Londýn - Britští politici uvažují o půjčkách, které nikdy ve svém životě nebudou muset splatit. Kabinet totiž diskutuje o tom, že by vydala stoleté nebo dokonce věčné dluhopisy. Jejich výhodou je nízká míra výnosnosti, díky níž by vláda platila rekordně malé úroky.
Informovala o tom agentura Bloomberg. Ta se odvolává na zasvěcené osoby, které se podílejí na tvorbě státního rozpočtu. Podle informátorů již ministerstvo financí s investory na téma věčných dluhopisů neformálně diskutovalo.
Podrobnosti by měl ministr George Osborne uvést 21. března, kdy bude prezentovat návrh státního rozpočtu pro příští rok.
Kdo bude věřitelem?
Jak uvádí Národní svaz penzijních fondů, potenciálními věřiteli by se mohly stát například pojišťovny. Asociace ale zároveň zdůrazňuje, že investoři budou preferovat spíše dluhopisy se splatností třicet až padesát let, nikoliv sto.
"Pro většinu penzijních fondů je sto let příliš dlouhá doba, takže si nemyslíme, že by mnoho společností tyto bondy koupilo," komentuje výkonná ředitelka asociace Joanne Segars s tím, že finanční společnosti se sice zaměřují na dlouhodobé produkty, ale ne takto extrémně.
Úrok ze stoletých dluhopisů by byl nejspíše minimální - za desetileté bondy platili Britové v lednu 1,92 procenta. Aktuálně úrok činí 2,27 procenta, přesto je výrazně nižší než ve většině zemí eurozóny.
Za posledních dvacet let přitom ve Velké Británii došlo k výraznému poklesu cen dlouhodobých dluhopisů. Svědčí o tom například průměrná cena, která v uplynulé dekádě činila 4,22 procenta. Důvodem zlevňování půjček je v posledním roce nejistota v eurozóně, která zvýšila příliv investorů nejen do Británie, ale také například do Švédska.
Podle ekonomů je tedy ideální čas na to, aby se vláda pojistila a sjednala půjčky, než sazby půjdou nahoru.
Stoleté nebo věčné dluhopisy mají také Británii pomoct vyrovnat rozsáhlý vládní dluh. "Země by tím víceméně potvrdila, že snižování dluhů v západním světě nelze dosáhnout pouze záchrannými balíčky," říká ale finančník Marc Ostwald.
Stoleté dluhopisy by nebyly první
Věčný dluh má britská vláda i v současnosti - v roce 1932 vydala takzvané válečné dluhopisy, aby pokryla ztráty z první světové války. Podle agentury Reuters se ale v současnosti jedná pouze o 2 miliardy liber. Pro tyto dluhopisy platí, že jistina se věřitelům nikdy nevrátí, ale úroky bude vláda vyplácet navždy.
Věčné dluhopisy se stoletou splatností vláda poprvé emitovala v roce 1720, aby získala dostatek času a prostředků na uhrazení škod, k nimž došlo v souvislosti s pádem skupiny The South Sea Company. Ta představovala jednu z prvních typických novodobých bublin.
Všichni investoři, od rolníků po aristokraty, se totiž do společnosti hrnuli, bez ohledu na to, že The South Sea Company nebyla nijak schopná prokázat své bohatství. Akcie rostly ze 128 liber za kus v lednu 1720 na 550 liber o čtyři měsíce později. V srpnu překonaly akcie hranici tisíce liber. Jako jiné i tato bublina nakonec praskla, tudíž následovaly masivní výprodeje, pokles akcií na desetinu ceny a série bankrotů. O peníze tu přišel i slavný fyzik Isaac Newton, který v investicích ztratil 20 tisíc liber a následně prohlásil: "Mohu vypočítat pohyb nebeských těles, ale ne lidskou šílenost."
Ve světě mají se stoletými dluhopisy zkušenost například Mexiko, nizozemská Rabobank nebo francouzský energetický podnik GDF Suez.
