Byznys Štěpánkovy plastikářské společnosti Isolit-Bravo přitom stojí ze tří čtvrtin na dodávkách pro automobilový průmysl. Ten kvůli pandemii letos propadl o desítky procent a patří k nejzasaženějším odvětvím. Je jasné, že podnikání v něm v dalších letech nepůjde tak dobře jako dosud. Štěpánek to přesto nepovažuje za žádnou katastrofu, ale za přirozený vývoj. "Když nebude fungovat automobilový průmysl, najdeme si něco jiného," míní.

Související

Výpadek dodávek objednaných aut se kvůli koronaviru nepodaří nahradit, hlásí Škoda

Prodej nových aut v Evropě propadl za letošek zhruba o třetinu. Jak se to odrazilo na byznysu firmy Isolit-Bravo?

V době, kdy začala krize, jsme měli 139 polských spolupracovníků. Ti ze směny na směnu nepřišli do práce. Ale v automobilovém průmyslu se s vámi nikdo nebaví. Zakázky běží. Když nedodáš, dáme ti penále za zastavení linky. Když jsem se informoval u našeho advokáta, jestli by výpadek zaměstnanců byla vyšší moc, řekl mi, že kupodivu nebyla. Takže jsme si museli nějak poradit. A teď si poraďte v situaci, kdy máte ve výrobě zhruba 300 lidí a z toho vám téměř polovina zůstane doma. To není legrace. Všichni z kanceláří - zhruba 45 lidí - jsme naskočili do výroby a dělali jsme 12 hodin denně, abychom ten výpadek alespoň trochu zalepili. Asi po deseti dnech se Škoda Auto rozhodla vyhlásit dovolenou. To nás zachránilo, protože to tempo by se nedalo dlouhodobě vydržet. Pak byla Škodovka zavřená a nic od nás nechtěla. V červnu se začaly zakázky znovu rozbíhat, ale pořád byla výroba zhruba o čtvrtinu nižší oproti normálu. V září jsme se dostali na předkrizovou úroveň. Ale je to podezřelé, víme, že auta nejdou na odbyt. Je tedy paradoxní, že se vyrábí naplno.

Máte pro to nějaké vysvětlení?

Myslím si, že je za tím zpřísnění norem na výrobu aut, které má přijít od příštího roku. Automobilky se snaží mít na skladě co nejvíce aut, která mají ještě rok výroby 2020, aby pro ně platily normy z roku 2020. Není reálné, že vše, co se vyrobí, by se teď prodalo. Více lidí v automobilovém průmyslu si proto myslí, že výroba je nafouknutá a chleba se bude lámat po Novém roce. Automobilky budou mít plné sklady, a protože se příští rok nečeká žádný boom, bude se muset přerušit výroba.

Nemůže to být tím, že automobilky se vzhledem k nástupu druhé vlny bojí nuceného uzavření nebo výpadků výroby kvůli karanténě?

Může to tak být. Jenže to už není jen výroba na sklady. Je to výroba na odstavné pruhy letišť. Není to jen o skladech dílů, ale i o hotových autech. Pokud jde o obrat, tak je stejný jako před koronavirovou pandemií.

Zisk vaší společnosti po zdanění loni dosáhl téměř 110 milionů korun. Čekáte tedy, že letos to bude díky překotné výrobě v autoprůmyslu navzdory jarnímu výpadku podobné?

Bude to o něco horší. O tom není pochyb, když jsme na jaře prožili to, co jsme prožili. Ale letošní výsledek nebude špatný, a už vůbec ne katastrofální.

Máte obavy z toho, co přijde příští rok?

Nemám obavy, protože zpomalení ekonomiky chápu jako přirozenou věc, která čas od času přijde. Jak tady říkám svým spolupracovníkům, nejhorší smrt je z vyděšení. Je jasné, že už podnikání v příštích letech nepůjde tak snadno jako dosud. Ale na druhou stranu si myslím, že je to přirozené. Když nebude fungovat automobilový průmysl, najdeme něco jiného. Změnami ve výrobním sortimentu jsme si už prošli několikrát a pořád si myslím, že ani teď nebude společnost kolabovat úplně, že by lidé, kteří chtějí pracovat, neměli na čem pracovat. V tom jsem optimista.

