Po sudové klasice v podobě točené limonády Kofola nyní stejnojmenná firma hodlá restauracím nabízet do výčepů i svou pramenitou vodu Rajec, dováženou ze sousedního Slovenska.
"Prvotní projekt se v létě rozběhne v našich Salateriích Ugo. Počítáme s tím, že až se osvědčí, půjdeme s ním do restaurací," uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy majitel firmy Jannis Samaras.
Stáčecí technologii a sudy už nápojová firma má, nyní si ještě zajišťuje potřebná povolení a školí obsluhu. Zároveň ještě nemá stanovenou cenu, za kterou chce vodu prodávat. Podle vyjádření firmy pro Aktuálně.cz však nebude vyšší než "cenová hladina, na kterou jsou zákazníci restauračních zařízení zvyklí".
Samaras je přesvědčen, že zákazník bude mít u vody ze sudu jistotu, že bude bez chloru, a na rozdíl od té kohoutkové tak bude přesně vědět, co čekat.
"Ať chcete, nebo nechcete, kohoutková voda je ošetřena chlorem, většinou nevíte, z jakých je zdrojů. Často je horší a hlavně nevíte, co v ní je. Pokud má už někdo důvěru v tu značku, zrovna třeba Rajec, tak dává smysl si ji koupit," domnívá se Samaras.
Kofola nápad prezentuje jako součást plánu na udržitelný rozvoj společnosti.
"Stav životního prostředí nám není lhostejný. Otázka, na kterou v dnešní době hledá odpověď celý nápojářský průmysl, je, jak najít rovnováhu udržitelnosti podnikání a jeho dopadu na životní prostředí. My věnujeme mimořádnou pozornost uhlíkové stopě nápojových obalů. Naší vizí je zero waste a carbon neutral do roku 2030," říká Samaras.
Podnikatel věří, že minimálně v restauracích, které si zakládají na environmentální udržitelnosti, se novinka chytí. "Je na každém, aby si zvolil nápoj i obal, který mu pro danou příležitost vyhovuje nejvíc. Čepované nápoje vyšly z pohledu uhlíkové stopy nejlépe," tvrdí.
Kauza s točenou vodou
Samarasův nápad ovšem vzápětí po oznámení vyvolal lavinu negativních reakcí na sociálních sítích.
"Projekt na udržitelný rozvoj je naplnění nádob vodou a rozvážení kamiony? Asi mi uniká pointa," píše na Facebooku například Jiří Němec v reakci na rozhovor s šéfem Kofoly.
Podobný názor zastávají i další diskutující pod příspěvkem. "Tomuhle už se dá jen smát. Kvalitní profi výrobník sody a chlazené vody s uhlíkovým filtrem lze koupit do 40 000 Kč a nemusíte řešit sudy a obsazený kohout na pípě. S ekologií tahle bizarnost samozřejmě nemá absolutně nic společného a naopak jde přímo proti ní," vyjádřil se Jiří Lefan.
Podle ředitelky Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) Soni Jonášové je však nápojový gigant ze snahy vytvořit alternativu obyčejné kohoutkové vody obviňován neprávem. Podle ní došlo k nedorozumění.
"Jde o řešení na místa, kde není možné z různých důvodů pitnou vodu zajistit. Jedná se například o letní festivaly, kde si často jiné firmy nelámou hlavu nad udržitelností a prodávají i úplně obyčejnou vodu po tisících v jednorázových lahvích," vysvětluje pro Aktuálně.cz Jonášová.
Kofola podle ní nabízí vodu v sudech jen proto, aby se vyvarovala zbytečného odpadu. "PET lahve často není možné na místě zálohovat tak, jak by to bylo třeba ideální. Proto je nutné uvést tento kontext a porovnat pak konkrétně tedy vodu v nekonečně opakovatelném sudu, který je velmi bytelný a opravdu vydrží mnoho, s množstvím PET lahví, které by bylo potřeba na tuto vodu použít," dodává ředitelka institutu.
Firemní "greenwashing", oponuje Greenpeace
Environmentalisté jsou ale často na pochybách ohledně upřímnosti ekologického smýšlení, kterým se řada firem snaží v současné době prezentovat. Naprostá většina nápojů nejen od Kofoly se totiž v obchodních řetězcích prodává převážně v plastových obalech.
"Z velké části se jedná o greenwashing či kosmetická opatření, čest výjimkám. Zatímco firmy o omezování plastů kvůli tlaku zákazníků často a hlasitě hovoří, realita je opačná, spotřeba plastů a množství plastového odpadu stoupají," uvádí mluvčí Greenpeace Jan Freidinger.
Kofola se však nařčení brání. Podle mluvčí Jany Ptačinské Jirátové se značka snaží hledat cesty, které přispívají k cirkulární ekonomice. "Udržitelnost není v Kofole novým tématem. Od roku 2010 se intenzivně zabýváme ochranou vody, minimalizací odpadů či uhlíkovou neutralitou, které bychom chtěli dosáhnout do konce dekády," tvrdí Ptačinská.
Udržitelnost pro nás není novým tématem. Nepotrpíme si ale na módní slůvka, takže mluvíme spíš o šetrnosti a respektu k přírodě. Od roku 2010 se intenzivně zabýváme tématy, jako jsou ochrana vody, minimalizace odpadů či uhlíková neutralita. Jak? → https://t.co/Z4Rp8Vo6cu pic.twitter.com/VLIOG3LY30
— KofolaČeskoSlovensko (@kofola) June 12, 2020
"Kofolu vyrábíme i v kegu (v sudu, pozn. red.), ve skle a v plechovkách. Na český trh jsme letos uvedli slovenskou minerální vodu Kláštorná Kalcia v lahvi ze stoprocentního rPET, tedy z recyklovaného PET materiálu. Lahvím tak dáváme šanci na druhý život," říká Ptačinská za Kofolu.
Recyklace plastů je přitom podle odborníků problematická a ani jeho vyhazování do žlutých kontejnerů často nestačí. Všechny pečlivě vytříděné obaly se nedaří stoprocentně zrecyklovat, protože kvůli atypickému designu lahví nebo jejich znečištění i omezení dotřiďovacích linek se v procesu dotřídění ztrácí podle INCIEN přes 6800 tun petek.
Environmentalisté z Greenpeace zastávají názor, že kombinace třídění do žlutých popelnic a zálohování plastu je nejlepším řešením. "Díky zálohám bude dostatek kvalitního recyklovaného PET potravinářské kvality, zabrání se zbytečnému znečištění přírody. Žluté popelnice mají a budou mít své místo. Ale je třeba dodat, že sice díky žlutým popelnicím jsme přeborníky v třídění, ale v recyklaci plastů selháváme," říká mluvčí Greenpeace Freidinger.
Důkladnější recyklaci plastu řeší většina evropských zemí. Směrnice, kterou Evropský parlament podpořil již v roce 2018, počítá s rozšířením odpovědnosti výrobců u celé řady plastových výrobků na jedno použití. Pro plastové lahve navrhuje mimo jiné zavedení systému samostatného sběru. Členské státy by pak měly do roku 2025 zajistit sběr 90 procent plastových lahví, třeba formou systému vratných záloh.
