Praha - Profesor Lipské univerzity Günther Schnabl na rozdíl od české vlády míní, že Česko udělalo chybu, když před krizí nepřijalo společnou evropskou měnu.
Dosavadní zkušenosti z krize podle něho potvrzují, že se společná měna vyplácí.
Podle profesora Schnabla je přijetí eura pro všechny zemské země EU navíc logickým krokem dosavadního vývoje.
„Země EU jsou velmi silně ekonomicky integrovány. Když se zbavily celních bariér, ukázalo se, že v důsledku velmi silně zakolísají měnové kursy, včetně kurzů na společném evropském trhu. Aby se eliminovaly výkyvy měnového kurzu a stabilizovala měna, znamenalo to zavést společnou měnu euro," vysvětluje v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Dva argumenty proti euru
A.cz: Všechny členské země ale euro nemají. Proč by ji mělo přijmout právě Česko?
Česko je malá země, má malou ekonomiku, obchoduje silně s eurozónou i s ostatními zeměmi střední a východní Evropy. Kapitálové trhy se integrují a tím pádem se i redukují transakční náklady.
A.cz: Není vlastní měna výhodou, když se evropské země propadají do krize?
Proti stabilním měnovým kursům a euru existují dva zásadní argumenty. Prvním je větší riziko krizí. To je zkušenost z východoasijské krize před deseti lety. Východoasijské země tehdy stabilizovaly své směnné kurzy, to mělo samo o sobě za následek přísun kapitálu a nafouknutí tržních bublin. Proto bychom měli nyní udržet flexibilitu měny, která vede k flexibilitě transakčních nákladů pro mezinárodní kapitálové trhy. Tím může být ve vhodné chvíli omezen přísun západního kapitálu.
Je otázka, jestli takový výklad dnes odpovídá skutečnosti. Řekl bych, že mezitím jsme došli k závěru, že tomu tak není. Pokud národní hospodářství, které dohání vyspělé země, dovolí tyto flexibilní směnné kurzy, tak se měny zhodnocují a na zhodnocení sází i kapitálové trhy. Vědí, že jim to přinese zisk. Pak začíná přitékat spekulativní kapitál a to jde ruku v ruce s nafukováním bublin, s krizí a možná i s horšími věcmi.
A.cz: Změny kurzu proti hlavním světovým měnám tedy ekonomikám nemusí pomoci v boji s finanční krizí?
Ne, a vyvrací se to korejským příkladem. Země byla zasažena asijskou krizí, i když povolila flexibilní směnné kurzy a i když její měna posilovala. Proto bych řekl, že to žádné řešení není.
Druhý argument proti společné měně říká, že se přijetím společné měny ztrácí geopolitická autonomie. Nasnadě je otázka, zda je to dobře či špatně, když o ni přijdu.
Pravdou je, že v řadě emerging markets (pozn. red.: rozvíjející se trhy, označení zemí mezi Německem a Japonskem) jsou peníze z politických důvodů tak nestabilní, že je prospěšné kompetence předat. Evropská centrální banka má skutečně velmi důvěryhodný cíl - tj. nízkou inflaci. Může rovněž zmírnit asymetrický šok (pozn. red.: ekonomické potíže, které postihnou pouze jeden stát v určitém regionu). V momentě, kdy je vývoj ekonomik provázen asymetrickými šoky, přicházejí o možnost jakkoliv samostatně reagovat.
Oslabení měny a inflace
A.cz: Platí vaše tvrzení o výhodách eura i ve chvíli, kdy klesá poptávka po českém exportu a oslabení koruny ji může pomoci?
Samozřejmě je možné, že je lepší, když existuje možnost reagovat v prvních fázích krize finančně-politicky. Ale vypozoroval jsem, že v ekonomice, která si navykne reagovat dnes, zítra a pozítří flexibilně, se finanční politika nakonec stává obětí politických cílů. Výsledkem pak může být, že mám nestabilní finanční politiku, což vede ke zvýšené nestabilitě celého hospodářství, vyšším úrokům atd.
A.cz: Slováci euro zavedli, Češi přijetí společné změny zdržují. Není právě teď pro nás lepší, že jsme počkali?
Myslíte nyní v souvislosti s krizí?
A.cz: Ano.
Váš postup má dobré a špatné stránky. Česká republika teď samozřejmě může na krizi reagovat znehodnocením měny. To znamená zvýšení exportu. Na jedné straně tak je možné, že se země z ekonomické krize „vyexportuje", ale v důsledku to vede i ke zvýšení inflace.
Když dám peníze na trh a ty se znehodnotí, mám krátkodobý pozitivní efekt, ale z dlouhodobého pohledu negativní. Slovensko v současné době už nemůže měnu znehodnocovat a jediná cesta, jak obstát v soutěži, je zvýšit produktivitu, snížit platy, ceny atd. To krátkodobě zabolí, ale z dlouhodobé perspektivy musím podotknout, že je to velmi solidní cesta, jak se dostat ven z ekonomické krize.
