Harare - Zatímco Česká národní banka se děsí růstu cen o jedno procento, Zimbabwe bojuje s růstem cen o pět tisíc procent za poslední rok.
To znamená, že zboží a služby podražily za posledních dvanáct měsíců padesátinásobně. Podle Mezinárodního měnového fondu bude ještě hůř.
Do konce roku by totiž inflace mohla dosáhnout až ke sto tisícům procent.
V obraně proti tomuto bezprecedentnímu nárůstu vláda afrického státu vydala i bankovku v hodnotě 200 tisíc zimbabwských dolarů. V přepočtu oficiálním kurzem je to asi třináct dolarů amerických, na černém trhu má hodnotu pouhého jednoho dolaru.
V důsledku cen letících vzhůru vzali obyvatelé obchody útokem a již nyní zejí pulty prázdnotou.
Proti vyšší inflaci, tedy razantnímu růstu cen, musí bojovat každá země světa. Zatímco v Evropě se pohybuje vesměs do pěti procent, v Japonsku ještě nedávno ceny dokonce dlouhodobě klesaly.
Mugabeho chyba?
Kritikové vidí za neudržitelnou situací politiku prezidenta Roberta Mugabeho, který moc ve státě drží pevnou rukou, často označovanou až za diktátorskou.
Naopak vláda s Mugabem v čele obviňuje západ a především Velkou Británii. Problémy údajně vznikly kvůli embargům, která byla na zemi uvalena.
Dle analytiků za problémy stojí pozemková reforma, kterou Mugabe provedl. Po získání nezávislosti v roce 1979 zůstalo mnoho bělošských farmářů v Zimbabwe. A dobře prosperovali.
Jenže koncem devadesátých let prezident začal těmto farmářům odebírat jejich pozemky, na kterých pracovaly tisíce lidí. Bez náhrady.
Pozemky pak přidělil obyčejným vesničanům, kteří ale se spravováním velkých ploch a hospodářstvím neměli zkušenosti.
Situace je navíc umocněna tím, že osmdesát procent obyvatel je v Zimbabwe nezaměstnaných a podle místních zpravodajů až tři tisíce lidí denně utíká přes hranice do okolních států.
Hyperinflace, známá z historie
Případ, jaký se nyní objevil v Zimbabwe, je označován jako hyperinflace. Téměř jedinou možností, jak se mohou zákazníci zachovat, je začít s barterem, tedy směnným obchodem.
Známým případem podobného růstu cen, jaký zažívá Zimbabwe, je Německo dvacátých let. Kvůli válečným reparacím, které muselo platit vítězným státům se dostalo do začarovaného kruhu růstu cen.
Ještě na konci války bylo možné pořídit jeden americký dolar za 8,9 marky. O pět let později na jeden dolar bylo potřeba mít "v peněžence" 4,2 bilionu marek a za chleba se platilo ve stovkách milionů marek.
