"Takzvané vyspělé země jsou jako člověk, který 20 let žije na doraz, a když přijde o zaměstnání, tak si jde do banky pro další půjčku," tvrdí v rozhovoru pro Aktuálně.cz o ekonomické krizi analytik Štěpán Pírko.

Ve druhé části rozhovoru ekonom, který světovou finanční krizi s předstihem předpověděl, vysvětluje, jak náš blahobyt závisí na vývoji v Číně i to, proč by z jeho pohledu nyní Česko nemělo vstupovat do eurozóny. 

Foto: Reuters

První část rozhovoru: Krize zdaleka nekončí. Hrozí vysoká inflace

Je podle Vás správná případná pomoc ostatních států EU Řecku?

Není. Pomoc Řecku pouze dále prohlubuje již zmíněný morální hazard. Jaký je to příklad pro ostatní, když ten, kdo si roky žil nad poměry, bude zachráněn z kapes toho, který se choval rozumně? Je to stále stejná písnička dokola, ať již se jednalo o záchranu finančních institucí v roce 2008 nebo záchranu států nyní. V období prosperity si bankéři místo tvorby rezerv dlouhou dobu vypláceli bonusy a akcionáři dividendy. Pak přišlo špatné období, kapitál a rezervy chyběly a ztráty zaplatili daňoví poplatníci. Jak se bankéři poučili? Ještě více spekulují a dále zvětšují své firmy, aby byli zachráněni i příště.

Nepředejte se ale pomocí Řecku, dominovému efektu a problémům dalších států a další, rozsáhlejší krizi?

Pouze se řešení odsune do budoucna, kdy bude více bolet.

Mělo by Česko za současné situace podle Vás usilovat o vstup do eurozóny?

Podle mého názoru krize ukázala, jak je prospěšná samostatná měna. Koruna prudce oslabila jak proti dolaru, tak proti euru a naše exportně orientovaná ekonomika dostala impuls, který ji pomohl rychleji postavit na nohy. Pokud bychom měli euro, naše výrobky by již dnes byly cenově méně konkurenceschopné. Na příkladu Řecka, Portugalska, Itálie či Španělska vidíme, co může způsobit přijetí měny, která je pro danou úroveň produktivity v zemi příliš silná. Kdyby měly uvedené země své vlastní měny, ty by znehodnotily o několik desítek procent a ekonomiky by obnovily svoji konkurenceschopnost. Takto je silné euro zbytečně dusí.

Americký ekonom Nouriel Roubini, který předpověděl současnou krizi a také vidí další vývoj poměrně černě, tvrdí, že problémy Řecka jsou jen špičkou ledovce dluhů v mnoha ekonomikách a že může dojít k neschopnosti členských států eurozóny splácet veřejný a zahraniční dluh a také k odchodu křehkých ekonomik, které se nedokážou dostatečně rychle přizpůsobit a reformovat, z měnové unie. Co na to říkáte?

Souhlasím s tím, že Řecko je pouze špičkou ledovce. Někdo přirovnává Řecko k Lehman Brothers, exemplárnímu kolapsu. Já bych Řecko přirovnal k Northern Rock. To byla britská banka, která zkolabovala na podzim roku 2007, tedy celý rok předtím, než krize naplno propukla. V té době se o Northern Rock hovořilo jako o problému špatného řízení banky či nezodpovědném riskování, nikoliv jako o systémovém problému mnohem většího rozsahu. Podobně se nyní mluví o Řecku a několika dalších zemích, které jsou na pranýři. Jde ale o systémový problém. Dluhy jsou enormní, demografický vývoj je velmi nepříznivý, konkurenceschopnost špatná a nadvláda státních a nadnárodních úředníků neustále rostoucí. Toto je smrtící koktejl, který nemá žádné rozumné řešení bez výrazného poklesu životní úrovně obyvatel v některých regionech.

Je tedy reálné riziko například bankrotu některých západních velmocí, drastického snížení životní úrovně na Západě a vzniku vážných občanských konfliktů?

