Brno - Podvádět mohou jenom ti, kteří od už začátku vědí, že peníze (věci, předměty) nezaplatí (nevrátí nebo nepošlou). A platí do také u leasingu a jeho splácení.

Pro obvinění a odsouzení za podvod musí být totiž podle Nejvyššího soudu jednoznačně prokázáno, že lidé už v době půjčky ví nebo jednají s vědomím, že peníze splácet nebudou.

Pokud se tedy až po uzavření smlouvy objeví překážky, které brání dlužníkům peníze na splátky posílat, pak se takové jednání za podvod považovat nedá.

Chtěli jsme dělat solární okna

Takto rozhodl Nejvyšší soud spor, který trvá už osm let a při kterém byl právě za nesplácení leasingových splátek podnikatel z Blanenska odsouzen podmíněně do vězení.

Ve spletitém sporu šlo o to, že firma spolupracující s odsouzeným podnikatelem plánovala novou výrobu solárních oken.

Podnikatel se s ní dohodl a společně použili na rozjetí výroby peníze ze zpětného leasingu na několik strojů. Po uzavření smluv, při nichž cena strojů placených na leasing převýšila tři miliony korun, ale kromě dvou splátek leasingová společnost žádné peníze od podnikatele ani firmy nedostala.

Podle Okresního soudu v Blansku i Krajského soudu v Brně muž jednal úmyslně s tím, že chtěl peníze za stroje splácené na leasing od začátku použít pro svoje účely a leasingovou společnost tak jednoznačně podvedl.

Muž se ale obrátil na Nejvyšší soud s dovoláním, ve kterém uvedl, že nejednal úmyslně a splátky měly být spláceny ze zisků z výroby solárních oken. Ta se však nakonec nerozběhla.

"Leasingové splátky měly být spláceny z výtěžků výroby solárních oken a obviněný jednal v přesvědčení, že tato výroba bude úspěšně probíhat," uvedli právní zástupci odsouzeného muže v dovolání.

Kde je vlastně škoda?

Podnikatele se zastalo také Nejvyšší státní zastupitelství. To zpochybnilo také výši škody, kterou měl podnikatel způsobit. "Leasingová společnost získala za vyplacenou částku stroje, minimálně jeden po vypovězení smlouvy prodala dál," uvedla státní zástupkyně.

Podle ní podnikatel a jeho partneři sdělením nepravdivých údajů o svém podnikání naplnili skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi, trestání za to nemají být. "Samotné sdělení nepravdivých údajů, aniž by byl bezpečně zjištěn vznik škody a nebo alespoň úmysl pachatele k tomu směřující, však není u tohoto typu smlouvy trestně postižitelné," uvedla zástupkyně.

To potvrdil také Nejvyšší soud. Podle soudců musí být k odsouzení za podvod prokázaný úmysl podvádět.

"Vyžaduje se, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době půjčky jednal v úmyslu zapůjčené věci, zejména peníze, buď vůbec nevrátit, nebo je nevrátit ve smluvené lhůtě, nebo jednat alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit a že tím uvádí věřitele v omyl," rozhodli soudci.

Pokud až po uzavření půjčky vzniknou problémy, pro které se splátky přestanou platit, o podvod nejde. U odsouzeného podnikatele navíc soudy nedokázaly jasně stanovit jakou škodu měl vlastně způsobit.

"Výše škody nebyla řádně zjištěna ani nebyla její výše v souladu se zákonem odůvodněna," rozhodli soudci s tím, že se celý případ musí znovu projednat od samotného začátku.