Praha - Když se v České republice řeší téma energií či s tím spojených krizí, většina koncepčních debat je zjednodušeně fixována na Rusko, upozorňuje český energetický zmocněnec Václav Bartuška: "Je to problém polského a baltského diskursu."
"Problém spočívá v tom, že nás potkaly tři důležité skutečnosti naráz. Jednak máme obrovské nároky, jednak nejme miláčkem světa, který by řešil věci za nás, a pak, více než 90% ropy a zemního plynu je v rukou národních států."
"Když vysvětluji studentům měřítko našich současných nároků, připomínám, že Německo, které v roce 1942 okupovalo celou Evropu od La Manche po Stalingrad a od Nordkapu po Libii, vydrželo zásobovat svých 200 divizí, námořnictvo a 300 milionů lidí jedním a půl milionem tun ropy z Rumunska a zhruba čtyřmi miliony tun syntetického benzínu, vyráběného z uhlí v Hermann Göring Werke. Dnes jenom Česká republika dováží osm milionů tun ropy a další tři miliony v produktech. Celá Evropa pak spotřebovává ještě padesátkrát tolik."
"Přitom když se podíváte na seznam nejbohatších vlastníků ropy a plynu, největší západní vlastník, společnost Exxon Mobil, je na sedmnáctém místě. Logicky, tyto firmy dnes musí chodit s prosíkem za těmi, kdo suroviny mají. Za Venezuelou, do Íránu. Že to představuje dlouhodobý problém, došlo Britům nebo Francouzům dřív, než nám. My jsme se trochu probrali až ve chvíli, kdy si Rusko uvědomilo svoji pozici a začalo budovat nové plynovody, nové ropovody a nové terminály na Baltu, Černém moři a Pacifiku, aby mělo víc exportních kapacit. Upřímně řečeno, Češi jako odběratel nejsou žádná výhra."
"Takže, to, co se děje v České republice, je podle mého teprve předehrou skutečné debaty. Ta se bude odehrávat o našich potřebách a o našich zájmech, ne o Rusku."
Aktuálně.cz: Chybí mi integrující pohled. A za to můžou i vlády, že neměly potřebu toto téma šířeji otevírat?
Já to říkám už čtyři roky: že si žijeme nad poměry, že naše potřeby jsou obrovské a neudržitelné. Ale zároveň chápu, že tohle je něco, s čím nemůžete přijít do voleb. Winston Churchill mohl kdysi slíbit svému národu krev, pot a slzy jen proto, že se v tu chvíli nesnažil vyhrát volby, nýbrž padla Francie a nebylo zbytí. O neudržitelnosti našeho životního stylu a našich nároků nemluvíme zatím jen proto, že ještě pořád všechno funguje, ještě pořád to jde...
A.cz: Takže jinými slovy: musí se něco katastrofického stát?
No jistě. Vyvíjelo se lidstvo historicky kvůli něčemu jinému, než kvůli krizím? Jsme pohodlní, jsme konzervativní (přičemž konzervatismus patří k základním kvalitám života a bez něj bychom nepřežili), jsme opatrní, jsme líní (a teď myslím nás jako lidstvo, ne nás jako Čechy) a bez krizí bychom se nikam neposunuli. Já vždycky ukazuji studentům malou travičku, z níž postupně člověk vyšlechtil pšenici. To musel být strašlivý hlad, který donutil člověka piplat se s malou rostlinkou, aby z ní nakonec něco bylo. To nebylo z rozmaru; to bylo z hladu.
Když dnes řeknete průměrnému Čechovi, kolik spotřebovává energie a vody, nebude vám to věřit. Třeba denní spotřeba vody na jednoho člověka ze západního světa je podle mezinárodních odhadů 3000 litrů. Dva litry vypijeme, šedesáti litry spláchneme záchod, v nějakých dvou stech se umyjeme a zbytek jsou potraviny; sto litrů vody na kilo pšenice, deset kilo pšenice na kilo masa... Ale určitě by se většina lidí zdráhala, považovat maso za přepych.
Oteplování jako starost č.58
A.cz: Uznávané společnosti jako McKinsey, PriceWaterhouseCoopers a další zveřejnily své zprávy, nebádající vlády k orientaci na bezuhlíkovou ekonomiku, na hledání nových zdrojů, na boj s globálním oteplováním. Jsou všechna tahle varování humbukem, anebo je berete vážně?