Související

Firmám zpřísnit, domácnostem ulevit. Banky nastínily nové postupy u poskytování úvěrů

Takže se nedá říct, že byste koronavirovou pandemii považoval za nejhorší dobu, která vás za 30 let v byznysu potkala. Tak pesimistické to není?

Ne. Proč bych ji měl vnímat jako zásadní problém? To bych se zařadil na úroveň těch pošuků, kteří straší, že tady budou mrazáky. (Před hrozbou mrazáků na mrtvoly v ulicích varoval ministr vnitra Jan Hamáček, když v rozhovoru pro deník Právo v první polovině října obhajoval opatření zaváděná v boji s koronavirem - pozn. red.) Pandemie je problém, ale nemůžete čekat, že všechno bude bez problémů.

Zažili jsme už řadu situací, kdy jsme byli takřka na odpis. Zákazníci ze dne na den zmizeli. Naše vlastní výrobky - kuchyňské přístroje - se přestaly prodávat, protože přišla levná konkurence z Číny. V roce 2008 oba mí společníci na sebe vyhlásili konkurz. Ten skrze jejich podíly zasáhl i majetek naší firmy. Hrozilo, že na dvě třetiny firmy bude vypsána exekuce. Měl jsem jen asi dva týdny na to, abych své společníky vyplatil. Sebrali si tedy všechny peníze, které jsme měli na účtech, a Isolit-Bravo začínal zase znovu úplně bez rezerv. Obtížných období bylo více. To je život.

Jak v tomto ohledu hodnotíte vlnu restrikcí, které vláda na ekonomiku uvaluje?

Jdeme ode zdi ke zdi. Navíc, i když velmi pravděpodobně nějakým totálním lockdownem dosáhneme uhašení pandemie - podobně jako právě teď Izrael -, pak stojíme před otázkou, co bude po rozvolnění. Nepřijde třetí vlna? A co potom?

Během první vlny pandemie jste usilovali o certifikaci odběrových tyčinek na koronavirové testy. Podařilo se vám ji získat?

V procesu certifikace pořád jsme. Ale získali jsme výjimku ministerstva zdravotnictví, díky níž už můžeme odběrové výtěrovky vyrábět a prodávat. To byl šílený administrativní boj. Řekl bych, že technická stránka zdravotnického výrobku - konstrukce, technologie a zabezpečení výroby - jsou jen dvě procenta celého toho procesu. Zbytek tvoří nejrůznější testy a validace, bez nichž není možné zdravotnický výrobek uvést na trh. Je to neuvěřitelný administrativní moloch.

Jak dlouho trvalo vyřízení výjimky? Přece jen šlo o výrobek, který v českých nemocnicích na jaře chyběl. Dalo by se tedy čekat, že v zájmu státu bude postupovat rychle.

Trvalo od dubna do září. A to jsme si ani potřebnou dokumentaci nedělali sami. Bez lidí, kteří už s tím mají zkušenost, bychom to vůbec nezvládli. I tak ale náklady na zajištění výroby, jako jsou třeba formy, a náklady na certifikaci a testy vyšplhaly téměř na tři miliony korun. Výjimku jsme získali, přesto pořád nemáme žádnou obchodní záruku, že z toho něco bude.

Související

Krizové ošetřovné vzroste na 70 procent a prodlouží se. Návrh prošel Senátem

Proč? Nejde o tak perspektivní obor, jak jste čekali?

