedaleké ruské ambasádě, jel jsem tam na kole. Jinak bych trčel v dopravní zácpě a jel bych tam o půl hodiny déle.

Kolik velvyslanců tam přijede na kole jako vy?

Byl jsem sám. Ale mám dobrého soupeře, a tím je dánský velvyslanec. On má nádherné kolo, dokonce s přepravní částí pro osoby. Společně se snažíme cyklistiku propagovat.

Někde jsem četla, že v Amsterodamu používá kolo 40 % obyvatel, zatímco v Praze je pro nás kolo spíše volnočasový prostředek. Z čeho se, podle vás, tento rozdíl rodí? Je to jinou mentalitou, vyšší ohleduplností k životnímu prostředí nebo profilem města?

Pokud se podívám na svůj případ, tak v Haagu bydlíme sedm kilometrů od ministerstva zahraničí a krom dnů, kdy velmi pršelo, jsem vždy jezdil na kole. A i když mám před domem zastávku tramvaje, která jede přímo, tak na kole jsem v práci rychleji. Jedna z věcí, kterou se totiž v Nizozemsku naučíte jako první, je jezdit na kole. Nejdříve jezdíte s rodiči, pak do školy, pak do práce. Ale i v Nizozemsku začínáme řešit rostoucí nebezpečnost jízdy na kole v některých lokalitách, a to zejména kvůli nárůstu automobilové dopravy. Mnoho dětí kvůli tomu vozí rodiče do školy autem.

Podpora odpovědného podnikání

Ambasáda také podporuje odpovědný přístup firem. Jsou nizozemské firmy, které u nás podnikají, odpovědné?

Všechny nizozemské firmy, které zde podnikají, zdaleka neznáme. Známe velké nadnárodní korporace. Spolupracujeme s Nizozemsko-českou obchodní komorou a firmami, které jsou zde sdruženy a které se angažujíc v CSR. Ale v Čechách a na Moravě podniká celá řada nizozemských firem. Nedávno jsem například byl v Ostravě, kde nizozemská firma CTP vybudovala velké administrativní centrum. A oni navrhli budovu v centru tak, aby do ní mohli lidé jezdit na kole a s městem ji napojili na cyklistickou stezku. A když už jsme u té cyklistiky, tak jsem nedávno navštívil nizozemskou firmu Bike Fun International, která v areálu Tatry Kopřivnice vyrábí kola.

A jako ambasáda podporujete co?

Krom mé osobní podpory některým akcím a programům se snažíme podporovat důležité aktivity v této oblasti. Například podporujeme různé akce k propagaci principu odpovědného a udržitelného podnikání, jako nedávnou konferenci CSR Summit 2012, kde se prezentovala nizozemská zkušenost.

Podařilo se dovézt na konferenci experta z organizace CSR Netherlands, Dereka Wilsona, který českým firmám představil současné trendy v odpovědném a udržitelném podnikání. Jsem rád, že můžeme mnohé firmy inspirovat.

Může vůbec přístup státu něco v této oblasti změnit?

Ano, jistě, proaktivní politikou, ale řeknu vám jeden příklad. Nedávno jsem, během konference ambasadorů, navštívil zajímavý projekt v Holandsku. Šlo o firmu The Greenery, mezinárodní společnost, která produkuje a prodává ovoce a zeleninu. Tato firma má velice zajímavou strategii udržitelného podnikání. Z této návštěvy jsem si odnesl jeden poznatek. Vláda se může pokusit regulovat jakoukoliv oblast, ale je vždy svým způsobem pozadu. Kdo diktuje změnu v politice firem, jsou převážně zákazníci. Jsou to ti, kteří chtějí zelenější politiku firem a zdravější přístup, například při pěstování zeleniny a ovoce.

Foto: Filip Singer

Může ale tímto způsobem dojít k nějaké větší změně?

Ano, naopak je třeba podporovat mikrosoučást společnosti, jak my říkáme, anglicky grassroot. V této vrstvě se nesou určité hodnoty a každodenně ovlivňuje chod společnosti. A lidé v běžném rozhodování mají tu moc ovlivnit chování některých firem, rozhodně řetězců a výrobců potravin.

Minulý týden jsem navštívil projekt v Rotterdamu, v přístavu, kde byly budovy a místa, která se k ničemu nevyužívala. Vznikla zde iniciativa, která má za cíl místo ekologicky využít. Například zde chtějí pěstovat zeleninu a zapojit do projektu lidi z Rotterdamu.

Tato iniciativa kopíruje nový trend, kdy se využívá nevyužitá půda ve městech ku prospěchu lidí, kteří zde žijí. Za iniciativou jsou lidé se zkušeností ze zemědělství, z realitního byznysu a podobně, kteří si sehnali podporovatele a sponzory a chtějí celý projekt rozjet. Každý se na tom může investičně spolupodílet i formou drobných investic. Já osobně v tom vidím jednu z cest, jak podpořit udržitelný rozvoj měst a míst.

A ta návštěva byla pracovní?

Projekt jsem navštívil na pozvání svého nejstaršího syna. Můj syn, Pepík, je totiž aktivní v udržitelném rozvoji. Dokonce napsal knihu o transformačních strategiích, kterou na akci v Rotterdamu prezentoval.

Pepík? Slyšela jsem dobře?

Ano, můj syn se jmenuje Pepík, protože moje matka byla z České republiky. Ale to tam raději nepište, aby nikdo neřekl, že ho protežuji. (smích)

A co daňové výhody pro odpovědné podnikání?

To je velká otázka. Zejména v době, kdy se všechny vlády musejí chovat velice ekonomicky rozumně. Ale ten příklad společnosti The Greenery ukazuje, že firma přizpůsobila svůj způsob distribuce ovoce a zeleniny a způsob práce a pěstování, které je šetrnější. To jí přináší konkurenční výhodu. Pokud bychom zavedli daňové zvýhodnění, mohlo by to vlastně mít vliv na konkurenci mezi firmami.

Ale pokud vláda nezačne bonifikovat či odměňovat odpovědné chování, vysílá tím přece signál, že je srozuměna s externalizací nákladů na společnost, a to společnosti v dlouhodobém horizontu žádné úspory nepřinese.

No. Podívejme se například na automobily. Kolik se jich dnes vyrábí. A kolik z nich začíná mít motory, které jsou mnohem šetrnější vůči životnímu prostředí.

A šetrnější auta mají v Nizozemsku lepší daně. Ale prý to chcete zrušit?

A jsme zpátky u toho, kolik to stát stojí...

(Vyšlo v časopise CSR fórum 6/2012)