Rhodos/Praha - Je mu čtyřicet, živí pětičlennou rodinu a jmenuje se Nikos.
Bydlí ve městě Rhodos na stejnojmenném ostrově. Se seznamem nákupu dnes od své ženy Elefterie dostal v SMS hroznou zprávu: při nepokojích v Athénách umřela jejich bývalá spolužačka Athina, matka dvou dětí.
Nikos jde právě z minimarketu, kde utratil své poslední peníze za jídlo. Za 3,77 eur si dopřál i svou oblíbenou retsinu. Bůhví na jak dlouho je poslední.
"Měl jsem posledních padesát eur, když zavřely banky. Mám tři děti. Co teď máme jíst?" ptá se nazlobeně.
Tenhle příběh je fiktivní. Řečeno filmařskou terminologií je ale založen na skutečných událostech.
Dokonce i citovaná Nikosova stížnost je skutečná. Dne 23. dubna 2002 ji zveřejnil server Scotsman.com, jen v ní místo eur figurovala pesos a místo Nikose na Rhodosu ji v argentinském hlavním městě Buenos Aires pronesla jistá Maria Llosa.
Řecko má symptomy Argentiny před krachem
Argentinský prezident Fernando de la Rua oznámil restrukturalizaci dluhu své země všeobecně považovanou za "technický bankrot" dne 2. listopadu 2001. Před násilnými protesty jej pak ze střechy vládní budovy Casa Rosada musel zachránit vrtulník.
Vláda tehdy lidem omezila přístup k úsporám na několik měsíců a při následných nepokojích zemřelo 27 lidí. Byla mezi nimi i jedna matka dvou dětí, která se zabila skokem ze čtvrtého patra vládní budovy, protože jako státní zaměstnankyně nedostala čtyři měsíce plat a neměla peníze na živobytí.
Kolapsu státních financí Argentiny předcházely čtyři roky recese a nezaměstnanost na 22 procentech. Řecko prošlo restrukturalizací dluhu v březnu, v recesi je už pátý rok a nezaměstnanost je těsně pod 22 procenty.
I když se tamní situace od dnešního Řecka v mnohém ohledu liší, drsný argentinský scénář Řecku doopravdy hrozí. A to včetně těch nejhorších důsledků, jak je prožívá náš fiktivní řecký hrdina Nikos.
Projděte si místa, o kterých se v reportáži mluví
Pokud totiž jeho krajané dají ve volbách 17. června hlasy stranám odmítajícím podmínky pomoci od mezinárodních věřitelů, Řecko se ocitne bez půjček a zemi dojdou peníze už v červenci. Naděje na nějakou formu "sametového rozvodu" s předem připravenými scénáři, které se teprve teď začínají mezi lídry eurozóny rodit, by šly automaticky k ledu.
"Nastal by chaos," napsal komentátor Financial Times Marin Wolf. "Policisté a vojáci bez platu pořádek nejspíš neudrží. Objevilo by se loupení a násilnosti. Možný by byl i puč nebo občanská válka," tvrdí světově uznávaný autor.
Zbytky úspor vězí v zavřených bankách
Nikos sedá s igelitkou na lavičku rhodského přístavu. Posedět do restaurace jako kdysi už dávno nechodí. Tím, že přestalo splácet Mezinárodnímu měnovému fondu, dostalo se Řecko na úroveň zemí jako Somálsko, Zimbabwe nebo Etiopie. Dochází mu, že žije ve zhrouceném státu.
Pracuje v daňovém úřadě poblíž největší tržnice ostrova. On a všichni jeho kolegové v úřadě už čtyři měsíce nedostali plat. Stejně jako desetitisíce lidí v celém Řecku.
Cestu do přístavu si zkrátil přes půl tisíce let starou pevnost Johanitů. Ještě vloni by tudy nešel, byla totiž narvaná turisty, teď jsou její ulice poloprázdné. Turisti už sem nejezdí tolik co dřív.
U marketu minul svůj bankomat, který zatvrzele hlásí "dočasně mimo provoz". Bankomaty v Aténách jsou prý rozbité, spálené nebo postříkané barvou. Kdyby tak mohl vybrat aspoň ty zbytky úspor, co nestihl kvůli neohlášenému vládnímu zákazu poslat na tchánovo konto do Německa, pomyslí si.