Protesty v Řecku | Foto: Reuters

Podle scénáře, který jsem popsal již v roce 2004, by k tomu bohužel mohlo dojít. Tlak na státní rozpočty ve světě, kde nejsou peníze ničím hmotným podloženy, povede k vytváření peněz. To rozpumpuje inflaci na vysoké úrovně, která způsobí velké přerozdělení majetku. Bohatí dále zbohatnou, protože se mohou mnohem lépe proti inflaci ochránit investicemi do realit, zlata nebo komodit. Chudí se stanou ještě chudší a ze střední třídy se stanou chudí. V takové situaci lidé nemají daleko k radikálním řešením, které jim některý politik samozřejmě pohotově nabídne. Označí se viník a s tím je potřeba se vypořádat. Ohraný scénář mnohokrát v dějinách.

Co by se muselo stát, aby k černému scénáři, před kterým varujete, nedošlo?

Budoucnost nemusí dopadnout černě. Je třeba si uvědomit několik souvislostí. Zaprvé, světová ekonomika není v recesi. V Austrálii či Indii se již zvyšují úrokové sazby, aby se ekonomika nepřehřála. Z podobných důvodů provádí měnovou restrikci Čína nebo například Kanada. Jižní Amerika roste.

V problémech je pouze část světa, avšak médiím více vyhovuje příběh o největší globální krizi za posledních 80 let. Svět nekolabuje, je spíše jako dvojmotorové letadlo, kde jeden motor jede na plné obrátky, ale druhý je téměř zadřený. Neznamená to, že letadlo ztroskotá. Jen nějakou chvíli poletí pomaleji. Zadruhé, je dobré si uvědomit rozsah problému podle principu akce a reakce. Pokud si vyspělý svět žil deset až dvacet let nad poměry na úkor budoucnosti, nelze čekat, že během jednoho roku bude vše v pořádku. Nyní bude nějakou dobu trvat, kdy za svoje hříchy bude pykat nižším životním standardem. Ale neznamená to konec světa. Jen se budeme mít hůře.

Nejvhodnějším nápravným mechanismem by byly měnové kurzy. Pokud budou měny předlužených zemí oslabovat, vyřeší se několik věcí najednou. Lidé zchudnou, takže nebudou spotřebovávat tolik. Naopak jejich výrobky zlevní a stanou se více konkurenceschopné. Bohužel tomuto ozdravnému mechanismu značně brání Čína, která udržuje svoji měnu uměle podhodnocenou. Tak na jednu stranu bere práci ostatním, ale na druhou stranu pomáhá udržet celosvětovou inflaci pod kontrolou. Ideální by bylo, kdyby se měnové kurzy měnily pozvolna, nikoliv skokově při finančních krizích.

Foto: Aktuálně.cz

Související článek amerického analytika Petera Schiffa: Proč Číňané nezhodnotí měnu?

Čínská vláda do ekonomiky rovněž výrazně zasáhla stimuly a zatím pokračuje ve strmém růstu. Ta podle Vás také jedná chybně?

Vidím velký rozdíl mezi fiskální expanzí v Číně a jinde. Číňané na to mají peníze, ostatní nikoliv. Čína je jako člověk, který dlouhou dobu pracuje a žije skromně a spoří na horší časy. Nyní úspory čerpá, na čemž není nic nezdravého. Naopak takzvané vyspělé země jsou jako člověk, který 20 let žije na doraz, a když přijde o zaměstnání, tak si jde do banky pro další půjčku. Spojené státy i Evropa se svými výdajovými balíčky pouze vytvářejí ještě větší dluhy. Dále prohlubují jámu, v které se již nacházejí.

Blogerka Aktuálně.cz Hana Brixi, která pracuje ve Světové bance, v jednom ze svých textů napsala, že podle jejího názoru krize končí a jedním z jejich důsledků bude rychlejší vzestup Asie a vliv Číny. Bude Čína po krizi rychleji zvyšovat svůj vliv?

Čína se postupně stává největším hráčem světa v jedné oblasti za druhou. Tento trend bude pokračovat velmi dlouhou dobu. Hlavní příčina je zcela jiná fáze dlouhodobého ekonomického cyklu, než je v USA nebo jiných ekonomikách. Hlavní rozdíl jsou dluhy. Ve vyspělém světě jsou všichni po uši v dluzích, proto šance na další prudký růst je malá. Naopak úvěry, kreditní karty či hypotéky v Číně teprve začínají. Podobně je to se sociálním či zdravotním systémem.

