Praha - České pracovní statistiky zahalila podivná fata morgana, která mění čísla v protimluv: bohatneme, protože chudneme.
Platy ve firmách po nástupu krize ve většině krajů meziročně klesly. Průměrná mzda navzdory tomu v Česku ve stejném období rostla.
Příčina tohoto "optického klamu" se dá shrnout do dvou vět: krize v Česku dopadla na ty "chudší" (lidi i regiony). V tradičně rovnostářské české společnosti tak rozevřela sociální nůžky.
"Svědčí to o stále výraznější diferenciaci mezi Čechy," komentuje zmíněný rozpor Ladislav Pištora z Českého statistického úřadu. "Já bych to interpretoval obdobně," souhlasí i sociolog Jan Hartl ze společnosti STEM.
Chudí v krizi chudnou rychleji
Nůžky rostoucích sociálních rozdílů se otevírají mezi lidmi bez práce a zaměstnanými, venkovem a centry, zaměstnanci soukromých firem a státním sektorem. A také i mezi křivkami inflace a nezaměstnanosti (viz graf na konci textu). Podle sociologů to může mít politické důsledky.
Proč "v průměru" bohatneme, když už přes rok všude slyšíme snižování platů a propouštění? Zjednodušme vysvětlení na tři body.
1. Práci ztrácejí hůř placení. O práci v krizi přicházejí od začátku hlavně lidé v soukromém sektoru a z nich ti "nejsnáze nahraditelní" rozuměj nejhůř placení. Ti se pak ocitnou na podpoře a z evidence mezd zmizí. Výraznému poklesu počtu zaměstnanců proto podle Ladislava Pištory z ČSÚ neodpovídá stejně výrazný pokles objemu mezd.
Grafy, které tento týden zveřejnilo Aktuálně.cz potvrdily, že nejvíc se propouští v těch krajích, kde už před krizí byly nízké platy a vysoká nezaměstnanost (Ústecký a Moravskoslezský kraj).
Nejrychleji podle zjištění Aktuálně.cz mizí pracovní místa v krajích, kde ještě před rokem a půl rekordně nízká nezaměstnanost vzbuzovala naděje na zlepšení životní úrovně. Dnes je nezaměstnanost na desetiletém maximu ve Zlínském, Olomouckém, Ústeckém i Libereckém kraji.
Praha dál prosperuje
"Jak dlouho bude trvat, než se vrátí lepší časy? Tak to si vůbec netroufám odhadnout," svěřila se Aktuálně.cz Miriam Majdyšová ze zlínského úřadu práce.
Tempo, kterým zbytku země ekonomicky dál uniká Praha, se tím ještě zvýšilo.
2. Firmy trpí, erár si žije nad poměry. Lidé placení státem dnes berou v průměru skoro o dva a půl tisíce korun měsíčně víc, než pracující v soukromých firmách. Krize tenhle rozdíl zvětšila, podle ekonomů za to ale nemůže jen ona.
"Od roku 2004 se tyto nůžky výrazně rozevírají," potvrdil Pavel Sobíšek z Unicredit Bank.
Zatímco totiž podniky musely tvrdě snižovat stavy i platy a mnohé zkrachovaly, státního sektoru se krize skoro nedotkla. Neprošel ani návrh ministra Eduarda Janoty na snížení platů ve státním sektoru o čtyři procenta a zrušení některých výjimek na dosud nezdaňované zaměstnanecké benefity.
Počet krajů, kde ve firmách klesly platy, se přitom v posledních dvou kvartálech roku 2009 zvýšil ze sedmi na deset. Jen malé a střední podniky zaměstnávají dvě třetiny pracujících v Česku.
3. Koupíme víc, protože ceny stagnují. To, co si za výplatu koupíme, určuje suma, kterou máme napsánu na výplatní pásce, očištěná o to, jak moc se od loňska zvedly ceny. Zjednodušeně řečeno: reálná mzda je nominální mzda mínus inflace. Reálná mzda teď roste i proto, že inflace stagnuje.
Zatímco na přelomu let 2008 a 2009 se inflace pohybovala kolem šesti procent, dnes je těsně nad nulou. Nejnižší inflace za posledních šest let proto znamená, že reálná mzda statisticky roste, i když nominálně mzdy stagnují nebo rostou jen pomalu.
Větší rozdíly mezi lidmi ovlivní jejich postoje
Závěr? Kvůli recesi se v Česku zvětšily sociální rozdíly mezi lidmi. "Ty se zákonitě budou promítat i do jejich postojů a hodnocení," tvrdí Ladislav Pištora z Českého statistického úřadu.