Zatím jsme prodali málo - jen zhruba 10 tisíc výtěrovek. Kapacitu výroby máme 50 tisíc týdně. Zatímco v dubnu byla po výtěrovkách obrovská poptávka, teď není. Když se ptám po spřátelených nemocnicích, ukazuje se, že se dovezly ve velkém množství z Číny, kde je ovšem certifikace pochybná. Mají na výtěrovkách sice natištěnou certifikační značku CE, ale za tou by mělo být ještě číslo notifikované osoby, která to schválení provedla. A to na těch čínských chybí. S největší pravděpodobností tak jde o padělek.

Takže teď nemáte výtěrovky komu prodávat?

Zkoušíme obvolávat nemocnice. Do toho státní správa hmotných rezerv na ně vypsala také výběrové řízení. Vypsala ho ale způsobem a s podmínkami, které nemůže český výrobce de facto splnit. Přesto jsme se nakonec přihlásili. Vypsali jsme do přihlášky podmínky, které jsme schopni splnit, a čekám, co bude dál. Nejspíš nás ale z výběrového řízení vyhodí.

Co vás na těch podmínkách překvapilo?

První věc je, že správa hmotných rezerv požaduje, aby výrobek měl značku CE, tedy úplnou certifikaci. Jenže tady v Česku až do jara žádní výrobci takovéto zdravotnické techniky nebyli a získání značky CE trvá zhruba dva roky. Zdravotničtí odborníci proto už od jara upozorňují, že čeští výrobci ještě nemohou tuto certifikaci mít. V období takovéto pandemie ji ale nahrazuje výjimka ministerstva zdravotnictví, kterou se nám už podařilo získat. To vyplývá z evropské směrnice a dělá to tak celá Evropská unie. Přestože se toto vědělo, správa hmotných rezerv ve výběrovém řízení požadovala značku CE a bylo to dlouhé dohadování, než připustila, že uzná i výjimku.

Další věc je, že dodavatel se zavazuje, že po dvou letech odkoupí celé množství dodaných výtěrovek od státu zpátky. Jak se ale můžeme zavázat, že odkoupíme 1,2 milionu stěrek v ceně 15 milionů korun za dva roky zpátky? Jednak už bude mít výtěrovka zkrácenou dobu exspirace, jednak vůbec nevíme, jestli je bude za dva roky ještě někdo chtít. Když si něco koupím, tak přece nemůžu po dodavateli chtít, aby si to koupil zpátky, až se mi to zboží nebude hodit.

Související

Covidová záhada: Rekordní úspory vedou Čechy k zběsilým nákupům bytů, na cenu nehledí

Už před pandemií jste se snažili diverzifikovat výrobu. Litujete, že se to nepodařilo více než z jedné čtvrtiny?

Určitě to nestačí, ale je to lepší než nic. Kdybychom měli třeba automobilového průmyslu 30 procent a vlastních výrobků 70, určitě bychom na tom byli lépe. To je můj vlastní dluh, který pociťuju vůči své firmě. Nejde si lakovat narůžovo, že je to v pořádku. Vždycky je sice dobré mít nějaké subdodávky, nebýt závislý jen na vlastních výrobcích, ale ten podíl u nás je hodně vysoký.

Sám říkáte, že automobilový průmysl je komplikovaný, tvrdý. Proč jste tedy intenzivněji nehledali příležitosti jinde?

My je pořád hledáme. Ale ono se to lehce řekne a těžko udělá. Všechny plastové věci jako například kbelíky, hračky a tak dále se vyrábí vstřikováním plastů a na to potřebujete formy. To by tedy mohly být zakázky pro nás. Jenže všechny tyto formy více či méně úspěšně vyrábí čínské nástrojárny. Evropští poradci je to naučili. A naučili je to tak dobře, že v Evropě zůstávají v podstatě jen zakázky na formy pro automobilový průmysl. Ty jsou totiž velmi náročné na kvalitu, vzhled, dodací lhůty. Ostatní formy se dovážejí z Číny a jsou zhruba o pětinu levnější než ty z Evropy díky tomu, že v Číně je levná pracovní síla.

Celý rozhovor s podnikatelem Kvido Štěpánkem si můžete přečíst v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.