Záleží na tom, kdo jej říká. Komentátoři v průběhu sporu, kdy se proti dohodě původně postavily Polsko, Česko a Kypr, poukazovali na propast mezi novými a starými zeměmi.

Potížista Polsko

Nakonec se nejdéle vzpíralo Polsko. To se ostatně z nováčků ozývá nejčastěji a nejhlasitěji. Dlouho se na něj čekalo v Kodani, než uzavře přístupové smlouvy.

V prosinci zase neústupnost polských zástupců nakonec pomohl novým zemím k dalším stamilionům z evropského rozpočtu na roky 2007 až 2013.

Jenže nakonec i Polsko povolilo, dohoda se podařila. Přesto se ve starých státech unie stále častěji ozývá, že nováčci přinesli jen problémy a kvůli nim je těžké se dohodnout.

Polsko pod vedením premiéra Kazimierze Marcinkiewicze se stalo potížistou při jednáních v Bruselu | Foto: Reuters

"Je normální, že původní členové mají problém strávit příchod deseti nováčků. Ale tak výrazná diferenciace třeba po vstupu Španělska a Portugalska cítit nebyla," citovala ČTK Eneka Landaburua, bývalého hlavního vyjednavače Evropské komise s desítkou nováčků.

Nováčci versus mazáci

Z toho by mohlo vyplývat, že "ne" znamená opravdu "ne" jen z úst starých členů unie. Nováčkům dají "staří mazáci" šanci v případě Polska déle než týden rozmyslet nerozvážnost.

Napovídalo by tomu i stále stejné jednání o DPH. Minulý rok totiž původní dohodě řeklo "ne" Německo. Žádný čas na rozmyšlenou nedostalo. Řešení? Buď se na tom dohodnou špičky na prosincovém summitu, nebo to necháme na příští rok.

Jenže i dlouhodobí členové občas dostanou "druhou" šanci. Kupříkladu Irsko mělo na počátku desetiletí problém se smlouvou s Nice. Ta ale byla velmi zásadní pro přijetí nových členů.

Irské "ne" se nechalo pár měsíců uležet, investovalo se pár milionů do informační kampaně a Irové nakonec poslušně řekli "ano".

Unijní "ne" totiž má váhu jen ve chvíli, kdy ho vysloví jen několik málo silných hráčů na unijním poli. Francie, Německo či Velká Británie.

Po NE se čeká na ANO

Jestli ovšem toto platí, se ukáže v následujících měsících. Francouzi spolu s Nizozemci zamítli evropskou ústavu. Nyní si politici lámou hlavu, co dál.

Pokud předloží stejnou smlouvu občanům ještě jednou, bude to znamenat, že ani "ne" Francie, není absolutní "ne".

Hlavně by to ale otevřelo otázku, zda mají země vůbec šanci ještě něco odmítnout. Nebo jestli se už v Evropě bude problematická dohoda nechávat "uležet" tak dlouho, než všichni kývnou.#reklama