Historici se přou o počtu dob ledových a meziledových, ne o tom, zda byly. Na našem území bylo doložených dvacet šest dob ledových. Klima se neustále vyvíjí a proměňuje, o tom není sporu, stejně jako o faktu, že do značné části má na současné klima vliv člověk. Ale jak silné změny budou, jakou bude mít klima podobu v příštích desetiletích a stoletích, to neví nikdo. Myslím, že se lidstvo v každém případě bude nuceno aklimatizovat, spíše než by dokázalo cokoli zastavit.
Každopádně si myslím, že změna, daná prudkým zvýšením počtu lidí, kteří mají nároky na zvýšení životního stylu, který s sebou nese obrovskou energetickou náročnost, je mnohem důraznější, než změna klimatu. Tři miliardy lidí, které si v tuto chvíli myslí na "náš" životní styl, na auto, na televizi, na mobil, na všechno to, co považujeme za samozřejmé, vytváří podle mne mnohem větší tlak na zdroje a ekonomiky, než klima.
Fotogalerie: Co všechno lidé vyprodukují, a pak se musí zlikvidovat
A ještě jednu poznámku. Starost o to, jak na tom budou za patnáct let ledovce v Grónsku, jsou starosti bohatého muže, který má co jíst a v podstatě mu nic nechybí. Pokud budete žít v oblastech Číny, kde jde o to, jak nasytit statisíce lidí, bude globální oteplování vaší starostí číslo 58.
Proč Česko nehraje roli
A.cz: Co může a chce Česká republika dělat, aby nebyla jen pírkem v energetické hře mocných "majitelů" surovin?
Můžeme jistě leccos udělat v oblasti vědy a výzkumu. To je naše největší slabina - počínaje školstvím a vědou konče.
Globální problém s energiemi a zdroji má tři možná řešení. První, že se rozvíjející svět, ony tři miliardy lidí, uskromní, a zůstane na úrovni, kterou měl před patnácti lety. To se mi ovšem nezdá realistické... Druhá možnost je, že se dramaticky uskromníme my. Což bez obrovského sociálního šoku není možné... Třetí variantou je řešení skrze nové technologie a nové zdroje. Doba kamenná také neskončila proto, že došly kameny, jak před lety řekl Daniel Yergin, nýbrž proto, že lidé objevili nové suroviny. Myslím si, že doba ropná neskončí tím, že dojde ropa, nýbrž tím, že budeme mít nové typy pohonu a nové typy energií. Ale k tomu budeme potřebovat výzkum, technologie, vědu...
A.cz: Takže vy věříte tomu, že k tomu dojde v tomto pořadí: nejdříve nové technologie, pak konec zásob ropy?
Já tomu chci věřit. Protože jestliže nejdřív dojdou suroviny a teprve ti, co tu zůstanou, něco nového vymyslí... Víte, když lidé mluví o šoku, který by způsobila ztráta energií, bojím se, že vůbec netuší, jak moc velký šok by to byl. Laciná energie umožnila vznik velkých měst a - pokud se chceme vrátit k Evropě, která bude tak zvaně "sustainable", což znamená, že vesničky, městečka a pár měst (která ovšem budou mít kolem 15 tisíc obyvatel jako Paříž před 600 lety) budou soběstačná, dá se to jistě provést, ale za cenu lehkého vyhubení nějakých 96 procent Evropy. Já bych, přiznám se, v těch 96 procentech být nechtěl.
A.cz: Vy často mluvíte o rehabilitaci jaderné energetiky. Jenže i kdyby k ní mělo dojít, chybí vzdělaní a školení lidé, a to jak v Evropě, tak i ve Spojených státech. To působí trochu nekoncepčně.
Všichni mluví o jaderné renesanci, já trvám na tom, že zatím jde o jadernou resuscitaci. Teprve pomalu se dává dohromady něco, co se za patnáct let může stát renesancí. Já si myslím, že jaderná energie je možností, jak vyřešit energetickou budoucnost, ale není jediná a není dokonalá.
