Praha - V politickém thrilleru z rozvojové země dnes holywoodskému hrdinovi stačí k dobrému byznysu kufřík dolarů "cash". Za dvacet let bude ale možná potřebovat ke stejnému obchodu kufříků několik. Nebo něco "stabilnějšího" uvnitř. Chlapíci na druhé straně konferenčního stolku totiž už třeba taky nebudou jeho dolary chtít.
Podle některých lidí tenhle obrat nastal právě letos a dolar jako globální platidlo se dal definitivně na ústup. Jiní experti ale tvrdí, že to je utopie a že k tomu v dohledné době nedojde.
Něco velkého kolem dolaru se ale rozhodně dít začalo.
Zpátky k bancoru?
- Bancor je název jednotné globální měny, kterou na konci druhé světové válce v Bretton Woods navrhl John Maynard Keynes, která ale nakonec nebyla realizována.
- Podle Keynese měl být bancor neutrální měnou, v níž mělo být uskutečňováno veškeré obchodování. Měla být kryta 30 komoditami, z nichž jednou mělo být zlato. To by měnu stabilizovalo a dalo jí schopnost samoregulace proti zvyšování schodků mezi dluhy a kumulujícími pohledávkami.
- Funkci bancoru částečně převzal dolar, když Spojené státy brettonwoodskými dohodami garantovaly státům směnitelnost dolaru za zlato v pevně stanoveném kurzu 35 dolarů za trojskou unci zlata.
- To ale v 60. letech vedlo k odčerpání zlata z USA a prezident Rochard Nixon pak smlouvu 15. srpna 1971 jednostranně vypověděl. Tím začala éra pohyblivých měnových kurzů.
Zdroj: Wikipedie
Lavina z Davosu až do Bretton Woods
"Jediná rezervní měna se stala hrozbou pro světovou ekonomiku, to je už každému jasné," prohlásil letos 28. ledna ruský premiér Vladimír Putin na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. A jakoby strhl lavinu.
Před dubnovým summitem G20 zveřejnil 24. března návrh na vytvoření zcela nové světové rezervní měny i guvernér čínské centrální banky Čou Siao-čchuan.
V září pak OSN ve zprávě ke Konferenci o trhu a rozvoji (UNCTAD) prohlásila, že finanční systém, kde je dolar jedinou rezervní měnou, by měl projít celkovým přehodnocením. "To je poprvé, kdy velká mezinárodní organizace podala takový návrh," napsal tehdy Telegraph.
Britský Independent pak v říjnu přinesl zprávu o údajných tajných jednáních ministrů financí a guvernérů centrálních bank ropných států Perského zálivu, Číny, Ruska, Francie a Brazílie o tom, jak dolar z trůnu světové rezervní měny sesadit.
Pokud by k tomu skutečně došlo, znamenalo by to největší změnu ve světovém finančnictví od dohod 45 států v americkém Bretton Woods v roce 1944, kde dolar svou dnešní pozici získal.
Konec brettonwoodského systému globální regulace mezinárodních měnových vztahů v 70. letech přitom někteří ekonomové považují za prapříčinu současné finanční krize. Podle Telegraphu chce návrh Číny a OSN v podstatě podobný systém zavést znovu.
"Náklady, které svět nese za existující měnový systém, už možná předčily jeho zisky," zdůvodnil plánovanou reformu guvernér Čou Siao-čchuan.
Obamovi "hadi na prsou"
Sesazení dolaru z jeho podstavce mezitím podpořila i taková esa americké ekonomické teorie a praxe jako nositel Nobelovy ceny a bývalý viceprezident Světové banky Josef Stiglitz a investor a filantrop, miliardář George Soros (který v roce 1992 ve své slavné sázce na oslabení libry vydělal přes miliardu dolarů).
V listopadu pak prezident Barack Obama věnoval obraně dolaru velkou část energie své cesty po Asii. Jeho poradce Paul Volker přitom na stránkách Asociace pro jednotnou globální měnu otevřeně prosazuje vznik nové globální měnové unie spravované globální centrální bankou. Podporu má myšlenka i u dalšího Obamova poradce Roberta Rubina.
"Síla dolaru bude postupně klesat," souhlasí s tímto "kacířským" proudem také Tomáš Vlk, ekonom z české banky Patria. I když podle něj nepůjde o dramatické sesazení dolaru, ale o jeho dlouhodobý ústup z pozic na úkor jiných měn včetně eura.
Je tu ale i tábor ekonomů, kteří na dolar sázejí dál.
Nesmyslná utopie, kterou je třeba brát vážně
"Naopak, už od příštího roku začne dolar zase sílit," je přesvědčen třeba Jan Bureš, ekonom ČSOB. Komentátor Jan Macháček považuje snahy o sesazení dolaru za nesmyslné, protože vzájemně prospěšný pakt mezi USA a Čínou je příliš provázaný a zájmy všech ostatních jsou proti tomu pořád příliš slabé. Nevylučuje ale, že v pozici dolaru se tak za čtyřicet let octne čínský juan.
Jiní komentátoři považují celý koncept nové globální měny za racionalistickou utopii.
Pro nové rozvojové ekonomiky ale tahle utopie možná nakonec jednou bude stát přece jen za pokus. Dolar jako jediná rezervní měna totiž pro ně představuje nespravedlnost "zaostalého unipolárního světového ekonomického řádu" - jak to formuloval ruský apel za novou rezervní měnu k Mezinárodnímu měnovému fondu.
Nejen tyto země totiž nemají mnoho jiných možností, kam ukládat své devizové rezervy, než nakupovat americké vládní dluhopisy. Tím ale mají podle nich USA proti světu nefér výhodu. Podle Stiglitze se tím navíc z celého finančního systému vytrácí disciplína, protože USA peníze vždycky nějak seženou. To má podle něj "katastrofální důsledky" a výslovně proto mluví o krizi jako o novém "brettonwoodském momentu".
Ne náhodou tak stojí v čele iniciativy za novou světovou měnu Čína - s 1,95 biliony dolarů v amerických dluhopisech největší věřitel USA na světě. Wall Street Journal označil návrh na novou měnu bez okolků za "varování Spojeným státům, že Čína nebude platit jejich útratu donekonečna."
Hromadným nakupováním a "tištěním" dolarů totiž klesá jejich hodnota a tím i bohatství Číny. Ta přitom podle některých pozorovatelů právě mění svou roli z exportéra na globálního věřitele, kterou začne víc hájit.
Opatrně je pro změnu rezervní měny i Mezinárodní měnový fond (MMF). Podle náměstka generálního ředitele MMF Johna Lipskyho jde guvernérovi čínské centrální banky o "zlepšení stability finančního systému" a jeho návrh by měl být brán vážně.
V ohrožení i euro?
Jak ale upozorňuje ekonom Jan Bureš, nejde o první úvahy o sesazení dolaru z jeho trůnu. Peníze teď navíc tisknou všichni a vzhledem k obrovským rozdílům v dopadech krize na různé členy eurozóny, by se Bureš momentálně bál spíš o euro, než o dolar.
Letošní novinka je ale v tom, že tentokrát jde zřejmě o vážně míněný pokus, který podle Wall Street Journal "odráží rostoucí nespokojenost rozvojových zemí s rolí USA ve světové ekonomice," a po němž se už pozice dolaru nezdá tak neotřesitelná. A i když to nevyjde teď, kdo ví, co bude příště.
Podle ekonomů ale přesto Spojené státy a dolar svou dominantní pozici hned tak neztratí. "Pokud nenastane nějaký dramatický vývoj," upozorňuje Tomáš Vlk z Patrie.
