Les v místě, kde se učitelská výprava zastavila, skrývá zbytky ruin tábora nucených prací Nikolaj, jednoho z těch, které zde vznikly po druhé světové válce při uranových dolech. Prošlo jimi až 70 tisíc lidí, dnes po nich ale zbývají jen kameny ve vysoké trávě a měřitelná zvýšená radiace stoupající ze štol.
Změnit by to chtěl spolek PolitičtíVězni.cz, jedna z organizací, jež akci pro učitele pořádají. Před deseti lety ho založil historik Tomáš Bouška, který na Nikolaji nejen přednáší, ale také ze zvědavosti měří radiaci zapůjčeným dozimetrem.
Místní vězni, z nichž řada zde byla z politických důvodů, roky trpěli zářením v dolech, vdechování uvolněného prachu u mnohých způsobilo rakovinu plic. S trvalými zdravotními následky se potýkala většina propuštěných.
"Snažíme se odkrývat a do povědomí veřejnosti dostávat takzvaná místa paměti," popisuje Tomáš Bouška, co ho na Jáchymovsko přivedlo. Ve svém výzkumu se věnoval rozhovorům s pamětníky právě zdejších táborů. "Naším snem je, aby se sem učitelé vraceli i se svými studenty a aby tady vzniklo místo poznání, stejně jako je dnes třeba Terezín," vysvětluje Bouška.
Ve skupince zaznívá kromě češtiny a němčiny také angličtina, která je kvůli všeobecné srozumitelnosti oficiálním jazykem semináře. Z Berlína sem přijela Johanna Plumbová, která se věnuje mimoškolní výuce občanské nauky. "Vždycky je dobré opustit učebnu a vydat se na nějaké autentické místo, mnohem lépe se tam udržuje i pozornost," pochvaluje si.
Nejdůležitější je podle ní učit studenty i v hodinách dějepisu kriticky přemýšlet. "Ukázat jim, že není jen jedna historie, ale že vždycky záleží na tom, kdo ji vypráví. A vybízet je k tomu, aby se ptali, proč ji někdo vypráví tak a někdo zase jinak," je přesvědčená.
Podle Michaela Murada z organizace EUTIS, která se na pořádání školení s názvem "Učíme se z minulosti" také podílí, si postřehů Johanny Plumbové a jejích německých kolegů cení. Česko se podle něj od svých sousedů může řadu věcí naučit.
"Němci mají díky vlastní historii velkou zkušenost výuky o totalitních režimech. Byli jsme se v první fázi projektu podívat na řadě památníků v Postupimi. Ukázali nám vzdělávací programy, které nabízí školám. Někdy jsou to i vícedenní semináře, které dávají dětem a studentům šanci ta složitá témata pochopit do hloubky," je přesvědčen Murad.
Něco podobného by chtěli Murad a Bouška dokázat právě i tady, v Jáchymově. "Povzbudit učitele vůbec o událostech po roce 1945 učit. A nabídnout jim takový manuál k tomu, jak oslovit i ty žáky, které dějepis nezajímá," dodává Murad.
Historie ve smartphonu
O kus dál na turisticko-naučné stezce, kterou tady Bouškův spolek před několika lety obnovil, se na vrcholu kopce objevuje konstrukce jednoduché dřevěné strážní věže a plotu s ostnatým drátem.
Jedná se o historicky nepříliš věrohodnou ukázku toho, jak ještě v první polovině 50. let vypadal tábor Svornost. Původně sloužil jako německý zajatecký tábor, později místní zajatci těžili uran ve stejnojmenném, pod kopcem ležícím dole. Kapacita asi 600 vězňů byla pravidelně překračována.
Spíše než v replikách táborových budov vidí Bouška cestu, jak strastiplný život vězňů přiblížit dnešním generacím, v moderních technologiích. "Třeba pomocí trojrozměrných vizualizací nebo virtuální reality," navrhuje.
Zpřístupnit historii například pomocí mobilních telefonů se již snaží aplikace z dílny německých vývojářů Actionbound. Tu účastníci učitelského školení v rámci výjezdu rovněž testují, ačkoliv pohyb v terénu se smartphonem v ruce je pro řadu z nich na první pohled méně přirozený, než by nejspíš byl pro jejich žáky.
S pokročilými metodami aplikace sice nepracuje, jáchymovské tábory navíc zdaleka nejsou dostatečně zmapované, uživatelům ale nabízí jakousi bojovku, na jejímž konci by si žáci měli zapamatovat klíčové skutečnosti o navštíveném místě.
Kontroverze k dějinám patří
"Někteří moji žáci jsou k mobilům doslova přirostlí," směje se už v teple chaty na nedalekém Božím Daru Pavlína Císařová, učitelka dějepisu z Chomutova. Myšlenka využití chytrých telefonů ve výuce se jí zamlouvá, stejně jako sdílení zkušeností s německými kolegy.
"V Postupimi jsme se dlouho bavily s Johannou (Plumbovou, pozn. red.). Já sama jsem se o některých kontroverzních tématech, právě třeba z moderních dějin, často bála i mluvit. Ale pak mi došlo, že jak jinak než jako kontroverzní je učit, to prostě k dějinám patří," vysvětluje.
Potvrzuje všeobecně známou zkušenost, že na českých školách je často problém se k období dějin 20. století vůbec propracovat. "I já s titulem z historie z vysoké školy jsem se na školení v Německu dozvěděla spoustu nového," pochvaluje si projekt, který z fondu Erasmus+ podpořila ze svého rozpočtu také Evropská unie.
Sama Císařová se snaží v hodinách alespoň připomínat důležitá výročí a vysvětlovat gymnaziálním studentům, proč mají v který státní svátek zrovna volno. "Myslím, že je někdy tím vším, co jim vykládáme, zbytečně zahlcujeme. Já jsem radši, když si umí dávat věci do souvislostí," popisuje svou krátkou zkušenost mladá učitelka.
"Změna může přijít, ale půjde to pomalu. Teď, když dám do písemky třeba nějakou argumentační esej, jsou z toho všichni hrozně zmatení," dodává.
Součást příběhu země
Skupina tráví na Jáchymovsku bezmála týden, ubytování museli najít v nedalekém Božím Daru, nejvýše položeném městě republiky a zároveň lyžařském středisku.
V Jáchymově totiž turistický ruch příliš nekvete. Výjimkou jsou lázně, které z dolu Svornost, posledního, který je ještě částečně v provozu, čerpají vodu s obsahem radioaktivního radonu. V minulosti si sem svoje bolavé klouby jezdil léčit i prezident Masaryk.
"To město potřebuje po ekonomické stránce pozvednout, čím víc lidí sem přijede, tím lépe," zmiňuje Tomáš Bouška další argument, proč by se za historií Jáchymovska mělo jezdit mnohem více než dosud.
"Chtěli bychom, aby tu vzniklo moderní a ideálně mezinárodní muzeum," popisuje ambice spolku. Místní obyvatelé jsou podle něj nápadům nakloněni. "Začínají si uvědomovat, že je to součástí jejich příběhu. A téhle země," uzavírá.
