Brno - Koupit boty, aniž byste si je osobně vyzkoušeli - například po internetu nebo jako dárek někomu, kdo není s vámi - může být pěkný hazard. I když budete vědět, jaké máte číslo, trefit se nemusíte. V českých obchodech s obuví totiž stále platí, že co výrobce, typ bot či země původu, to jiná stupnice.
Stejně veliké tenisky mohou být označeny jako 45, 29 nebo třeba 10,5.
"Prostě se v tom nevyznám. Velikost bot mé devítileté dcery se v různých obchodech liší i o dvě čísla. Cvičky nebo bačkory jsou zase úplně jinak číslované," přibližuje problém Markéta Pudilová z Brna.
Potíže se zdaleka netýkají jen dětské obuvi, jak zjišťují všichni, kdo si kupují boty různých značek.
Spása jménem Mondopoint
Teď se přece jen rýsuje naděje na změnu, i když to bude běh na dlouho trať.
K Německu a Jihoafrické republice, které začaly společně používat systém Mondopoint, udávající velikost bot ve stopách podle přesné délky chodidla, se nově přidala Čína. A to je důležité především proto, že odtud pochází většina obuvi na světě.
Tento systém se nejspíš stane základem ISO normy, který v současnosti vzniká v komisi složené z expertů. "Systém Mondopoint pokládám za vůbec nejpropracovanější. Je blízký metrickému systému, ale počítá s biomechanickým nadměrkem. Neměří se otisk nohy, ale obrys, a měření musí kopírovat zborcení stélky," vysvětlil Petr Hlaváček, který je členem odborné komise, která na jednotném značení pracuje.
Norma by mohla být hotová do několika let. Nebude znamenat, že všichni výrobci budou muset zahodit dosavadní systém značení. Ale základním údajem by se měl stát právě Mondopoint.
Zmatek přišel s pádem komunismu
Kdo by tvrdil, že "tohle za starých časů nebývalo" bude mít pravdu. Rozdílné číslování obuvi totiž do Česka přišlo až s otevřením trhu po roce 1989. Předtím se v tehdejším Českoslovenku striktně používalo jednotné, takzvané metrické číslování.
"Ve Svitu bývaly přísné normy číslování obuvi, které ale vycházely z podrobného výzkumu českých nohou. Protože stejně jako se jednotlivé národy liší některými anatomickými rysy, stejně tak se liší tvar jejich chodidel. Například Francouzi mají nohy užší než my, Rusové zase širší," vysvětluje Jolana Němcová ze společnosti Moleda, která vyrábí boty značky Prestige a Moleda Sport.
Různé způsoby číslování obuvi mají svůj původ v historii, kdy si každá země číslovala boty po svém. A například Anglie dělala zmatky už od středověku. Její číslování totiž nezačínalo na nule, ale na nejmenší velikosti dětské nohy - tedy na čtyřech palcích. Postupně se ale i tato minimální velikost zmenšila a došlo i k pozměnění velikostí.
Podobné potíže jsou i s číslováním francouzským - jeho základní míra, tedy jeden steh, se totiž v průběhu staletí také změnila. I když původně měřil jeden steh 6,66 milimetru, postupně se zkrátil na pouhých 6 milimetrů.
Převádění jedné velikosti na druhou také není nic snadného - zatímco jednotlivé anglické velikosti se liší o 5 milimetrů, ty francouzské jsou odstupňovány právě šesti milimetry.
Školení a tabulky moc nepomáhají
Pochopit a zapamatovat si číslování bot je látka téměř pro samostatný výuční obor. Běžný zákazník jej nemá šanci zvládnout.
"Náš personál na prodejně prochází před nástupem k firmě školením a jeho součástí je samozřejmě i tématika různých měrných soustav obuvi. V každém oddělení, tedy dámském, pánském i dětském, jsou viditelně umístěny informační tabulky, kde jsou různé míry uvedené. Bylo by pro nás samozřejmě dobré, kdyby existovala jednotná tabulka velikostí," uvedl Radovan Fojt, marketingový ředitel společnosti Deichmann - obuv.
Spolehnout se na to, že vám každý prodavač v jakémkoliv obchodě vysype z rukávu přepočet velikostí, je sázka do loterie. "Prodavači a prodavačky často sami přiznávají, že se v číslování bot vůbec nevyznají. V lepším případě mají v obchodě převodní tabulku, ale s ní je to ještě složitější než bez ní," popisuje svou zkušenost Zuzana Svobodová z Třebíče.
Kromě matení hlav prodavačů a zákazníků navíc zmatek v číslování není dobrý ani pro internetové obchody. Koupit boty s neznámým systémem číslování přes internet bez možnosti je vyzkoušet riskne jen málokdo, i když mu firma garantuje výměnu, pokud mu obuv nepadne.
"Odpovědnost za správný výběr obuvi se přenesla z prodávajícího na zákazníka, který se nemůže opřít ani o velikostní značení. Není divu, když některé studie zjišťují, že až 80 procent populace nosí rozměrově nesprávnou obuv," konstatoval na veletrhu módy Kabo a Styl Petr Hlaváček, děkan Fakulty technologické Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
