Brno – Pokud stát uplatňuje ve sporech o odškodnění majitelů bytů za dřívější regulaci nájemného námitku promlčení, je to v rozporu s dobrými mravy. Podle Ústavního soudu to byl právě stát, který vytvořil nepřehlednou a matoucí situaci, v níž pronajímatelé mnohdy nevěděli, kdy a kam se mají obracet.
V dnešním nálezu soud někdejší situaci připodobnil k románu Hlava XXII. Autor v něm pranýřoval byrokratickou mašinerii.
"Stát totiž jednak vzdor svým povinnostem i opakovaným apelům ze strany Ústavního soudu ignoroval trvající zásah do základních práv stěžovatelů spočívající v protiústavní regulaci nájemného," stojí v nálezu. Za druhé pak stát prostřednictvím soudů udržoval dlouhodobou nejistotu stran toho, jak se majitelé mohou vlastně domáhat náhrady újmy.
Konkrétně dnes soud vyhověl stížnosti dvou majitelů bytů. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se domáhali, aby jim stát zaplatil 12,2 milionu korun jako náhradu za roky 2002 až 2006. Jejich žaloba však skončila zamítnutím kvůli námitce promlčení, kterou úspěšně uplatnilo ministerstvo financí. Nyní se spor vrátí k obvodnímu soudu, který musí rozhodnout znovu.
Ústavní soud se v minulosti mnohokrát kriticky vyslovoval k problematice regulace nájemného, kvůli které majitelé nemovitostí mnohde neměli pokryté ani náklady na údržbu a opravy.
Postupný proces deregulace nájemného v Česku skončil k poslednímu dni roku 2012. Od té doby cenu určuje dohoda mezi nájemcem a pronajímatelem. Pokud se nedohodnou, platí nájemník cenu tržní, tedy obvyklou v dané lokalitě a v daném čase.
I po deregulaci ale pokračovaly četné spory mezi státem a majiteli domů, kteří žádali náhradu škody způsobené regulací v předcházejícím období. Některé pokračují dosud.
