"Přestože čisté a hygienické pracovní prostředí lidé považují většinou za nezbytnost a nyní si kvality úklidových prací všímají kvůli pandemii více než dříve, pracovníků, kteří jej zajišťují, si lidé neváží," říká Lukáš Rom ze společnosti Kärcher, která iniciativu Thank Your Cleaner Day napříč padesátkou zemí světa spoluorganizuje. Letos poprvé i v Česku.
Cílem je ukázat nejenom veřejnosti, ale i zaměstnavatelům, že jde o práci potřebnou a že si nezaslouží všeobecné pohrdání, ale úctu. Iniciativa vyzývá firmy, aby své uklízeče a uklízečky ocenily - květinou, dárkem nebo alespoň poděkováním.
"Ačkoli toto odvětví služeb zaměstnává desítky tisíc pracovníků, hospodaří se stamiliony korun a ošetřuje a udržuje budovy a stavby miliardových hodnot, ne vždy je k němu přistupováno s odpovídající pozorností a respektem. Chceme, aby se stalo samozřejmostí, že úklid není pouze odstraněním viditelného nepořádku, ale že jde i o údržbu a ochranu svěřených hodnot pomocí moderních technologií," uvádí k tomu asociace úklidu a čištění, která se k iniciativě přidala.
V poslední době se volná místa uklízeček či uklízečů často obsazují zahraničními pracovníky. "Češi tuto profesi moc dělat nechtějí. A když ji vykonávají, tak spíše jako přivýdělek na vedlejší pracovní poměr, případně si tak přivydělávají třeba k mateřské dovolené nebo důchodu. Je totiž poměrně obvyklé provádět úklidové práce mimo tradiční pracovní dobu, kdy v kancelářích, školách, úřadech, obchodech a dalších pracovištích utichne provoz," říká k tomu Michal Novák z pracovního portálu Profesia.cz.
"Uklízet umí přece každý"
Mohlo by se zdát, že důvodem malého respektu k práci uklízečky je to, že je možné ji vykonávat bez vzdělání nebo speciální kvalifikace. Ale v žebříčku povolání podle prestiže, který jednou za čas sestaví Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, nehraje vzdělání roli.
Na spodních příčkách se vedle uklízeček totiž tradičně objevují například politici a kněží, kteří mají většinou vysokou školu. Důvodem je podle odborníků spíše široce rozšířený názor, že uklízet přece umí každý.
Práce má ovšem svá specifika a pevně daná pravidla, která se zvláště při úklidech hotelů, nemocnic, kanceláří, úřadů či škol musí pečlivě dodržovat. A jak tvrdí zástupci asociace úklidu a čištění, řada lidí by kurzem úklidového pracovníka neprošla.
Uklízečka musí znát pevně stanovené standardy - například co lze umýt vodou, co se čistí nasucho, co je nutné uklízet denně, co jednou týdně, měsíčně nebo kdy dezinfikovat. A musí ovládat barevný mezinárodní systém úklidu, který zároveň usnadňuje zaměstnávání zahraničních pracovníků.
Pokud ovládají barevný systém, uklidí bez problémů i bez znalosti jazyka země, ve které pracují. Zjednodušeně jde o to, že na toalety se používají vždy červené pracovní pomůcky, na ostatní umývárenské věci žluté, na úklid kuchyně zelené a modrá barva se používá na schodiště, výtahy, chodby.
"To je skvělý systém, usnadňuje nám práci. Rozdílné barvy mají i hadříky na čištění. Pak se mi nestane, že bych použila hadřík z úklidu toalety třeba v kuchyni," vysvětluje uklízečka Valérie, která se do Česka přestěhovala před deseti lety z Ukrajiny.
Tam vystudovala zdravotnickou školu a pracovala v nemocnici jako zdravotní sestra. "Šla jsem sem za výdělkem," doplňuje. Práce uklízečky přitom u nás není dobře finančně ohodnocená. Průměrná mzda činí nyní 18 500 korun hrubého.
"Nechci mluvit o tom, kolik si konkrétně vydělám, ale určitě mi to stačí v běžném rodinném rozpočtu na pokrytí našich potřeb. A je to víc, než jsem brala na Ukrajině," doplňuje žena, která pracuje pro firmu Čisticí stroje na hlavní pracovní poměr.
"K práci uklízečky jsem se dostala přes doporučení mého známého. Jsem zaměstnaná na plný úvazek a firma mi pravidelně vyplácí mzdu, toho si vážím. Pracuji jako pokojská v hotelu a denně musím uklidit 16 pokojů," říká Valérie. Dodává, že jde sice o práci fyzicky namáhavou, ale že ji těší, že je vidět hned výsledek - provoněné čisté pokoje a následně spokojení hosté hotelu.
O tom, že by uklízela v domácnostech, neuvažovala. "Vyhovuje mi pevné pracovní místo, kdy si nemusím shánět práci sama a nemusím řešit dopravu na různá místa úklidu," říká.
Je jí jasné, že povolání uklízečky není ve společnosti zrovna dobře vnímáno. "Když řeknu, že jsem uklízečka, nemám takový respekt, jako kdybych řekla, že jsem zdravotní sestra. Ale přitom práce uklízečky není jen o tom, jak namočit podlahu. Ne každý, kdo si to myslí, umí uklízet. Řada lidí třeba vůbec neřeší výběr správného čisticího prostředku na různé materiály. Nedodržují správné postupy úklidu - například nejdřív doma vysají a potom teprve utřou prach, takže nepostupují při úklidu shora dolů," dodává Valérie.
Den poděkování - Thank Your Cleaner Day poprvé oslavila profesní organizace úklidových služeb na Novém Zélandu a postupně se rozšířil do padesáti zemí světa. Slouží k ocenění tvrdě pracujících úklidových pracovníků, kteří svou práci často vykonávají mimo běžnou pracovní dobu a jsou pro ostatní kolegy anonymní.
