reklama
 
 

Firmy mohou chtít odškodné po státu za pozdě placené faktury

27. 5. 2014
Státu hrozí, že bude muset zaplatit podnikatelům až miliardy korun kvůli tomu, že pozdě schválil unijní směrnici týkající se splatnosti faktur.

Praha – Státu hrozí, že bude muset zaplatit podnikatelům stovky milionů korun kvůli tomu, že pozdě schválil unijní směrnici týkající se splatnosti faktur. Upozorňuje na to Filip Bušina, který se specializuje na oblast stavebnictví a působí jako odborný asistent na dvou vysokých školách. Tuto možnost připouští i ministerstvo spravedlnosti.

Směrnici o postupu proti opožděným platbám schválili poslanci Evropského parlamentu na začátku roku 2011. Členské země se zavázaly k implementaci do svých právních řádů nejpozději do 16. března 2013.

Směrnice stanoví maximální dobu splatnosti faktur jak mezi podnikateli navzájem, tak mezi podnikateli a státem nebo jinou veřejnou institucí. Zavádí také sankce za pozdní placení faktur. A právě tyto sankce by nyní měl podle Bušiny platit stát i za dlužníky z řad podnikatelů, od nichž je jejich věřitelé – kvůli pozdnímu přijetí směrnice v Česku – nemohli loni na jaře vymáhat.

Možný nárok podnikatelů na kompenzace připouští i ministerstvo spravedlnosti, podrobněji se ale zatím k tomuto problému vyjadřovat nechce. Na možnost – a při přísném výkladu zákona dokonce povinnost – vymáhat odškodnění po státu chtějí nyní podnikatele upozornit i Svaz průmyslu a dopravy nebo Svaz podnikatelů ve stavebnictví.

Zdržel to Senát

Příslušnou novelu obchodního zákoníku schválila vláda v červenci 2012, Poslanecká sněmovna ji schválila až na konci března 2013 – deset dnů po termínu, k němuž se Unii zavázala. Novelu pak navíc zdržel Senát, který ji poslancům vrátil s pozměňovacími návrhy. Ti ji pak definitivně schválili až v polovině června s účinností od začátku července.

Podle Bušiny proto mohou podnikatelé chtít po státu odškodné za faktury, za které mezi 17. březnem a 1. červencem nedostali zaplaceno v maximální lhůtě třiceti, respektive šedesáti dnů. Pokud by totiž novela zavádějící unijní směrnici platila včas, mohli by podnikatelé tyto sankce požadovat přímo po dlužnících.

„Za škodu vzniklou v období mezi transpoziční lhůtou a faktickou účinností směrnice by stát mohl odpovídat, pokud došlo k porušení konkrétního práva. Mezi porušením transpoziční povinnosti a utrpěnou škodou existuje příčinná souvislost,“ opatrně to potvrzuje i mluvčí ministerstva spravedlnosti Kateřina Hrochová. Právě ministerstvo spravedlnosti implementaci směrnice připravovalo.

Sankce: Zákonný úrok plus náhrady

Směrnice stanoví, že ve vztazích mezi podnikateli činí splatnost 30 dní, pokud není ve smlouvě sjednána jinak. Smluvně lze přitom sjednat jak kratší, tak delší, ale maximálně šedesátidenní. Splatnost delší než 60 dnů si mohou podnikatelé sjednat pouze za situace, pokud toto ujednání nebude vůči věřiteli „hrubě nespravedlivé“ (toto kritérium by v případě sporu posuzoval soud).

Přísnější pravidla platí, pokud je dlužníkem veřejnoprávní korporace, tedy typicky pokud podnikatelé dodávají zboží nebo služby státu, kraji, městu a podobně. V takovém případě směrnice zavádí maximálně třicetidenní splatnost. Tu lze prodloužit na 60 dnů, pokud je to „odůvodněno povahou závazku“. Více než šedesátidenní splatnost směrnice prakticky nepřipouští. (Směrnice přitom navrhovala jen třicetidenní splatnost, případné prodloužení na 60 dnů však ponechala v kompetenci členských zemí).

Přímo ze zákona (směrnice) může věřitel při prodlení s úhradou žádat po dlužníkovi zákonný úrok (ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů). Věřitel má navíc právo požadovat po dlužníkovi úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky minimálně ve výši 1200 korun.

Podle Bušiny může zákonný úrok při více než tříměsíčním prodlení dosáhnout až 2,5 procenta – pokud by věřitel mohl podle nových pravidel postupovat hned po 16. březnu, kdy Česko mělo příslušnou směrnici (novelu) schválit.

Stavebnictví i zdravotnictví

Filip Bušina odhaduje, že jen v oboru stavebnictví, kde faktická splatnost často přesahuje i 120 dnů, by mohlo jít až o 652 milionů korun. Vychází z výše investic za druhé čtvrtletí, které dosáhly 32,6 miliardy korun.

A právě segment stavebnictví ukazuje, že faktury včas neplatí nejen podnikatelé, ale i stát samotný.

„Stát si do smluvních podmínek v některých případech dává lhůty splatnosti delší, než umožňuje legislativa. Bývá to tři i šest měsíců, ačkoli zákon připouští třicet, respektive šedesát dní. Je to diskriminační zejména vůči malým firmám, pro které může být takové jednání likvidační,“ říká prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš.

Do miliard by se pak mohly podle Bušiny vyšplhat kompenzace pro zdravotnická zařízení, která v období od 17. března do 30. července evidovala faktury po splatnosti například u zdravotních pojišťoven.

Podle dlouhodobých údajů Svazu průmyslu a dopravy je v nefinančním sektoru hrazena v termínu průměrně jen čtvrtina všech faktur.

Možnost, nebo povinnost?

O možnosti získat kompenzaci za škody způsobené porušením unijního práva hodlají své členy informovat jak Svaz průmyslu a dopravy, tak Svaz podnikatelů ve stavebnictví.

Podle Bušiny většina živnostníků o svém nároku na kompenzace vůbec neví. "Podle mého je to dáno tím, že minulý rok v průběhu implementace směrnice vrcholila kauza Nečas a poté volební kampaň," říká.

Bušina připomíná, že statutární orgány obchodních společností musí svoji funkci vykonávat s péčí řádného hospodáře, což se vztahuje i na nárokování ušlého zisku. Žádat o kompenzace od státu tedy není jen možnost, ale povinnost. Na to upozorňuje i předseda trestního senátu Nejvyššího soudu Pavel Šámal.

Zákon nicméně přímo neuvádí, že „péče řádného hospodáře“ znamená za každou cenu „maximalizaci zisku“. Případné porušení povinností při vedení společnosti je nutné posuzovat v souvislostech. Obecným příkladem je třeba spor se spotřebitelem, který firmě nemůže včas uhradit závazek kvůli povodním. Škody, které by firmě přineslo trvání na maximalizaci zisku, by mohly být vyšší než mírnější postup.

Sám Bušina působil do roku 2009 jako investiční náměstek středočeského krajského úřadu pro oblast nemocnic. Bývalý boxer a spolupracovník Davida Ratha je nyní stíhaný za stomilionové daňové úniky a stále čeká, než o jeho případu rozhodne soud. (Čtěte více v tomto článku.)

autoři: Kateřina Vokurková, Petr Kučera | 27. 5. 2014

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama