Brno - Obce či města v Česku nejsou povinny zajistit každému svému obyvateli přiměřené bydlení. A to ani v případě, že jde o rodinu s deseti dětmi.

Pokud by totiž města nebo obce takovou povinnost měly, vedlo by to podle soudců Ústavního soudu k toleranci nezodpovědného chování lidí, rezignaci lidí na jakoukoliv odpovědnost za vlastní život a také k neúnosnému zatížení měst a obcí.

Čtyři roky soudních sporů

Až k Ústavnímu soudu tak doputoval už téměř čtyři roky trvající spor, který vede město Stráž pod Ralskem s rodinou s deseti dětmi, která žije v jednom z obecním bytů.

Rodina od města dostala smlouvu na dobu určitou - na půl roku. Radnice pak odmítla smlouvu prodloužit s tím, že rodina neustále obtěžuje nájemce sousedních bytů hlukem, což řešila radnice i v přestupkovém řízení.

Rodina se ale odmítla z bytu vystěhovat, neplatí za něj nájem. Spor se dostal až k soudu.

Krajský soud v Ústí nad Labem i Nejvyšší soud vyhověly obci, soudci odmítli argumenty nájemníků, podle kterých je obce povinna nabídnout rodině další bydlení. Podle soudců Nejvyššího soudu rodina porušovala dobré mravy, po skončení nájmu přestala platit za byt úplně.

"Z těchto důvodů nemůže žalobce jako pronajímatel (Stráž pod Ralskem) nést odpovědnost za ochranu zájmů nezletilých dětí, že tuto odpovědnost nesou primárně jejich rodiče, kteří jsou povinni zajistit jim výživu zahrnující i bydlení," uvedli soudci s tím, že poskytnutí ochrany rodině vyvolalo neřešitelnou situaci.

Máme právo na bydlení

Rodina se ale obrátila se stížností na Ústavní soud a uvedla tři hlavní argumenty, podle kterých byla v soudních jednání poškozena. Podle zástupců rodiny bylo porušeno právo na spravedlivý proces, soudy nevyslechly všechny svědky.

Podle zástupců rodiny došlo rozhodnutí soudu také k diskriminaci kvůli příslušnosti k národnostní a etnické menšině. Ve většině případů totiž radnice ve Stráži uzavírala po skončení smluv na dobu určitou nové, další smlouvy. A důvodem pro neprodloužení smluv byly dluhy na nájmu a to rodina době ukončení nájemní smlouvy neměla.

Zástupci rodiny tvrdili, že bylo porušeno také její právo na bydlení a na zachování lidské důstojnosti a práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Obce podle stížnosti mají povinnost zajistit svým lidem bydlení. "Obec jako veřejnoprávní subjekt nemůže zcela rezignovat na tuto zvláštní povinnost zajišťovat svým obyvatelům bydlení," napsali ve stížnosti i s odvoláním na verdikt ústavních soudců v Jihoafrické republice podle něhož se právo na přístup k bydlení považuje za nezbytný prvek života člověka v důstojnosti.

Podle zástupců rodiny bylo porušeno i právo na ochranu rodiny.

Důvody pro neprodloužení smlouvy

Ústavní soudci ale žádné porušení práv nezjistili. Podle senátu vedeného soudcem Stanislavem Balíkem byla ústavní stížnost odmítnuta.

Podle ústavních soudců nedošlo k diskriminaci. Soudci uvedli, že není možné vypozorovat to, že by rodina byla jedinou, které nebyla smlouva prodloužena a že by se tak mělo stát na základě národnostního původu.

"Byl dán i relevantní důvod (porušování pravidel soužití v domě), pro který nebyla nájemní smlouva prodloužena, nebo pro který s ní nebyla uzavřena smlouva nová (užívání bytu po skončení nájemního vztahu bez placení nájemného a úhrad za služby)," rozhodli soudci.

Podle nich ze zákona o obcích nevyplývá to, že by obec musela každému zajistit bydlení. "Takový výklad dovedený do důsledku by mohl vést k nemístné toleranci nezodpovědného chování jednotlivce. To by znamenalo na jedné straně rezignaci na jakoukoliv odpovědnost za vlastní život a na druhé straně by docházelo k neúnosnému zatížení obcí," uvedli v rozhodnutí soudci.