Praha - Byly to fámy. Volksbank není na prodej. To tvrdí v rozhovoru předseda představenstva Volksbank Johann Lurf. "Chtěl bych jasně říci, že Volksbank není na prodej. Ani v České republice, ani v jiné z dalších osmi zemí, kde působíme," řekl doslova. Podle něho zprávy, které se o případném prodeji banky objevily, byly pouhé fámy."
Volksbank tedy krizi odolala v dobré kondici?
Ano. Samozřejmě, že i nám v meziročních srovnáních klesly příjmy, ale ve srovnání s obavami na začátku loňského roku, jsme na tom stále dobře. V posledních letech rosteme rychleji, než jaký je průměr v odvětví a to bychom si chtěli udržet.
Jakou pozici by Volksbank v Česku chtěla mít?
Český finanční trh je velmi dobře diverzifikovaný. Jsou tu čtyři velcí hráči a vedle nich střední banky, mezi něž patříme i my. My jsme realisty a nechceme se stát v České republice bankou číslo jedna, dvě nebo tři co do velikosti. Chceme se stát bankou číslo 1, pokud jde o spokojenost zákazníků. A že k tomu cíli opravdu směřujeme, potvrdily nedávné průzkumy, provedené mezi našimi zákazníky. Chceme jít ve vztahu k zákazníkovi ještě dál.
Co to znamená? Být více osobní, anebo nahradit lidi službami on-line?
Obojí. Musíte mít osobní kontakt, protože jinak si nezískáte důvěru. Co je ale možné zvládnout on-line, nechť je to zákazníkům umožněno. Oběma stranám to šetří čas i náklady.
Pobočky některých bank podle mé zkušenosti zejí prázdnotou. Počet úředníků za přepážkami se snížil. I vy jste propouštěli?
Počet lidí v pobočkách jsme nekrátili a ani to nemáme v úmyslu. Nám nijak práce neubyla! I když se samozřejmě musíme přizpůsobit jistým krizovým vlivům a různé pracovní postupy zefektivnit. To může vést k restrukturalizaci pracovních pozic.
Některé společnosti byly krizí donuceny více regionalizovat své služby, jiné naopak. Co Volksbank?
V roce 2009 jsme nezrušili jedinou pobočku, ale ani jsme se nijak nerozšiřovali. Zřídili jsme jen jednu novou pobočku. Pro naše interní účely máme zemi rozdělenou na tři oblasti - na Prahu, Brno a regiony. Vývoj je všude srovnatelný a mezi těmito regiony nejsou z našeho pohledu žádné významnější rozdíly.
Objevily se s krizí požadavky na nějaké nové typy bankovních služeb?
Když krize začala, všichni očekávali zvýšenou poptávku po půjčkách a také výběr vkladů. Ale to se nestalo, udál se spíš pravý opak. Řada firem i jednotlivců přinesla své našetřené peníze do banky, aby si je uložila na horší časy nebo pro investiční příležitosti. A tento trend stále pokračuje, takže spíše než nové typy půjček jsme vyvinuli nové typy vkladových účtů.
Volksbank má deset bank v devíti zemích. Můžete nějak porovnat chování zákazníků?
Česko je ve srovnání s jinými zeměmi velmi konzervativní bankovní trh a Slovensko je mu velmi podobné. Takové Rumunsko a bývalá Jugoslávie nyní připomínají Českou republiku na počátku let devadesátých.
Mluvil jsem nedávno s řadou ředitelů velkých českých firem a většina z nich se obává roku 2010 ještě vice, než roku 2009. Máte podobné signály, že krize zdaleka neskončila?
Na začátku roku 2009 jsme se obávali budoucnosti především proto, že jsme si nebyli jistí, co přijde. Nyní je to podobné. V každém případě si i já myslím, že složité časy neskončily. Zřejmě se nevyhneme dalšímu zvyšování počtu nezaměstnaných a v takových případech je vždycky těžké přesně odhadnout důsledky. Bankovního sektoru se to dotkne také. S nezaměstnaností související pokles poptávky dopadne spíše na menší firmy. Přesto si myslím, že české firmy mají ve střední Evropě nejlepší vyhlídky.
Jaké v této souvislosti vidíte strukturální výhody a nevýhody české ekonomiky?
