Je však třeba připomenout, že existují dva druhy závislosti, jedna na nějaké látce a druhá bez ní, jako je závislost na videohrách, kompulzivní nakupování a podobně. V obou případech jde však o to, že člověk ztratí kontrolu sám nad sebou, píše francouzský deník Le Figaro.
Závislost můžeme identifikovat podle série diagnostických kritérií. Například je to naléhavá a nepotlačitelná touha po konzumaci nějaké látky. Nebo touha či přetrvávající úsilí skoncovat s konzumací nějaké látky či ji omezit. Nebo skutečnost, že konzumujeme více než bychom chtěli: například u alkoholu člověk řekne, že si vypije jednu nebo dvě sklenky, ale nakonec vypije dvě nebo tři lahve. Pokud jde o cukr, splňuje všechna tato kritéria.
Ve Spojených státech, Kanadě či Německu, kde se konaly studie týkající se frekvence této závislosti mezi populací, se ukázalo, že závislost na cukru postihuje pět až deset procent lidí.
Jak se závislost na cukru odlišuje od jiných typů závislosti? Rozdíl tkví v diagnostických kritériích: čím více jich je přítomno, tím je závislost větší. Soudí se, že je závislost slabá, když splňuje dvě nebo tři kritéria. Když splňuje čtyři až pět kritérií, je mírná. Silná je tehdy, když splňuje šest a více kritérií. Pokud jde o cukr, podobně jako o alkohol či tabák, vykazuje většina lidí mírnou závislost.
Důležitým faktorem je abstinence: jestliže člověk přestane jíst cukr, nedá se to srovnávat s tím, když skoncuje s alkoholem či opiáty, ale u jednotlivých osob se to může lišit, říká Ahmed.
Četné studie ukázaly, že cukr má potenciál závislosti stejně významný jako drogy: alkohol, kokain, heroin, metamfetamin a tak podobně. Dnes už víme, že chronická a dlouhodobá konzumace cukru vede - stejně jako u dalších drog - k trvalým biologickým změnám v mozku, upozorňuje vědec.
Problém jsme si uvědomili před necelými deseti lety. Konstatovalo se, že epidemie obezity je spojena s radikální změnou ve stravování, s nadbytkem průmyslových produktů bohatých na cukr včetně limonád. Část velkých konzumentů cukru ztratila nad svou závislostí kontrolu.
V přírodě, kde se člověk vyvíjel, nacházel ovoce, které obsahuje málo cukru, zatímco průmysl umožňuje vyrobit velmi koncentrované produkty. Náš organismus není připraven na tyto vysoké dávky. Můžeme to srovnávat s nástupem alkoholismu, který se datuje od vynálezu tvrdého alkoholu, nebo se závislostí na kokainu.
Náš organismus není uzpůsoben k tomu, aby optimálně metabolizoval cukr v tekuté podobě, jak ho nabízejí produkty potravinového průmyslu. V přírodě neexistuje "tučné a sladké". Toto spojení je mocným stimulem a cukr spojený s tukem aktivuje v našem mozku centrum odměn, uzavírá Serge Ahmed.