Jako příklad toho, co říkáte, si můžeme vzít jaderný tendr pro Temelín. Ať už jde o Rusy, Američany nebo Francouze, všichni mají stejné problémy, všem chybí stejné profese. Od dělnických, přes specializované svářeče, až po ty nejvyšší profese inženýrské. Jaderná energetika je dobrou ilustrací problému, který jste zmiňoval na začátku - my říkáme, že budeme potřebovat nějakou vědu a výzkum a nové technologie, ale zároveň, žádná z těch nových technologií nebude jednoduchá a nebude bez mínusů. Samozřejmě je pak otázka, co je veřejnost ochotná tolerovat, protože atom je přesně tou technologií, která je pro některé lidi zcela nepřijatelná. Navíc si myslím, že si velká část veřejnosti vůbec neuvědomuje, jak strašně složitá velká jaderná elektrárna je. Jde opravdu o stavbu na hranici možností naší civilizace. A upřímně, když teď mluvím se všemi třemi uchazeči, všem říkám to samé: Každý z vás tří může vyhrát a každý z vás tří bude mít obrovské problémy elektrárnu postavit.
Nakonec, vy říkáte nekoncepčně... Ta klatba, kterou na jaderné elektrárny uvalily nehody, zastavily na desetiletí rozvoj a zájem o tuto problematiku. Samozřejmě, že to je i chyba jaderného průmyslu.
A.cz: Jenže ona asi končí doba, kdy bychom si mohli vybírat...
Ano, to souhlasím. Levné zdroje jako ropa a zemní plyn se nacházejí v oblastech, které nás jako Západ nemají důvod mít příliš rády, když už neplatí, že nás přímo nenávidí, takže různé termální a sluneční zdroje, biomasa, vše alternativní až po atom, bude hrát stále větší roli.
Zamračený nad energií ze Slunce
A.cz: Jenže existuje vůle pestřeji strukturovat zdroje?
Vůle? Nouze naučila Dalibora housti. My jsme pořád ještě nenarazili do zdi. Podle mne se česká vláda vydala velice odvážnou cestou, když slíbila, že neprolomí limity na těžbu uhlí. Protože zřejmě už v tomto volebním období přijde okamžik, kdy některé tepelné elektrárny narazí na to, že nebudou mít uhlí - buď proto, že ono opravdu nebude, anebo že někdo, třeba nějaký filantropický uhlobaron, bude vydírat vládu -, což se může dotknout například zásobování teplem některých středně velkých měst. A co těmto lidem nabídnete namísto hřejivých slov a teplého pohledu? Koncepčně si stát může samozřejmě v takové chvíli říct: dobře, zkusíme něco jiného.
A.cz: Ale co?
Geotermální vrt neboli řízené zemětřesení, biomasu, břidličný plyn... Můj tichý tip ale je, že příští energetickou módou v Evropě bude čistší spalování uhlí, přičemž skladování uhlíku (Carbon Capture and Storage) bude další fází. Další proto, že se na ní zatím nedá tolik vydělat. Myslím si, že i dlouholetí odpůrci uhlí se nakonec u jeho tepla rádi ohřejí a posvítí si elektřinou z tohoto zdroje, protože jak třeba břidličný plyn, tak obnovitelné zdroje energie byly zatím jen zbožné přání, spíše než realita. Zatímco nové technologie na účinnější a čistší spalování uhlí reálné a relativně dostupné jsou.
A.cz: V jakém kontextu se pak dívat na vzestup a pád solárního boomu v České republice?
Hezky to ukázalo, že energetika, stejně jako jiná odvětví byznysu, reaguje nepředvídatelně na nepromyšlené, politicky motivované zákroky, čímž přesně byla série pobídek, spojených s některými energetickými zdroji včetně solárního. Částečně šlo o úlitbu EU, zčásti to byla snaha politiků vypadat hezky, a teď sklízíme plody. Ona rovnice 4=40 platí bohužel dokonale. První číslo vyjadřuje politikovo volební období, druhé počet roků, po která budou dopadat na stát jeho energetická rozhodnutí. A v případě jaderné elektrárny jde takřka o sto let, započteme-li i její rozebírání po ukončení provozu.
A.cz: Vy se ale mračíte, kdykoli vyřknu sousloví "solární panely". Nechce se vám o tom mluvit?
Ne, tak to není. Mně vadí, že se tady za několik málo týdnů zrodil jakýsi univerzální viník. Fotovoltaika jako viník všeho, co je v energetice problematické...
