Berlín - Ještě před rokem byl ten nápad skoro nemyslitelný.
"Bylo by příliš odvážné představit si v Evropské unii zítra nebo pozítří unijní ministerstvo financí?" zeptal se tehdejší prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet, když vloni v červnu přebíral v Cáchách cenu Karla Velikého za přínos evropské integraci. Mohl si to dovolit, za půl roku mu končil mandát.
Necelý rok nato dostala jeho slova nový význam. Německo totiž výměnou za další boj s dluhy žádá vznik "centrálního úřadu", který bude dohlížet nad financemi eurozóny.
Z měnové unie by se tím stala rozpočtová, eurozóna by tím získala výrazný znak federace. Aby zmírnil "demokratický deficit" tak výrazného přesunu kompetencí do Bruselu, počítá tento plán s posílením voleného Evropského parlamentu.
"Kostru" dostane unie v červnu
První kostru by nová unie měla získat už na summitu plánovaném na 28. a 29. června. "Maso" neboli plán, jak fiskální unie dosáhnout, by mělo kostru obalit v druhé polovině roku, uvedla s odvoláním na několik evropských úředníků a politiků agentura Reuters.
Teprve až získá souhlas států s tímto plánem, je Německo ochotno přistoupit na vzájemné "přeshraniční" sdílení dluhů a záruk ve formě evropských dluhopisů a bankovní unie. Kancléřka Angela Merkelová bude chtít touto cestou také prosadit koordinovanou celoevropskou reformu pracovního trhu.
"Fundamentální otázka je poměrně prostá. Chtějí naši partneři více Evropy, nebo chtějí jen německé peníze?" shrnul pro Reuters pozici německé kancléřky jeden nejmenovaný berlínský vládní úředník.
Už při vzniku eura roku 1999 a znovu pak od začátku krize v eurozóně roku 2010 ekonomové upozorňovali, že měnová unie bez jednotného dohledu nad rozpočty nemůže dlouhodobě fungovat. Jasným plánem, jak tuto vadu odstranit, by se měly finanční trhy zklidnit. Aspoň tak zní podle Reuters německý předpoklad.
Španělsko se pro podobnou myšlenku vyslovilo už minulý týden. Kdyby se totiž rozpočtová unie a s ní i eurobondy a bankovní unie zavedly už zítra i s evropskými garancemi za národní dluhy a za vklady ve slabých španělských bankách, dovolily by Madridu vyhnout se stigmatu mezinárodní pomoci v řeckém stylu, které se čtvrtá ekonomika eurozóny tolik bojí.
Bude to stačit, aby ECB hasila požáry?
Ve zbytku eurozóny to ale bude se získáním souhlasu pro fiskální unii horší. A to i ve Francii, kde se novým prezidentem stal Francois Hollande, který je německé představě „federálnějšího" evropského jádra nakloněn víc než jeho předchůdce.
"Myslím, že je na užší rozpočtovou integraci připraven, ale myslím, že pro zbytek francouzské politické třídy - jak napravo, tak nalevo - to neplatí," řekl agentuře nejmenovaný francouzský vysoce postavený činitel.
Ještě mnohem těžší může být získání souhlasu států, jako je Finsko, Nizozemí nebo Rakousko, kde je vůle k dalšímu odevzdávání národních kompetencí Bruselu dlouhodobě nízká. Je proto nejisté, zda plán, jehož uskutečnění může trvat i pět až deset let, bude stačit na to, aby uklidnil trhy, které jsou neklidné tady a teď.
Postoj členských států na nejbližších summitech proto bude bedlivě sledovat Evropská centrální banka.
Pokud totiž dostane jasné garance, že jako dohlížitel nad měnou eurozóny získá konečně i partnera v orgánu bdícím nad jejím rozpočtem, může mnohem odhodlaněji hasit požáry, které na cestě k tomu vzniknou.
"Demokratický deficit" má vyvážit silnější parlament EU
Evropská centrální banka už sice zřejmě nebude skupovat vládní dluhopisy jako vloni, může ale snížit úrokové sazby nebo zopakovat neomezené tříleté půjčky známé pod zkratkou LTRO, kterými v prosinci a únoru nalila do bank přes bilion eur.
Až posud je to ale plán, který počítá s "rozumným kompromisem" politiků na nejvyšších úrovních. Ten ale vůbec není jistý.
Mezi voliči je integrace Evropy čím dál víc chápána jako příčina ekonomických potíží kontinentu. V tom si také čím dál víc rozumí s částí politiků v národních státech, kteří jen neradi přepouštějí svou moc někomu jinému. Není proto vyloučeno, že o nové rozpočtové unii, a tím i "přesunu peněz ze severu na jih", budou chtít státy rozhodovat v referendech, ve kterých ji voliči odmítnou.
Aby tomu předešli, počítají autoři plánu se změnami unijních smluv, které dají větší pravomoci volenému orgánu EU - evropskému parlamentu. Ten by měl například podle jednoho německého politika nově dohlížet na stálý ochranný val ESM.
A pokud by Evropská komise - jakási "vláda EU" - získala nové kompetence nad národními rozpočty, musel by Evropský parlament podle jeho francouzského kolegy nevyhnutelně získat roli dohledu i nad ní.
