Praha - S přijetím eura v České republice to vypadá momentálně velmi bledě. Souhra několika faktorů přispěla k tomu, že adopce společné evropské měny se odkládá v ČR přinejmenším na neurčito. Co se tedy pokazilo?

Za prvé, s ohledem na cyklický propad rozpočtu nejsme v následujících několika letech schopni dodržet maastrichtské rozpočtové kritérium (deficit menší než 3 % HDP), jehož dodržování bude vinou dlužnické krize zemí eurozóny zcela striktně vyžadováno.

Za druhé, česká veřejnost, až donedávna vcelku kladně naladěna vůči euru, nyní s úděsem sleduje, kterak se naši sousedé Němci, Rakušané a Slováci  snaží zachránit před bankrotem Řecko, Portugalsko a Španělsko. Představa, že český daňový poplatník by měl patřit do tohoto elitního klubu jistě není lákavá a tak není divu, že touha veřejnosti po přijetí eura dramaticky klesá.

Export odkladem prodělá, domácnosti a turismus získají

A konečně za třetí, po volbách se rýsuje vznik koalice, která bude schopna bez ideologických předsudků vzít v potaz oba výše zmíněné body - tedy jednak fakt, že domácí veřejné finance musí být ve velmi dobré kondici, aby bylo možné dobrovolně přijít o centrální banku (která vládu může eventuálně uchránit před bankrotem) a jednak to, že eurozóna zrovna nevypadá jako oblíbený a bezpečný přístav.

Na euro si tedy počkáme určitě déle. To samozřejmě není dobrá zpráva pro exportně orientované podniky, které se nezbaví kurzových transakčních nákladů.

Na druhou stranu to může být dobrá zpráva pro jiné segmenty ekonomiky - např. pro zadlužené domácnosti či podniky, neboť korunové úrokové sazby nemusí být tak zatíženy rizikovou prémií jako v situaci, kdy by země byla uvnitř eurozóny. Stejně tak nepochybně existují sektory, které mohou eventuálně využít slabší koruny (např. turistický průmysl).

Sečteno a podtrženo: nad odkladem přijetí eura není důvod jásat, ale v dané situaci je to rozumná volba.