Obrazem: Fotovoltaická elektrárna už vyrostla i na Zlaté kapličce
Na jednu stranu si myslím, že zřizovat solární elektrárny na úkor orné půdy je zhovadilost, ale proč nepokrýt střechy domů, které už tak jako tak půdu zastavěly, něčím, co přinese alternativní zdroj energie? A pokud bychom vyřešili ještě způsob skladování, ať už v teplé vodě nebo jinak, tím spíše; byla by to velká pomoc. V tuto chvíli se za protestem proti slunečním kolektorům skrývá něco úplně jiného, než je podstata věci, a to komerční zájmy různých subjektů. Do budoucna fotovoltaiku zahazovat, si nemůžeme dovolit úplně stejně, jako si nemůžeme dovolit zapudit uhlí nebo atom.
A.cz: Přitom právě ve fotovoltaice jsou realistické náznaky dalšího technologického vývoje...
Ano, například je již na cestě výroba textilií, tenčích než 0,2 milimetru, v nichž jsou fotovoltaické články. Lze si tedy představit leccos, od nášivky na bundě, která vám bude dobíjet mobil, až po pokrytí silnic speciální textilií, dodávající proud do sítě. Posledně jmenovanou technologii testují Američané, Němci a další, a šlo by o velkou věc. Vy totiž potřebujete velkou černou plochu - a k tomu jsou silnice ideální. Pokud by se podařilo zalít takovou textilii do asfaltu a ona by vydržela třeba tři roky... Sice by nešlo o velké příkony, ale představte si to násobeno těmi obrovskými plochami silnic.
Energetický internet, to bude byznys
A.cz: Dobře, mluví se o tom, že budoucností je síť lokálních sítí, napájených alternativními zdroji. Ale i k tomu potřebujete podporu. Přinejmenším v tom smyslu, že vás centrální zdroj pustí k "velké" síti ve chvíli, kdy ta vaše lokální nestačí energetickým potřebám.
Jistě, potřebujete "chytrou síť" nebo - teď je to módní slovní spojení - "energetický internet". Do vývoje a realizace takových technologií ovšem nedají peníze energetické firmy, protože jim to bere byznys a odčerpává peníze. Motor tzv. "smart grid" je třeba hledat spíše v IT sektoru, ať už jde o výrobce software nebo hardware a u výrobců bílého zboží. A ten souboj nakonec bude nepředstavitelný, protože půjde o obrovské sumy peněz. Jde o to, jak se budou přenášet informace, o to, jak se bude měřit, o spoustu dalších věcí.
Vezměme si jen první krok k chytré síti, a tím je výměna všech stávajících měřičů za "chytré měřiče". Evropská unie chce do roku 2012 stanovit, jaký to bude typ a do roku 2020 se má 80% měřičů v EU vyměnit za nový, standardizovaný model. Jenom v České republice se bude jednat o nějakých 6,5 milionu měřičů, v celé EU 375 milionů - a jeden bude stát třeba kolem pěti tisíc. Chápete to? A když už jsme u těch Čechů: v Bruselu působí pracovní skupina, čítající padesát lidí, která o měřičích rozhoduje, velké firmy se perou, aby v ní měly své zástupce, ale z téhle části Evropy v ní není jediný člověk. My na to prostě kašleme.
A.cz: Některé korporace mají rozsáhlé interní programy na šetření energiemi a jejich zelené politiky jsou někdy přísnější než politiky vlád. Nestálo by za to, povzbudit takové snahy a projekty ze strany vlády?
Já se obávám, že stejně jako jinde, i v Česku začne takhle uvažovat (z mrzkých pohnutek ušetřit peníze nebo dokonce vydělat) nejprve soukromá sféra. A teprve, až se něco takového stane trendem v byznysu, překlopí se to do státní správy, která je z povahy věci konzervativnějším prostředím, uvažuje jinak a není tak měřena výkonem v korunách. Podívejte, když vznikalo ve Spojených státech zelené hnutí, mělo na štítě tři R: Reduce, Reuse a Recycle. A skončilo to zprvu katastrofou. Heslo Reduce vyzývalo lidi, aby nepoužívali tolik věcí. Na tom se nedá vydělat. Reuse. No, noste zimní kabát po svém tatínkovi. A když teprve vymysleli, jak vydělat na Recycle, stal se z toho velký byznys a recyklace táhla i další ekologickou agendu. Takže, i v České republice začne podle mne snaha o "energy sustainability" v soukromém sektoru.
Tento materiál vznikl v rámci společného projektu Aktuálně.cz a CSR Fórum - webového magazínu Byznys a společnost.
Sekce chce informovat o světě firem, neziskových organizací, trendech v CSR a společenské odpovědnosti vůbec.
