Jeho kariéra trvala jen krátce a byla doprovázena řadou obtíží, ale byl to právě Tu-144, který jako první civilní letoun překonal rychlost zvuku. Do pravidelného provozu v barvách sovětského Aeroflotu byl stroj poprvé nasazen 26. prosince 1975.

Snaha zkonstruovat dopravní letadlo rychlejší zvuku opanovala v šedesátých letech všechny významné výrobce letecké techniky. Nešlo přitom pouze o to přepravit cestující co nejrychleji z místa na místo, ale i o prestiž. Ve Spojených státech se úkolu ujala společnost Boeing, ale její stroj nikdy nevzlétl. Úspěšnější byl francouzsko-britský projekt, který nakonec vyústil ve výrobu letounů Concorde. Stranou nechtěl zůstat ani Sovětský svaz.

Úkolu se ujala kancelář proslulého leteckého konstruktéra Andreje Tupoleva. Nebyla to volba náhodná, neboť tento tým již měl zkušenosti se stavbou vojenských proudových letadel. Výsledkem výzkumu byl prototyp letounu, který poprvé vzlétl v poslední den roku 1968, tedy dva měsíce před Concordem.

Šlo o špionáž?

Ihned po zveřejnění záběrů ruského letadla se na západě vzedmula vlna dohadů o ruské průmyslové špionáži. Tu-144 i Concorde byly totiž stroje s velmi podobnou konstrukcí, ať už šlo o použití delta křídla, sklopného "nosu" letounu nebo umístění motorů. Tupolev si proto vysloužil neoficiální přezdívku "Concordsky". Nezabránili tomu ani odpůrci špionážní teorie, kteří tvrdili, že podobná koncepce obou strojů byla dána obecně platnými zákonitostmi aerodynamiky.

Ať již si sovětští konstruktéři některé prvky "vypůjčili" nebo nikoliv, jejich stroj měl zpočátku proti konkurenci navrch. Pátého června 1969 Tu-144 jako první civilní dopravní letadlo na světě překonal rychlost zvuku (asi 1193 km/h) a v následujícím roce dosáhl jejího dvojnásobku.

Studená sprcha přišla v červnu 1973 na pařížském aerosalonu, jehož se účastnil jak "tůčko", tak Concorde. Při předváděcím letu se ruský stroj zřítil a v jeho troskách zahynulo 14 osob včetně posádky. Příčiny tragedie zůstávají předmětem sporů dodnes. Pověst stroje každopádně nehodou značně utrpěla.

"Tůčko" mělo jen 55 civilních letů

Po řadě zkoušek byly TU-144 nasazeny do pravidelného provozu 26. prosince 1976. Na lince mezi Moskvou a kazašskou Alma-Atou nejprve přepravovaly pouze náklad a poštu. První cestující si mohli let nadzvukovou rychlostí užít o necelý rok později. V květnu 1978 však byl jeden ze strojů postižen závadou na přívodu paliva a při nouzovém přistání zemřeli dva členové posádky. V důsledku tragedie byl provoz s cestujícími zakázán, po pouhých 55 letech s pasažéry. Jako nákladní letouny fungovaly Tu-144 ještě v osmdesátých letech, ale jejich provoz byl příliš drahý. V polovině let devadesátých byl letoun ještě krátce oživen pro potřeby americké NASA, která jej používala jako létající laboratoř pro pro vývoj nového dopravního supersoniku.

Éru nadzvukového létání, která se v šedesátých letech zdála na dosah, ukončila zapomenutá kovová lamela, která v červenci 2000 zapříčinila nehodu Concordu, při níž zahynulo 113 lidí. Provoz Concordu byl následně ukončen. Namísto štíhlých a elegantních nadzvukových letadel tak oblohu opanovaly pomalejší bachraté stroje, které ale lépe vyhovují požadavkům leteckých společností.