Brno - Zdravotnická zařízení už nemohou zpětně vymáhat poplatky za lůžkovou péči za období, kdy zákon stanovoval denní sazbu 100 korun. Postavil se proti tomu Ústavní soud, který stokorunový poplatek za hospitalizaci v roce 2013 zrušil.
Dodnes ale pokračovalo mnoho sporů mezi nemocnicemi a pacienty. Řešily je soudy po celém Česku, některé mohly vyústit v exekuce. Tam, kde nemocnice své nároky dosud nevymohly, už neuspějí, vyplývá z dnes zveřejněného nálezu Ústavního soudu.
Pokud Ústavní soud v minulosti řekl, že určité ustanovení zákona odporuje ústavnímu pořádku, nelze je poté použít jako právní základ pro přiznání nároku na zaplacení poplatku, vysvětlil soudce zpravodaj Pavel Rychetský. Loni ovšem Ústavní soud v jiném sporu stanovil, že starší dluhy z období šedesátikorunové hospitalizační sazby lze po pacientech vymáhat i nadále.
Otázkou zůstává, jaké šance mají lidé, kteří po roce 2013 zpětně zaplatili nemocnicím nárokované poplatky z období stokorunové sazby. Hypoteticky by mohli usilovat o jejich vrácení. Rychetský ale nechtěl jejich šance nijak komentovat vzhledem k tomu, že by se otázkou mohl v budoucnu zabývat ÚS.
Například Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně kvůli dnešnímu nálezu přišla o nárok vymáhat přibližně 1,1 milionu korun od 900 pacientů, uvedla mluvčí nemocnice Petra Veselá. Ostatní pohledávky za ambulanci, pohotovost a hospitalizaci z doby šedesátikorunové sazby bude nemocnice vymáhat nadále.
Soudci dnes konkrétně zamítli ústavní stížnost Psychiatrické léčebny Šternberk ve sporu o 1100 korun za dvoutýdenní hospitalizaci v létě 2012. Okresní soud ve Svitavách původně žalobu nemocnice proti zletilému pacientovi s omezenou svéprávností zamítl, a to s vysvětlením, že dlužný regulační poplatek neměla vymáhat po nemocném, ale po jeho opatrovnici. Svitavský soud přitom odkázal na dřívější nález ústavních soudců, podle kterých mají zdravotnická zařízení takový nárok uplatňovat u zákonných zástupců dětí, a ne u samotných dětských pacientů.
Podle dnešního rozhodnutí Ústavního soudu však nejde o správnou paralelu. "V daném případě nelze mezi zákonného zástupce nezletilého dítěte a opatrovníka nesvéprávné osoby dát takové rovnítko, protože opatrovník nemá vyživovací povinnost k osobě, která má omezenou svéprávnost," uvedl Rychetský. I když svitavský soud argumentoval nesprávně, jeho verdikt zůstal v platnosti. Vzhledem k názoru ústavních soudců na uplatnitelnost nároku by žaloba tak jako tak byla zamítnuta.
Poplatek za pobyt v nemocnici původně činil 60 korun. Po jeho zvýšení na 100 korun za den jej v roce 2013 přezkoumal Ústavní soud a s několikaměsíčním odkladem poplatek zrušil. Důvodem bylo zejména jeho paušální uplatňování na všechny pacienty. Vláda jej poté už neobnovila ani v původní výši.