Moje národní ekonomika si pak povede lépe, než ekonomika, která se přes inflaci „vyexportuje".
Inflací a oslabením měny se konzervují strukturální problémy. Slovensku nezbude než je v podnikovém sektoru řešit právě dnes. Ostatní, kteří znehodnotí měnu, to samozřejmě neudělají. A neřekl bych, že podniky, které se znehodnocení přizpůsobí, na tom budou na konci výrazně lépe.
Italský přístup
A.cz: To platí i v tak kritické situaci, kdy má průmysl včetně exportu výpadek 25 procent?
To je opravdu největší problém, kterým se nyní zabývá celá Evropa. Nejde jen o východ, ale zejména se to týká jižní Evropy, Řecka, Španělska, Itálie. Dříve to fungovalo tak, že jakmile přestaly být schopny konkurovat, začaly znehodnocovat měnu a dosáhly znovu svého místa na trhu. To v tuto chvíli již není možné. Aby dnes obstály, musely by restrukturalizovat, snížit mzdy.
Pro srovnání, Německo své mzdové náklady vždy krátilo, zatímco Itálie je naopak zvyšovala a najednou se zjistilo, že je tu ohromný rozdíl ve výkonech obou ekonomik. Itálie dnes může tento problém řešit dvěma různými způsoby - buď krácením mezd nebo „kolektivizací dluhů", což znamená, že Němci zaplatí dluhy Italů. To je ovšem postup, který by měl vzbuzovat obavy, neboť tím vzniká morální hazard. Určité kluby států pak čekají na přísun peněz od jiných států.
My v Německu to setsakra dobře známe. Na jihu máme země jako Bavorsko, Badensko-Württembersko, Hessensko, které jsou ekonomicky velmi výkonné. Na druhé straně máme Berlín, který je byl vždy zvyklý na přísun z jihu. Berlíňané nemají nic jiného na práci, než dát nohy na stůl a čekat na příděl. To samozřejmě ochromuje rozvoj národního hospodářství v takových oblastech.
NDR neměla jinou volbu
A.cz: NDR zavedlo společnou měnu s vyspělejším západním Německem už skoro před 20 lety. V čem se to vyplatilo? Počet nezaměstnaných je tam přece vyšší než v Česku a ekonomický výkon se prakticky neliší.
To je taková úmorná diskuse. Tehdy to jinak ani nešlo. Byli jsme jedna země s jedním pracovním trhem. Výrobky putovaly ze Západu na Východ, Východ tedy potřeboval peníze, aby si tyto produkty mohl koupit. Neexistovala žádná jiná alternativa.
Důsledkem ovšem mimo jiné bylo, že podniky, které nedokázaly konkurovat, přes noc zmizely, a celý region musí obnovit svůj průmysl. Osobně si však myslím, že Německo nemělo jinou volbu, protože v okamžiku, kdy by existovaly rozdílné směnné kurzy, znamenalo by to větší exodus z Východu na Západ, než tomu bylo před revolucí. Asymetrie by byla obrovská a politicky to rovněž nebylo možné.
Ale máte pravdu v tom, že v měnové unii nemohlo východní Německo znehodnotit měnu a když se kurz zafixoval na 1:1, nastal odpovídající šok.
Kdyby pracovní trhy nebyly flexibilní, musela by se dokonce okamžitě vytvořit shodná mzdová hladina. Pro takový případ existují jen dvě řešení, které se dodnes do značné míry uplatňují: buď budou západní Němci posílat východním Němcům peníze, anebo se pracovní sily přesunou směrem na Západ. To znamená, že se na Západ buď přestěhují, nebo za prací pendlují.
A.cz: Posílá Západ východním Němcům dodnes peníze?
Podíváme-li se na vnitřní „obchodní bilanci" mezi dvěma částmi Německa, pak zjistíme, že v době revoluce NDR pokrývalo polovinu svého HDP kapitálovými transfery ze Západu. Naštěstí je patrný kontinuální pokles. Dnes východní Německo importuje ještě 10 procent kapitálu, postupuje to krůček po krůčku. Dnes je z nových spolkových zemí příkladné Sasko. Sasové jsou přesvědčeni, že dokáží konkurovat a sami investují peníze například do této nové univerzitní budovy a dalších projektů. Jiné země, například Berlín a zřejmě i Braniborsko spoléhají na transfery a nejspíš náskok ostatních nikdy nedohoní.
Opravdu trh neexistuje
A.cz: Není zkušenost znovusjednocení Německa argumentem proti přijetí eura v Česku?
