Blíží se začátek školy. Junioři brzy vyrazí do lavic za kamarády a také na sociální sítě, kde žijí svůj paralelní školní život. Někdy, stejně jako v reálném životě, krutý. Hlavně pro oběti šikany a kyberšikany. Podle průzkumu britské Plymouth univerzity jsou častými oběťmi kyberšikany nejen žáci, ale také samotní učitelé.
"Každý uznává, že je to problém a je třeba s tím něco dělat, ale školy nemají v této oblasti žádnou podporu. Je to problematická oblast, protože některé zveřejněné věci prostě nemusí být nezákonné," řekl Huffington Post autor průzkumu profesor Andy Phippen.
Každý třetí
Phippen v rámci výzkumu oslovil 377 učitelů a analyzoval také 35 případů z linky tísňového volání. Zjistil, že 35% učitelů má buď bezprostřední zkušenost s kyberšikanou, nebo ví o některém svém kolegovi, který se stal terčem urážek a zesměšňování. Šlo především o komentáře na Facebooku a cílené denunciační kampaně na Twitteru.
Za nejpřekvapivější zjištění označil Phippen fakt, že 72% autorů těchto denunciací byli žáci, ale celých 26% bylo dílem rodičů. "Rodičovské statistiky jsou obzvlášť znepokojivé," uvedl Phippen: "Školy tento problém bagatelizují, buď proto, že si ho neuvědomují, nebo proto, že nevědí, co s ním dělat."
Server Digital Trends v úvaze o tomto problému píše, že v případě žáků může jít klidně o zdravé vyjádření názorů a byl by zajímavý srovnávací výzkum, do jaké míry jsou na sociálních sítích pomlouváni také kadeřníci, lékaři či právníci. V případě rodičů lze však tento trend považovat za znepokojivý - měli by totiž v případě nespokojenosti s učitelem využít běžné mechanismy stížností.
Podporuj svého učitele
Phippen varuje, že tento problém může mít vliv na samotný vzdělávací systém: "Zdá se, že společenská skupina učitelů už není vnímána jako někdo, kdo si zaslouží podporu při výchově dětí, ale jako lidé, kterým to můžeme šikanovat v případě, když nesouhlasíme s tím, co se ve třídě děje."
Jeden z ředitelů v rámci výzkumu například popsal dvanáctiměsíční kampaň jednoho z rodičů, v rámci které zveřejňoval o škole na internetu "urážlivé nepravdy o naší praxi". "Nakonec jsem se zhroutil a museli mi zavolat první pomoc, protože jsem chtěl spáchat sebevraždu," uvedl.
Phippen vidí řešení ve vzniku celostátní sítě, která by se tímto problémem v Británii zabývala. Zjištěná fakta se však jistě nebudou týkat jen Spojeného království, ale také učitelů, žáků a rodičů v kontinentální Evropě.