Vraťte se na Rhodos v přesně dva roky staré reportáži
Z koše u lavičky Nikos vytáhne pokrčené noviny a otevírá svou vychlazenou retsinu.
Hned na první straně se dočítá, že ten zbytek jeho úspor ležící za zamčenými dveřmi nedaleké Emporiki Bank, je nižší už o rovnou polovinu.
Poprvé banky omezily provoz a přístup k úsporám někdy před čtyřmi měsíci. Vklady z nich totiž mizely závratnou rychlostí. Řekové si to nedali líbit a od té doby tisíce z nich vyhrály soudní spory o své nedobytné úspory. Vklady tak mizely dál, a aby nezkrachovaly, musely banky požádat o zásah stát. Vláda banky až do odvolání zavřela a omezila i výběr z bankomatů a elektronické převody peněz do zahraničí.
Co prefektura, to jiná "drachma"
Někdy mezitím vláda vyhlásila návrat ke staronové měně - drachmě. V zavřených bankách převedla vklady z eur na drachmy v kurzu 1:1. Od té doby k dnešnímu dni drachma ztratila polovinu hodnoty, dočítá se Nikos v novinách. Jeho posledních dvě stě eur se tak v bance během pár týdnů proměnilo na 200 drachem v hodnotě sta eur.
"Zloději," procedí Nikos.
A bude hůř. Pád nové řecké měny totiž už dnes banka UBS odhaduje až na 75 procent pod původní hodnotu eura. Kdyby banky otevřely už za týden, může si těch pár drobných vybrat a koupí si za ně aspoň tu čtvrtinu toho, co by za ně pořídil před koncem eura. Vlastně ještě mnohem míň.
S pádem drachmy totiž hrozivě zdražil import, takže třeba obyčejná náplň do tiskárny stojí třetinu jeho platu. "Sakra." Aby se trochu uklidnil, vytáhne z kapsy komboloi po otci.
Dá si doušek přímo z láhve a přejede pohledem poloprázdný přístav. Po nepokojích v Aténách přestali jezdit turisti dokonce už i sem. Podobně jako na jaře 2010, v okolí krachují drobné bary a hospůdky nebo provozovatelé vodních atrakcí. Nebo půjčovny čtyřkolek jako ta tchánova v nedalekém letovisku Ixiá. Obrátí list.
Nové bankovky, které dala vláda tisknout, by se už brzy měly z britské tiskárny De La Rue převézt do Řecka a rozvážet do bank. Za drachmy si pak bude moci proměnit dluhopisy, které jako ostatní státní zaměstnanci dostává místo platu, za které si ale skoro nic nepořídí.
Jako první tyto dluhopisy zavedla hrdá Kréta, která stále hlasitěji uvažuje o odtržení. Podobné provizorní "měny" má od té doby celkem 12 někdejších řeckých prefektur.
Ouzo, Olivy a Čína
Když to půjde dobře, budu mít koncem příštího týdne na nákup, pomyslí si Nikos. Snad vláda začne konečně platit skutečnými penězi a ne tím záchodovým papírem jako doteď.
Letmo ještě prolétne pár titulků. Jedna britská banka zvažuje odchod z Řecka, druhá stornovala rozesílání bankovních karet, protože v zemi nefunguje pošta. CNN přestala vysílat, protože řecké kabelové televize nemají peníze na její služby. "Ať si jdou," pomyslí si.
Zavře nedopitou láhev a zvedá se k odchodu. Chudák Athina, co teď bude s těma sirotkama. V přístavu zatroubí obří výletní loď.
Příští sezónu tady bude pro ty zatracený Němce i Anglány o půlku levnějc, tak snad začnou zase pořádně jezdit, říkal tchán. No, nevím. Taky vývoz prý zlevní, Argentinu to prý postavilo na nohy, psali v novinách. Ale Argentina má komodity, hovězí a sóju. Co máme my? Ouzo a olivy.
A taky přístavy. Třeba Pireus, co ho nedávno koupili Číňani. Odplivne si.
