Praha - Monika Laušmanová je jednou z mála top manažerek v mikrosvětě českého finančnictví. Ten totiž podobně jako ve světě ovládají téměř výhradně muži.
"Ženy nemají šanci získat top-pozici s dětmi a ještě bez kontaktů, které muži získávají na golfu," tvrdí tato vedoucí úseku řízení rizik České spořitelny, doktorka přírodních věd, kandidátka věd a vyučující na katedře pravděpodobnosti a matematické statistiky při matematicko fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.
A.cz: Proč je dnešní finanční sektor tak výrazně mužskou záležitostí? Je to proto, že je jako podobně jako politika je natolik konfrontační, že se do něj ženám zkrátka nechce?
Finanční sektor ve smyslu finančních institucí jako banky, pojišťovny nebo penzijní fondy je historicky doménou mužů v manažerských pozicích. Naopak účtárny nebo kontroling jsou jedny z mála útvarů v bankách, kde jsou ženy viděny i na manažerských pozicích.
A.cz: Proč to tak podle vás je?
Pravděpodobně proto, že se jedná o práci pečlivější, s dlouhodobou perspektivou, ne tak výsledkově atraktivní jako business. Naopak útvary řízení rizik jsou v bankách a finančních institucích odděleny a ty jsou vedeny téměř výhradně muži.
Ženy pro mravenčí práci
A.cz: Tento týden zveřejnila agentura Robert Half International, podle kterého je i přes stávající krizi nedostatek odborníků ve finančních útvarech podniků. Není šance žen "chytit se" v téhle oblasti?
Myslím, že v těchto nefinančních sektorech v sobě finanční útvary kombinují jak tu pro muže atraktivní část práce - tedy řízení finančních toků a rizik, tak tu méně atraktivní jako je účetnictví. O to je možná obtížnější najít experta či expertku pokrývající tuto velkou šíři zodpovědností. Domnívám se ale také, že ženy se více obávají velké zodpovědnosti spíš než konfrontací, kterou jste zmínil. Nevěří si a nemají ty správné kontakty dlouhodobě budované muži "na golfu".
A.cz: Co se s tím dá dělat?
Na to je těžké odpovědět. Objevují se zprávy, že do vedení finančních institucí například na Islandu jsou jmenovány ženy, protože muži v dřívějším top-managementu mají svůj významný podíl na finanční krizi.
A.cz: A u nás?
Podle mého názoru by firmy v krizi samy musely chtít významně změnit svůj model řízení i model obchodní, protože ten starý selhal. A připustit si tak, že jednou z cest je výměna vedení za "úplně jiné". Tedy například za větší podíl žen ve vedení, protože ženy jsou opatrnější vzhledem k riziku, mají větší vlohy pro "mravenčí" práci, která je v této době nutná a podobně. Ale kdo by si "pod sebou podřezával větev"?
A.cz: Znáte z praxe případy finančních institucí nebo firem, kde ženy do svých řad úspěšně nalákaly například kvótami nebo zaměstnaneckými výhodami?
Ne, to neznám. Ve finančních institucích si muži v top managementu vybírají na manažerské pozice spíše zase muže. Pokud je výběrové řízení, ženy se moc nehlásí, protože si nevěří, pokud nemají ty správné "kontakty". Nemyslím, že by si nevěřily kvůli konfrontačnímu prostředí, ale spíše kvůli tomu, že nemají šanci získat top-pozici s dětmi a bez kontaktů.
Antidiskriminační zákon by neškodil
A.cz: Hraje tu roli v Česku zakořeněný rozdíl v platech žen a mužů na kvalifikačně odpovídajících pozicích?
Rozdíly v platech mezi muži a ženami na stejných pozicích jsou. Ale nemyslím si, že to hraje roli pro odvahu ženy se ucházet o určitou manažerskou pozici ve finančních útvarech nebo při hledání experta či expertky.
A.cz: Pomohlo by schválení stále odkládaného antidiskriminačního zákona?
Diskriminace při obsazování manažerských pozic je velmi obtížně prokazatelná. Proto si myslím, že by tento zákon pomohl obecně při zvyšování podvědomí a možná spíše na pozicích nižší úrovně. Třeba v případech odmítnutí matky s dětmi.
