reklama
 
 

Mizérie v Česku? Kdepak, jinde je hůř, ukazuje žebříček

14. 1. 2013 16:24
S takzvaným indexem bídy pracují hlavně USA, čeští analytici jej kritizují

Praha - K opravdové mizérii má Česko zatím daleko. Alespoň ve srovnání s ostatními státy Evropské unie. Tuzemská ekonomika trpí šestou nejmenší chudobou ze sedmadvacítky členských zemí.

Vyplývá to z takzvaného indexu mizérie, což je součet míry inflace a nezaměstnanosti. Někdy bývá také nazýván jako index útrap nebo index bídy.

Index nabízí alternativní měření ekonomiky vedle nejvíce rozšířeného hrubého domácího produktu (HDP). Podobně jako další ukazatele - včetně dalších alternativ - se ovšem ani tento index nevyhnul kritice.

Česko se drží na vrcholu

Srovnáme-li součet růstu cen a míry nezaměstnanosti, je na tom v Evropské unii nejlépe Švédsko. Česko je šesté a daří se mu nejlépe z nově přijatých zemí - za sebou nechalo například i Francii, Velkou Británii nebo třeba pobaltského tygra Estonsko.

Nejhůře na tom nejsou Bulharsko ani Rumunsko, které například v průměrném HDP na osobu zaujímají poslední pozice, nýbrž zadlužené Řecko a Španělsko. Za špatné umístění Litvy, Lotyšska a Slovenska pak může hlavně vysoký počet lidí bez práce.

 

Indexu věří hlavně Američané

Autorem indexu je americký ekonom Artur Okun. Ten jej představil v roce 1960 s tím, že jakákoliv hodnota nad deset obvykle odpovídá recesi ekonomiky.

Poprvé jej podle ekonoma Václava Jurečky použili američtí demokraté v roce 1976 v politickém boji proti republikánům. Index hrál tehdy důležitou roli v prezidentských volbách.

Demokratickému kandidátovi Jimmymu Carterovi posloužil jako hlavní argument proti dosluhujícímu Geraldu Fordovi. Carter během své kampaně opakovaně zdůrazňoval, že za Forda se index blížil patnácti, což je neúnosné.

Zda přesvědčil voliče právě tím, není jasné, volby každopádně vyhrál. Následně se mu ale index vymstil - za jeho vlády přesáhl hranici dvaceti procent a podruhé se Carter již do čela státu nedostal.

Převážně v souvislosti s prezidentskou volbou v USA se index mizérie používá i dnes.

Nezaměstnanost vadí více

Index má ale mnoho kritiků. Těm vadí hlavně to, že dává oběma ukazatelům stejnou důležitost.

"Váha inflace a nezaměstnanosti v indexu je stejná, z čehož plyne, že vzrůst míry inflace o procento je vnímán stejně negativně jako jednoprocentní růst nezaměstnanosti," uvádí ekonom Václav Jurečka ve své knize Makroekonomie.

Například ze studie Preferences over Inflation and Unemployment: Evidence from Surveys of Happiness přitom vyplývá, že propouštění vnímá populace hůř než zdražování.

"Průzkum mezi obyvateli USA a dvanácti zemí EU ukázal, že nárůst inflace o procento má pro respondenty stejnou hodnotu jako zvýšení nezaměstnanosti o 1,7 procenta," stojí v závěru analýzy.

Jak ale připomíná ekonom Jaroslav Brychta z X-Trade Brokers, věc nelze vidět černobíle. "Vysoká inflace při relativně nízké nezaměstnanosti může být stejně palčivý problém jako vysoká nezaměstnanost při nízké inflaci," říká.

Podle Tomáše Volfa ze skupiny CitFin jsou oba ukazatele relativní. Běžného spotřebitele zajímá, kolik si koupí věcí za to, co má v peněžence, předpokládá analytik. "Může si sice přečíst, že nezaměstnanost roste a ceny jdou nahoru, ale v momentě, kdy čte tuto zprávu, pravděpodobně už dávno ví, že se musí chovat obezřetně se svými nákupy a že není vhodná doba na změnu zaměstnání," doplňuje Volf.

A co růst mzdy?

Ani další tuzemští analytici kritikou tohoto ukazatele nešetří.

"Index mizérie nepoužívám, nepovažuji ho za relevantní ukazatel, který by dával smysluplné výsledky," říká Michal Kozub z Home Credit. Stejně jako Jurečka považuje za problematické sčítání dvou ukazatelů. Navíc je přesvědčen, že zákazníka zajímá také růst jeho mzdy - což index nijak nezohledňuje.

Podobný názor zastává i Brychta, který v užívání indexu podle svých slov nevidí příliš významu.

Toto vše jsou důvody, proč odborníci ani vysoké umístění Česka v žebříčku nepřeceňují. "Ukazatel neříká ani nic o kupní síle obyvatelstva, ani o tom, jestli je vysoká inflace vykrytá růstem mezd," tvrdí například Kozub s tím, že z indexu se čtenář nedozví ani o struktuře nezaměstnanosti.

Brychta připouští, že dobré umístění může vypovídat, že je česká situace na poměry v Evropě relativně stabilní. Za hlavní důvody považuje poměrně dobrou konkurenceschopnost tuzemského trhu a stále ještě vcelku nízké zadlužení. "To dosud nevedlo k měnověpolitickým experimentům, které pozorujeme v posledních letech ve většině vyspělých zemí," komentuje ekonom.

Volf ale připomíná, že v kontextu EU český výsledek sice působí hezky, jinak ale tolik radostný není. Jelikož je Česká ekonomika nízkoinflační, tak je i růst cen o 3,3 procenta v roce 2012 vysoký.

Shovívavější je k indexu například Pavel Sobíšek z UniCredit Bank, podle něhož má koncept své opodstatnění. Zároveň ale záleží na tom, zda je míra inflace v dané zemi ustálená, nebo se skokově mění. To se ve většině zemí dělo v době, kdy byl index poprvé formulován. "Pokud dnes nemluvíme o ekonomikách typu Venezuely či Běloruska, můžeme ze sledování mizérie inflaci s klidem vypustit," věří ovšem Sobíšek.


autor: Tereza Holanová | 14. 1. 2013 16:24

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama