Praha - Politik a podnikatel Tomio Okamura chce přesedlat ze Senátu do Poslanecké sněmovny. "Sice se tím připravím o milion korun, protože v Senátu mám být ještě pět let a ve sněmovně bych měl mandát jen na čtyři roky. Ale to mi není vůbec líto. Plním tím slib svým voličům, že udělám maximum pro program, který jsem jim slíbil," říká.
V rozhovoru pro Insider a Aktuálně.cz tak jako už mnohokrát předtím zdůrazňuje, že je bohatý byznysmen, který "nepotřebuje politické prebendy". Přitom ale zachovává důsledné mlčení ohledně zdrojů svého bohatství. "O mém byznysu vše ví finanční úřad, to je podstatné," říká.
Cítíte se dnes být víc politik, byznysmen, nebo zaměstnanec?
Lidé mne určitě víc vnímají jako politika. Ale je pravda, že to, co mne živí, je můj byznys.
Živí vás dobře. Uvádíte, že máte osobní majetek v hodnotě 60 milionů korun, podle senátorského majetkového přiznání jste loni vydělal 12 milionů. Na čem vyděláváte milion měsíčně?
Většinu svých aktivit mám na fyzickou osobu, na živnost. Předmětem mého podnikání je zajišťování služeb v oboru cestovního ruchu, ale součástí mých příjmů je třeba i prodej mých knih. Všechny údaje o mém podnikání dostává finanční úřad v oficiálním daňovém přiznání. Loni jsem zdanil z podnikání příjem necelých 12 milionů.
Jak dlouho podnikáte?
Živnostníkem jsem se stal v roce 1994. Postupně jsem zaměstnával v trvalém pracovním poměru asi 22 lidí, většinou jako průvodce. Už v té době byl můj obrat přes 10 milionů korun ročně. Stále pro mne pracují různí lidé, jak na smlouvy, tak v pracovním poměru.
Kolik jich je?
Nemám důvod tyto věci zveřejňovat, to má k dispozici finanční úřad.
Profil
Deník Insider ve středečním vydání přinesl obsáhlý profil s novými informacemi o Tomiu Okamurovi
- Málokdo z politiků aspirujících na premiérový vstup do sněmovny je tak extrovertní, tak známý na veřejnosti, zkušený v kontaktu s novináři a zběhlý v showbyznysu.
- Podle vlastní verze se rychle vypracoval na významného podnikatele, který dnes vlastní 60milionový majetek a stále vydělává zhruba milion měsíčně.
- Dojemná Okamurova story je zčásti produktem profesionála, novináře Jaroslava „Večerníčka" Nováka.
- Jenomže tady něco nesedí. Těžko si představit firmu, jež platí přes sto tisíc korun manažerovi, který má soukromou aktivitu ve stejném oboru a de facto tak zaměstnavateli konkuruje.
- Okamurovi se vůbec splynutí s pražskými intelektuály a decisionmakery moc nedaří.
Jak jste se dostal k turistickému průmyslu? Vystudoval jste chemickou průmyslovku, jiný obor…
Náhodou. Počátkem 90. let se na mne obrátila jedna cestovní kancelář, že jim vypadl průvodce. Slyšeli, že umím japonsky, jestli bych ho nenahradil. Nebyl jsem profesionálně zdatný, ale zkusil jsem to a zjistil, že je to zajímavý obor.
Za průvodcovské služby byly už tehdy velmi slušné odměny, takže jsem ve svých 22 až 23 letech vydělával kolem 150 tisíc Kč měsíčně. Postupně jsem začal zaměstnávat další průvodce, až jich pro mne v trvalém pracovním poměru dělalo kolem 20. Stal jsem se společníkem v další firmě, která odbavovala japonské turisty. A pak jsem nabídl své služby Miki Travelu. Podařilo se mi u nich získat manažerskou smlouvu, ale pořád jsem měl i své další soukromé aktivity.
Jak velkých obratů jste dosahoval ve svých nejlepších živnostnických letech?
Moje roční tržby na fyzickou osobu jsou celých dvacet let v průměru v řádu desítek milionů korun, nejvíc zaměstnanců jsem měl v řádu desítek. Pravidelné kontroly finančního úřadu nikdy neshledaly v mém podnikání chyby. Mé nejlepší období byla 90. léta. V té době jsem se ekonomicky celoživotně zastabilizoval.
Kolik lidí zaměstnáváte dnes, jakého obratu dosahujete?
Tyto informace nebudu poskytovat, protože novináři o mém podnikání lhali a informace překrucovali. Mohu jedině opakovat, že všechny údaje o mém podnikání má finanční úřad, který u mne nikdy neshledal žádné pochybení. Rozhodně nejsem neúspěšný podnikatel. Mé firmy v součtu jsou v plusu.
Kolik vyděláváte u Miki Travel?
Vloni jsem si nechal vyjet, kolik mi jako manažerovi zaplatila za roky naší spolupráce, bylo to celkem 28 milionů korun. Ale nemám svolení sdělovat o Miki Travel jakékoliv informace.
Je zvláštní, že vašemu zaměstnavateli nevadí, že tak dobře placený manažer má ještě soukromé aktivity ve stejném oboru…
Najali si mne jako úspěšného podnikatele, počítají s tím, že podnikám.
Kolik času věnujete Senátu, kolik Miki Travel, kolik vlastním aktivitám?
To je propojené, každý den chodím sem do kanceláře v Miki Travel, vše dělám souběžně tady z jednoho počítače. Nejvíc se dnes věnuji politice.
O to víc je zajímavé, že vás tak dobře platí...
Podívejte, to, že většinu aktivit dělám na sebe jako fyzickou osobu, považuji za férovější i proto, že za to ručím celým svým majetkem. Že detaily mého byznysu novináři nevidí, to je mi jedno. Ale vůbec nejvíc energie mi ubírá to, jak o mně média lžou a překrucují fakta. Dlouho o mně psali pravdu, nebyl důvod to dělat jinak, ale vše se změnilo před dvěma lety, kdy jsem vstoupil do aktivní politiky. Najednou o mně ti stejní novináři, kteří o mně do té doby psali pravdu, začali lhát. Je vidět, že jsou pod vlivem mocenské kliky, která tu vládne. Ta platí inzerci, ovládá média.
Musím se ohradit - naše deníky Aktuálně.cz a Insider rozhodně žádný inzerent neovládá. Koho máte na mysli, kdo ovládá média?
Všechny ty firmy jako ČEZ, Česká pošta nebo Lesy ČR. Víte, kolik novinářů po mně před nějakými 12 či 13 lety, když jsem ještě nebyl známý, chtělo úplatky za to, že o mně napíší článek?! Taková je novinářská realita!
Máte dost zkreslenou představu o tom, jak fungují média. Články psané za peníze na objednávku nejsou běžné, slušné deníkové redakce rozhodně nic takového netolerují.
Můj strýček Honza Jelínek dělal desítky let redaktora v Mladé frontě, taky mí přátelé z různých redakcí těžce nesou, kam se noviny dostaly. Dělají tam často amatéři, kteří si neumí ověřit informace, kteří ze zprávy dělají komentář. Nedivte se, že si pak lidi myslí, že novináři běžně lžou a podvádějí.
Co se pověsti týče, nejsou na tom politici o moc lépe. Vás neuráží, když slýcháte, že politici lžou, podvádějí a jsou zkorumpovaní?
Já jsem se svou pověstí spokojený, mně lidi věří, jak dokazují průzkumy. Jsem senátor, tedy politik volený přímo. Jsem nezávislý senátor, kandidaturu mi umožnili přímo občané svými podpisy. Měl jsem možnost kandidovat za různé strany - za ČSSD, ODS i KDU-ČSL, ale nakonec jsem do voleb šel jako nezávislý, protože tak si to voliči přáli. Já jsem spokojený, mně nikdo nenadává. Tedy většina. Řekněme, že mi osmdesát procent lidí nenadává, možná pět procent ano.
Jak je velké hnutí Úsvit přímé demokracie? Jak velký tým řídíte?
V drtivé většině nám na kampani pracují dobrovolníci. Na kandidátkách máme 400 kandidátů, mezi nimi řadu zajímavých osobností.
Kdo kromě vás hnutí financuje?
Většinu nákladů kryje úvěr z Fio Banky, část platím sám z vlastních zdaněných peněz. Ne z peněz od státu jako velké strany. Máme normální transparentní účet. Oslovily mne i různé firmy, které měly zájem Úsvit sponzorovat, ty jsem ale odmítl, nejsme na prodej.
Nepodpořil vás ani Vít Bárta, který za vás kandiduje v Plzni?
Máme mezi kandidáty pět členů Bártovy strany Věci veřejné, ale také osm lidí ze strany Moravané a několik dalších z jiných menších stran. S panem Bártou nejsme blízcí přátelé. Já mu jen dal příležitost obhájit se před voliči v Plzni, protože podle mne je obětí politicko-ekonomické mafie propojené s médii. Šlápl jí na krk, stopl předražené zakázky Ředitelství silnic a dálnic. Vzbudil tak u mafiánů nevoli a vyhodili ho ze sedla.
Klíčovými body vašeho programu jsou přímá volba a odvolatelnost politiků, trestní a hmotná odpovědnost politiků, soudců a státních zástupců a rozhodování o zákonech v referendech. Jak by to podle vás mělo fungovat?
K vypsání referenda by měly vést petice, kde se shromáždí podpisy aspoň jednoho procenta občanů. U skutečně palčivých otázek jako schválení eura, církevní restituce nebo odvolatelnost politiků nepotřebujete ani haléř a podpisy lidí se seženou. Na základě petice by se vyhlašovalo referendum. Navrhujeme, aby pro platnost referenda stačila účast 30 až 50 procent voličů.
Když se vyjádří nadpoloviční většina, bylo by to referendum závazné.
Takže by stačilo, aby o tak zásadní otázce, jako je přijetí eura, rozhodlo třeba jen něco přes 15 procent oprávněných voličů? Těsně nadpoloviční většina hlasů referenda, jehož by se účastnila jen třetina lidí s hlasovacím právem?
Říkal jsem, že by bylo dobré, aby se referenda účastnilo 30 až 50 procent voličů. Ta čísla jsou k diskusi. Ve Švýcarsku nemají žádný limit pro účast. Mají také odvolatelnost politiků, stejně jako v dalších zemích. Dokonce i v zemích, které nejsou považované za demokratické, se konají referenda a politici jsou odvolatelní svými voliči. I venezuelský prezident Hugo Chávez musel ustát jedno takové referendum - takže se dá říct, že ve Venezuele je z tohoto pohledu větší demokracie než u nás.
Jsem přesvědčený o tom, že vládnout mají lidé. Ono k odvolávání politiků pak vlastně ani nedochází, protože díky této podmínce už tam gauneři do politiky ani nekandidují. Obyčejní lidé by nikdy nedovolili rozkrást zemi jako dosavadní "vzdělaní" politici.
Řekl jste veřejně, že se nebudete podílet na vládě. Jak chcete tak zásadní změny prosadit z opozice?
My do vlády nechceme. Důležité je získat aspoň deset procent, protože na stranách, které mají aspoň deset procent, obvykle závisí vláda. My její fungování z opozice podpoříme pouze v případě, když nám pomůže prosadit obecný zákon o referendu bez jakýchkoliv výjimek. V momentě, kdy bude schválen, nastolíme první dvě otázky, na které budeme sbírat podpisy. Ty otázky budou znít: „Chcete odvolatelnost politiků?" a „Chcete trestní odpovědnost politiků, soudců a státních zástupců?" Na to budeme mít pohromadě podpisy hned. To si voliči prosadí, o tom nepochybuji.
Jak by měl systém v praxi fungovat? Nezavládl by při něm totální chaos?
Podívejte, my máme o 30 procent dražší dálnice než v Německu. To, že to soudy nesoudí, je tím, že soudci jsou neodvolatelní do smrti a žádnou odpovědnost nenesou. Ať platí trestní a hmotná odpovědnost pro ty, kteří takové zakázky podepisují, ať si ten rozdíl v ceně zaplatí! A také pro soudce a státní zástupce, kteří svým jednáním způsobují škody.
Fotoreportáž - lídři vyrazili do voleb
Vím, že trestní a hmotná odpovědnost politiků, soudců a státních zástupců je cesta k nápravě. A přímá demokracie je cesta, jak ji prosadit. A ať se klidně vztahuje i na mne: když způsobím nějakou škodu, klidně žeňte k odpovědnosti i mne! Já stejně nechci v politice zůstat natrvalo, chci tam prosadit změny a pak z ní zase odejít. Aspoň nebudu muset dávat novinářům nepříjemné rozhovory, novináři o mně nebudou špatně psát a já zase budu ten oblíbený a hodný Tomio, jako jsem byl před tím, než jsem se na politiku dal!
Je vám nepříjemný tento rozhovor? Je vám nepříjemné, když se vás třeba ptám na detaily kolem vašeho podnikání?
Dřív mi to nepříjemné nebylo. Ale po všech těch lžích, kdy jsem se stal terčem pomluv a překrucování, jsem ostražitý.