Na Západě lze již těžko něco zlepšit, naopak v Číně je pole téměř neorané. Pokud Číňané dostanou do ruky nástroje, jak se zadlužit a zároveň větší pocit jistoty díky sociálnímu či zdravotnímu systému, budou logicky více utrácet. To zaručí ekonomický růst ještě mnoho let. Uvedu jediný příklad. Čína se stala v minulém roce největším automobilovým trhem světa, přičemž 90 % aut je nakupováno za hotové! Představme si, kolik by šlo aut koupit, pokud bychom stejné peníze použili na 20 % akontaci a zbytek vzali na leasing. Podobně to platí u nemovitostí, i tam lidé kupují většinou za hotové. Potenciál je obrovský, i když bude trvat velmi dlouho, než se naplní.

Jak závisí na vývoji v Číně nyní můj blahobyt?

To je velmi zajímavá otázka a není snadné na ní krátce odpovědět. Má totiž mnoho úhlů pohledu. Každopádně Čína ovlivňuje život každého z nás možná více, než si dokážeme uvědomit. Například dlouhodobě uměle držený podhodnocený juan je podle mého názoru tím, za co vděčíme nízké inflaci po celém světě v posledních mnoha letech. Všimněme si, kdy se vzedmula globální inflační vlna. V druhé polovině roku 2005 Číňané nechali měnu posilovat a to trvalo do léta 2008. V tomto období jsme zažili největší inflaci za 20 let.

Také pokud máte úvěr nebo hypotéku, jste závislí na Číně. Ta díky svým přebytkům skupuje americké a další státní dluhopisy a udržuje jejich výnosy na nižší úrovni. Bez Číny bychom si půjčovali asi dráž. Naopak uměle nízký kurz nám bere práci. Levným výrobkům z Číny nejsme schopni cenově konkurovat a zavírají se továrny. V poslední době se stále více projevuje nový fenomén - Čína jako motor světového růstu. To je příležitost pro mnoho podnikatelů, kteří ji dokáží využít.

Další bloger Aktuálně.cz Petr Robejšek v jednom z textů tvrdí, že stojíme, na pokraji „studené hospodářské války". Je možné, že dojde v blízké budoucnosti k vážným ekonomickým sporům mezi Západem a Čínou?

Z kroků Číny i USA v poslední době člověk opravdu může nabýt dojmu, že se něco mění. Předpokládám, že kdyby se ekonomická situace ve Spojených státech dále zhoršila, bude nutné označit viníka a nepřítele, který bere lidem práci. To by vedlo k protekcionismu, jehož zesílení je bohužel patrné již nyní. Staré rčení říká, že kam neproudí zboží, tam jdou vojáci. Nicméně to nevnímám jako akutní problém, protože USA a Čína se oboustranně vzájemně příliš potřebují.

V tomto ohledu se více obávám Ruska. To drží v rukou energetické trumfy a během posledních let nám předvádí, že je neváhá použít, často velmi zákeřně. Nebo je snad náhoda, že obvykle vypadne plyn nebo ropa poté, co teploty v Evropě klesnou pod nulu? Rusko se nevzdalo svého impéria a díky energiím a dalším komoditám postupně kumuluje ekonomickou munici, kterou stále častěji používá. Rusko posiluje ekonomické vazby s prosperující Asií a je možné, že se v budoucnu dostane do strategické pozice, kdy již nebude Evropu tolik potřebovat jako odběratele.

Pokud bychom se pokusili celý rozhovor a složitý problém shrnout… Kdy tedy podle Vás ekonomická krize skončí?

Je otázkou, co považujeme za konec ekonomické krize. V Asii žádná ekonomická krize není ani nebyla. Podobně v Austrálii nebo Jižní Americe. Problémy takzvaného vyspělého, raději jej definujme jako předluženého, světa skončí tehdy, až si dokáže vydělat na to, co spotřebovává. Řešení tedy vede dvěma cestami: méně spotřebovávat a více vytvářet. Dokážu si představit, že k tomuto stavu dojdeme během řady let cestou bez vážných konfliktů. Bohužel v historii to bývá většinou tak, že se jede na doraz a pak přijde náprava podle poněkud dramatičtějšího scénáře.