To jsou dvě rozdílné věci. Němci a Češi nemají jeden společný trh. Oficiálně samozřejmě ano, pokud se na to díváme z evropské perspektivy. Ale co se týče jazyka a rodin, zdaleka se nejedná o stejné pracovní trhy. A co je podstatné, Česko nezažilo systém finančních injekcí.
Dnešní šok z krize může v praxi oddělených trhů přinést změnu. Je možné, že evropské centrum bude muset zaplatit řecké dluhy a že najednou všichni budou prosazovat transfery, což se dříve absolutně nepokládalo za myslitelné. Najednou se zdá, že finanční politika, která byla dosud na nacionální úrovni, začíná nyní díky traumatu z krize uvažovat jinak. Přitom už dnes vzniká morální hazard, kdy finanční prostředky putují nepřetržitě z Bruselu do Atén.
A.cz: Nebojíte se, že se z pohledu bohatých zemí unie stanou Češi či Maďaři novými Řeky? A až přijmou společnou měnu, tak budete muset zachraňovat i jejich veřejné finance?
To se samozřejmě neví, co bude. Jde o země, které procházejí velmi dynamickým vývojem. Možná je jedna taková, druhá maková, ale momentálně všechny vykazují vzestup všech svých aktivit, mají rychlý růst, vysokou kapitálovou akumulaci. Ale nikdo neví, zda se to nezmění. Kdyby se vědělo, že přijdou finanční injekce, pak by se možná lidé v nových zemích začali chovat jinak.
Na sazbách ČNB nezáleží
A.cz: Česká národní banka na počátku recese snižovala úrokové sazby, aby pomohla exportérům. Dnes bankéři hrozí, že sazby zase zvýší, aby zabránili dalšímu oslabení koruny. Je to podle vás správná strategie?
Myslím, že je úplně jedno, co dělají. Pokud zabrání znehodnocení měny, vyletí nahoru úroky. A když vyletí nahoru úroky, pak nebude možné vyplatit dlouhodobé investice, které byly krátkodobě financovány. Bankovní sektor pak bude v bankrotu.
Pokud měna oslabí, dluhy přitom budou v eurech a nikoliv v českých korunách, bankovní sektor také zbankrotuje. Z toho pohledu nevidím výraznější rozdíl.
Česko není tolik zadlužené, proto se tam možná problémy nepromítnou tak silně jako v Pobaltí. Ve východní Evropě se některé země zadlužily daleko víc a pro ně to bude bolestivé. Je to stejná příčina, jako u potíží, které přicházejí z USA. Teď očekávám, že obdobné problémy přijdou i z východní a jižní Evropy.
A.cz: Z pohledu Evropské centrální banky je jedno, zda se euro prodává za 24 nebo 30 korun?
Eurozóna je velká, Česko je malé, takže z tohoto důvodu to žádnou roli nehraje. Existuje však jeden velký rozdíl v době krize mezi Slovenskem a Českem. V Česku nyní úroky stoupají, na Slovensku k tomu nedochází, neboť Slovensko je součástí eurozóny a ve velkých měnových oblastech zůstávají úroky vždy stabilní.
Například Dánsko je průmyslová a vysoce produktivní země, má malý kapitálový trh a velmi silnou důvěru na bankovním trhu. Přesto nyní šplhají úroky nahoru a Dánové musejí draze zaplatit, že mají vlastní měnu.
Jak ale sám vidíte, všechno má své výhody a nevýhody. Pokud by existovaly pouze výhody, byl by svět krásný, ovšem v dobách krize je výhodou eurozóna, což je dnes jasnější, než tomu bylo před šesti měsíci.
Proč se Visegrád bojí eura
A.cz: Polsko chce za každou cenu vstoupit do systému ERM-2, který zemi připraví na přijetí eura, podle většiny českých ekonomů je tento krok riskantní, protože se tím zbavujeme možnosti měnit měnový kurs. Komu dáváte za pravdu?
Pokud vstoupíte, bude záležet na strategii, kterou si můžete zvolit. Jestli estonskou cestu nebo slovenskou (pozn. red.: Estonsko zvolilo pevný kurz k euru, Slovensko připustilo, že se během účasti v ERM-2 může měnit).
Pevně stanoveným směnným kursem Estonsko samozřejmě ztrácí makroekonomickou flexibilitu a musí všechny ekonomické šoky přizpůsobit fiskální politice. A to je podle mého mínění i důvod, proč v minulých letech panoval v Polsku, Česku a Maďarsku takový děs ze zavedení eura. Nebylo to jen kvůli politickým souvislostem, ale kvůli možnosti, že bude nutné sanovat státní rozpočet. Sanovat rozpočet je samozřejmě těžká věc, i když je to dobrá, trvale dopředu hledící politika. Pokud jsou nyní země pod tlakem a nutí je to být flexibilní při správě rozpočtu, pokládám to za dobrou věc.