Jedna obrovská výhoda české ekonomiky spočívá právě ve velkém počtu malých a středních firem, které dokáží být flexibilní a umějí rychle reagovat na změny poptávky na trhu. Řada společností se během posledních let naučila, jak se měnícím podmínkám přizpůsobit. Další obrovskou výhodou je pracovní síla. Vzdělaná, schopná rychle se naučit novým postupům. Konečně, výhodou je i centrální evropská poloha, která ovšem stále ještě není dostatečně využita. Je třeba zlepšit především infrastrukturu, dálniční i železniční sítě.
Hodně se během uplynulých měsíců mluvilo o závislosti na Německu.
Ona vazba je daností, ale spolu s růstem příjmů a poptávky se dá čekat, že závislost na Německu bude v příštích letech slábnout. Nakonec, to, co v krizi vypadá jako závislost, je dlouhodobě pro Českou republiku výhodou. V Německu, jako na každém velkém trhu, bude vždycky vyšší poptávka a v České republice bude i nadále levnější výroba. Takže "závislost" na Německu je velkou příležitostí českého byznysu.
Jak vidíte dilema vstupu české ekonomiky do eurozóny?
Před dvěma lety bych vám řekl, že by bylo dobré s eurem spěchat, nyní už je jiná situace a bude lepší počkat. V ekonomickém světě je příliš nejistot - a koruna si vede dobře a je velmi dobře spravována.
Některé politické strany mluví v souvislosti s přijetím eura o roce 2015. Je to realistické?
Podle mne není. Já bych očekával euro spíš kolem roku 2020.
Ovlivnila podle vás českou ekonomiku politická situace v zemi?
Jako bankéř nechci vůbec komentovat politickou situaci. Řeknu snad jen to, že země je v rukou úřednické vlády stabilní, což není pro celou ekonomiku vůbec špatné. Samozřejmě, že politika a byznys jsou propojeny, ale jak říkáme v Rakousku: politika někdy musí ekonomiku následovat, protože ekonomika reaguje na trendy rychleji.
Evropská komise hodlá na základě zkušeností posledních dvou let více regulovat bankovní systém. Jak tyto snahy sledujete jako bankéř?
Já nemám nic proti silnější kontrole, pokud je k něčemu a pokud neznamená více administrativy a nákladů pro bankovní domy. I tady v České republice se ukázalo, že smysluplná kontrola může pomoci stabilizovat bankovní sektor. Ale ty nové regulační mechanismy musí někdo zaplatit a já říkám: žádná evropská kontrola zdarma!
Na počátku krize se říkalo i psalo, že po skončení recese už svět finančního byznysu nebude jako dřív. Stalo se to opravdu?
Zatím se nestalo nic dramatického. Americké a britské finančnictví je odlišné od finančního systému kontinentální Evropy a rozdíly zůstanou. I když se domnívám, že nové způsoby řízení amerických bankovních domů nakonec budou nezbytné k ozdravení tamní ekonomiky, obávám se, že žádná evropeizace amerického bankovního systému nehrozí. Americký systém má ve světě hodně velký vliv a lobbying amerických finančních institucí je ve srovnání s lobbyingem evropských bank profesionálnější a mocnější.
Jaké základní rozdíly máte na mysli?
Třeba v investičním bankovnictví - američtí investoři v mnohem větší míře spekulují s vypůjčenými penězi, ne se svými. Tím je jejich pocit odpovědnosti jiný, než kdyby měli na investici osobní zájem. Nebo hypotéky: zatímco v Evropě vám při nesplácení hypotéky hrozí, že přijdete o majetek, ve Spojených státech dostanete klíče od domu, platíte splátky, a když už nemůžete dál splácet, zase klíče vrátíte a nic horšího se vám nestane.
Podle řady lidí přinesla krize i leccos pozitivního. Souhlasíte?
Nedávno jsem mluvil s ředitelem velkého výrobního závodu a on mi povídá: vyrábíme stále stejný objem zboží, jen to musíme dělat s menším počtem lidí. A jde to! Takže: krize bezpochyby pomohla efektivitě.
Jak se v České republice cítíte jako cizinec?
Velmi dobře, jinak bych tu nežil patnáct let. To, že je společnost občas nespokojená, je normální. Vždycky, když jedete na dovolenou, cítíte se v cizině lépe a máte (trochu nespravedlivý) pocit, že je tam lépe než doma. Ano, možná by slušelo České republice více úsměvů na tváři, ale podle mne jde o zemi, která je dobrým místem k žití.
