Poslanci v pátek schválili daň z mimořádných zisků, tedy takzvanou windfall tax, jejíž cílem je pokrýt náklady na zastropování cen energií. Vztahovat se bude na odvětví, která podle státu v době ekonomické krize ze situace nejvíce těží - tedy například banky, energetické firmy nebo rafinerie. "Jakékoliv jednorázové administrativní opatření mířené na konkrétní vytipované subjekty by dávalo mnohem větší smysl. Také by nevyvolalo tak velké otřesy na trhu jako schválení windfall tax," kritizuje postup kabinetu daňový expert a partner v poradenské skupině V4 Group Michal Jelínek.
V příštím roce by nicméně toto opatření mělo státu vynést 85 miliard korun. Zda je taková částka reálná, označuje Jelínek za věštění z křišťálové koule.
Je fér zdaňovat vybraná odvětví, která se v této době těší z mimořádných zisků?
Není špatně, aby se některé firmy, které objektivně dosahují nadměrných zisků, o tyto zisky podělily při řešení energetické krize. Jenom si nemyslím, že je správné dělat to formou takzvané windfall tax, kterou zavedla česká vláda.
Co tedy vláda měla udělat jinak?
Česká vláda především neměla opatření zavést formou změny zákona o daních z příjmu. Změna daňového zákona, byť na nějakou omezenou dobu - v tomto případě na tři roky -, je prostě velký zásah do finančního řízení firmy, které se předmětná daň týká.
Umím si představit, že by vláda použila jednorázové administrativní opatření, které má ministr financí možnost provádět. Jakékoliv jednorázové administrativní opatření mířené na konkrétní vytipované subjekty by dávalo mnohem větší smysl. Také by nevyvolalo tak velké otřesy na trhu jako schválení windfall tax. Na tu pražská burza i akcie mnohých firem silně reagovaly.
A odvětví, na něž se nakonec daň bude vztahovat, považujete za správně zvolená?
V obecné rovině asi ano. Problém je, že pokud se to definuje přes takzvané odvětvové klasifikace - v tomto případě jde o odvětvovou klasifikaci Evropského statistického úřadu, takzvanou NACE -, je to strašně obecné. Spousta firem spadá třeba do deseti různých odvětvových klasifikací a i malá firma běžně splňuje dvě tři odvětvové klasifikace. Dávalo by mi tedy větší smysl zaměřit se přímo na konkrétní firmy. Že se to bude týkat ČEZ, té a té banky, než jít přes nějaké odvětvové klasifikace.
Ví už tedy teď každá firma s jistotou, zda se na ni bude od příštího roku daň vztahovat?
Valná většina firem to ví, protože do těch kritérií daných vládou velmi zjevně spadají. Určitě ale existuje okruh firem, které se mohou pohybovat na hranici kritérií. Může dojít k tomu, že firma se do limitu těsně vleze, nebo naopak těsně nevleze, anebo že bude dělat maximum pro to, aby se do něj nevlezla.
A dá se očekávat, že se firmy začnou kvůli dani stahovat z Česka? Například miliardář Daniel Křetínský v pátek oznámil, že svou firmu EP Commodities přesune z tuzemska do zahraničí.
Určitě ne, protože zdaleka ne každá firma má takovou možnost jako EP Commodities Daniela Křetínského, spíš téměř žádná. Tento podnik má specifickou holdingovou strukturu, protože má většinu svých zdrojů mimo území Česka, Křetínského byznys je velmi diverzifikovaný mezi jednotlivé země. To se ale spousty jiných firem netýká - netýká se to českých bank, společnosti ČEZ, zkrátka prakticky žádné jiné firmy než EP Commodities.
A může daň narušit podnikatelské prostředí v Česku? Firmy se pak mohou obávat toho, s jakým dalším opatřením pak stát vyrukuje.
Zcela určitě ano. Řekl bych, že česká vláda, která je dnes téměř rok u moci, nastupovala s obrovskou podporou byznysového sektoru. Ten si po dvou vládách, ve kterých participoval Andrej Babiš, sliboval transparentnější podnikatelské prostředí. Daň z mimořádných zisků je ale bohužel jeden z několika dalších kroků této vlády, který podnikatelský sektor přesvědčuje o opaku.
Ty další kroky, o kterých mluvíte, jsou jaké?
Jsou to výše deficitu státního rozpočtu a rozpočtové priority v rámci hospodářské politiky.
O to hůře by tedy asi firmy vnímaly, kdyby daň platila zpětně i za tento rok. Prosazovali to tak Piráti, nakonec ale od pozměňovacího návrhu ustoupili.
Bez nejmenších pochyb by to bylo výrazně horší. Pokud říkáme, že česká vláda teď nejspíš zklamala celou řadu podnikatelských subjektů, tak v případě schválení daně i za rok 2022 by byl ten políček, který by si vláda uštědřila, výrazně větší.
Ministerstvo financí si ale v roce 2023 od daně slibuje výnos 85 miliard korun. Je to reálný cíl?
Jako daňový poradce tohle nejsem schopný zhodnotit, to je spíš otázka na analytiky. Obávám se ale, že i pro ně to bude věštění z křišťálové koule.
Kde jinde by tedy měl stát hledat peníze na výdaje na zastropování vysokých cen energií?
U konkrétně vytipovaných subjektů. A to na základě administrativního opatření, které by co nejlépe sledovalo finanční dopad na hospodaření firmy tak, aby nebylo narušeno její cash flow (příjem či výdej peněžních prostředků, pozn. red.). Ne dělat plošné opatření změnou daňového zákona.
A jak má stát obecně řešit to, že jsou veřejné finance v obřím minusu? Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) o víkendu připustil, že by jednou z cest mohlo být zvýšení daní, například právnických osob.
To, co řekl Jurečka, by dávalo mnohem větší smysl než zavádění daně z mimořádných zisků. Pojďme plošně zvýšit sazbu daně. Česko má devatenáctiprocentní daň z příjmu právnických osob, jednu z nejnižších v Evropské unii. Její růst na 21 až 23 procent by pro žádný daňový subjekt nebyl ničím fatálním. Plošné zvýšení sazby daně by tedy dávalo smysl. Klíčové ale samozřejmě je, aby vláda snižovala výdaje.
Mimořádná daň:
- Poslanci v pátek schválili daň z neočekávaných zisků, která má do rozpočtu přinést peníze nutné na zastropování cen elektřiny.
- Bude se vztahovat na velké banky a také firmy z oblasti výroby a obchodu s energiemi, petrolejářství a těžby fosilních paliv.
- Ministerstvo financí navrhlo daň jako šedesátiprocentní daňovou přirážku na nadměrný zisk. Ten odpovídá rozdílu mezi základem daně a průměrem nákladů základu daně za poslední čtyři roky navýšeného o 20 procent.
- Daň má platit v letech 2023 až 2025.
- Návrh musí ještě schválit Senát a podepsat prezident.
