Tragickou nehodu, při které zemřelo 43 lidí, přežil Martin Kučera se zlámanými žebry a pohmožděnými plícemi. Když se na podzim loňského roku ze zranění uzdravil a vracel se za volant kamionu, bylo rozhodnuto, že do Itálie už jezdit nebude.
"Ještě bych to odmítl, nejsem na to připraven. Už mě tam zkoušeli poslat, ale ještě na to nemám. Myslím si, že bych to psychicky nedal," říká rok po tragédii Aktuálně.cz Kučera.
Kučera dál jezdí pro firmu SPED-IT, v současnosti pendluje na trase z Česka do Rotterdamu a pochvaluje si ji. Při cestě na dálnici si ovšem někdy na neštěstí přece jen vzpomene. "Několikrát se mi v Německu stalo, že jsem zůstal stát v koloně na mostě a měl jsem takový divný pocit. Snažím se na to nemyslet, ale ono to nejde," říká řidič.
Martin Kučera promluvil o nehodě v roce 2018
Dodává však, že má k mostům i obecně kvalitě silnic v Německu mnohem větší důvěru než v Itálii. Morandiho most v Janově z poloviny 60. let minulého století, stál na frekventované dálniční trase mezi italským vnitrozemím a italskou i francouzskou riviérou. Když se za bouřky zřítila jeho dvousetmetrová část, zavěšená na jednom ze tří pilířů, spadly z výšky 45 metrů tři desítky aut.
Kučera podle svých slov přežil jen díky tomu, že byl připoutaný, seděl v moderním kamionu se zesílenými sloupky a navíc vůz díky těžkému nákladu papíru dopadl na záď.
Morandiho most
Zavěšený betonový most byl postaven v Janově v letech 1963 až 1967, slavnostně jej otevřeli 4. září 1967 za přítomnosti tehdejšího italského prezidenta Giuseppeho Saragata. Most byl 1102 metrů dlouhý (pro srovnání - Nuselský most v Praze měří 485 metrů), vozovka byla 45 metrů nad zemí (Nuselský most je jen asi o tři metry nižší). Nesly jej tři železobetonové pilíře o výšce 90 metrů s maximálním rozpětím 210 metrů, na východní straně jej pak podepírala řada nižších pilířů.
Janovský most - oficiálně pojmenovaný Viadotto Polcevera, neboli Viadukt Polcevera podle pod ním tekoucí řeky - prošel tři roky před zřícením částečnou rekonstrukcí.
Zdroj: ČTK
Pro vyšetřování neštěstí vznikla pod italským ministerstvem dopravy speciální komise. Ta podle deníku La Repubblica došla k závěru, že provozovatel mostu - firma Autostrade per l'Italia nepodnikla dostatečná opatření, aby pádu mostu zabránila. A to i když riziko zřícení už v předchozích letech existovalo. Firma kritiku odmítla a závěry expertní komise ministerstva označila za "hypotézu, kterou je třeba ověřit".
Ředitel firmy Giovanni Castellucci se za neštěstí navíc odmítl omluvit s tím, že počká, až vyšetřovatelé určí, kdo je ve skutečnosti za tragédii zodpovědný.
Počátkem září janovská prokuratura oznámila, že začala vyšetřovat 20 lidí, včetně vedení firmy, kvůli podezření z trestného činu zabití. Společnost vyčlenila skoro 13 miliard korun na stavbu nového mostu a na odškodnění pozůstalých a lidí, kteří kvůli zřícení konstrukce přišli o střechu nad hlavou.
Martin Kučera ovšem na odškodnění z italské strany stále čeká. "Už jsem dostal od právníků zprávu, že odškodnění bylo schváleno. Ale zatím vůbec nemám ponětí, o jakou částku půjde," říká řidič a dodává, že jediné, co zatím dostal, byly peníze od české pojišťovny za majetek v autě a zavazadla. "To mi proplatili, i když ne v plné výši," dodává Kučera.
Ve středu se v Janově uskuteční smuteční pietní akt. Do města se kvůli připomínce tragédie chystají prezident Sergio Mattarella a premiér Giuseppe Conte. Na místo míří i lídři znesvářené vládní koalice.
Veřejnost považuje za viníky tragédie vedle Autostrade per l'Italia také stát. Státního pohřbu se tak dočkala jen půlka obětí. Zbytek rodin to odmítl.
V Janově již začala stavba nového mostu. Dva pilíře toho původního technici odstřelili v červnu. Novou stavbu navrhl janovský rodák architekt Renzo Piano, který za práci odmítl honorář.
