Lubná - Katr nad vesnicí Lubná hučí do rozpáleného květnového dne na úpatí moravských Chřibů. Dva muži v přilbách rutinním pohybem svalí kládu ze zásobníku na koleje a pošlou ji vstříc kmitajícím zubům staré pily.
"Dva lidi jsem zaměstnal na plný úvazek," ukazuje na nich majitel pily Zdeněk Vavřík, jak na jeho podnikání dopadl konec švarcsystému neboli zákaz zaměstnávání na živnostenský list.
"Co s nima ale bude v zimě, nevím. Asi je zase vyhodím a na jaře zase přijmu," dodává, když si opřený o vysokozdvižný vozík zapaluje cigaretu.
Tři kmenové zaměstnance si podržel. Dva jeho "staronoví" zaměstnanci u katru, kteří dosud každou zimu pravidelně pracovali na živnostenský list v okolních lesích, však nejspíš budou od prosince do března na pracovním úřadě.
"Když jsem je tu měl na živnosťák, neplatil jsem na ně nic. Teď je to 10 až 15 tisíc na každýho. A do toho počítejte placenou dovolenou. To je za rok přes 100 tisíc na jednoho," vypočítává nové náklady na pracovní sílu v sociálním a zdravotním pojištění, které mu zákaz švarcsystému přinesl.
"Přes zimu je živit nemůžu," dodává.
Co je švarcsystém?
- Švarcsystém získal své jméno podle benešovského podnikatele Miroslava Švarce. Ten na počátku 90. let vymyslel způsob, jak ušetřit na sociálním a zdravotním pojištění. Všichni jeho zaměstnanci dostali výpověď, aby poté začali pro Švarce pracovat na živnostenské listy a na dodavatelskou smlouvu.
- Stát od roku 1992 tento způsob zaměstnávání zakázal, v roce 2007 však zákaz švarcsystému ze zákona vypadl.
- Řada lidí pracujících na živnostenské listy od té doby neplatí řádně daně, protože má možnost rozsáhlých odpisů nebo prostě zatají svůj skutečný příjem. Zatímco průměrný český zaměstnanec zaplatí na daních z příjmu téměř třicet tisíc korun ročně, u většiny z jednoho milionu živnostníků, skutečných i fiktivních, jsou to jenom stokoruny.
- Odpůrci švarcsystému poukazují na ztráty pro státní pokladnu, které za rok činí až pět miliard korun. Vadí jim také nízká ochrana pracovníků, kteří mají ve smluvním vztahu postavení podnikatele. Nemají tak žádné zastání v pracovněprávních předpisech, ani žádné zaměstnanecké výhody, nedostávají například benefity a nečerpají dovolenou.
- V době hospodářského útlumu se však systém osvědčil jako pružná možnost, jak zlevnit náklady na pracovní sílu a udržet tak v práci víc lidí.
Jinde už raději propouštěli
"Horší je, že jeden z těch kluků má milion hypotéky na barák. Když půjde na pracák, je v p…li," připomíná pak večer nad pivem štamgast hospody v sousedních Velkých Těšanech, že na pracovním úřadě budou oba propuštění dostávat přes zimu jen 40 % platu.
"Jenom na zimu si nikdo živnost neotevře, to si raději sednou na pracák, nebo se hodí marod," dodává jeho soused od stolu, tesař Milan.
Zatímco Vavřík propouštění teprve plánuje, jinde už s tím začali.
"Tam, kde by to mohlo vykazovat znaky švarcsystému, jsme to raději ukončili," vysvětluje Libor Nevyhoštěný, majitel lesnické firmy nedaleko Tanvaldu. "Týká se to pěti lidí, budou se teď o sebe muset nějak postarat," dodává. Cílem opatření je vyhnout se obřím pokutám, kterými si ministerstvo práce od ledna začalo konec švarcsystému vynucovat.
Podle oslovených podnikatelů je zákaz švarcsystému problémem hlavně pro firmy odkázané na sezónní práce, jako jsou právě lesnické a stavební firmy.
V zimě je práce málo
Jedna nejmenovaná střední stavební firma z Kroměříže s 35 zaměstnanci například dosud od března do prosince zaměstnávala na živnostenský list dva lešenáře. Teď jim musela nabídnout práci na dobu určitou.
"Jde to ale udělat jen dvakrát, pak jim automaticky musíte dát smlouvu na dobu neurčitou," popisuje majitel firmy krok, do kterého se mu příliš nechce.
"Jednoznačně jsou potřeba regule pro sezónní zaměstnávání. Jak může firma udržet zaměstnance, kteří tři měsíce nic nedělají," ptá se zástupce stavebního sektoru, na který hospodářský útlum dopadl v Česku nejtvrději ze všech.
Živnostníkům se do zaměstnání moc nechce
Josef, zedník z Kroměříže, který už několik let spolupracuje se dvěma pomocníky pracujícími na živnostenský list, se ale postihu za švarcsystém nebojí. Znaky takzvané závislé práce, za kterou hrozí fyzické osobě až 100 tisíc a firmě deset milionů pokuty, podle něj tento vztah nenaplňuje.
"Jedu normálně dál. Nemají živnostenský list na zednictví jako já. Ručím jim pouze za živnost 'pomocné stavební práce'. Nefakturují jenom mě, mají i svoje akce jinde. Když dělají pro mě, fakturujeme si mezi sebou, když dělají na sebe, fakturují si sami. Nejsou plátci DPH, platí si jen daň z příjmu a sociální a zdravotní," vysvětluje Josef.
"Horší je to u firem. Zeť dělá strojařinu v Otrokovicích a tam už ho tlačí do zaměstnání. Pro něj je ale výhodnější být na živnost. Když je zaměstnanec, bude mít míň," obává se.
Všeobecně ale vnesl zákaz švarcsystému mezi živnostníky hlavně zmatek a pocit další "buzerace" drobných podnikatelů ze strany státu.
Kancelář v karavanu?
"Jsem z toho pořád blbý," kroutí hlavou nad pivem tesař Milan z Újezdska na Kroměřížsku. "Budu si asi muset koupit karavan a vozit s sebou kancelář a sekretářku," glosuje neúměrný nárůst papírování, který mu Drábkův boj za zdanění nelegální práce přinesl.
Milan pracuje v partě tří tesařů. Dřív fakturoval "kšeft" ten, kdo ho sehnal, o zisk včetně DPH za materiál se mezi sebou trojice podělila. Teď musí mít smlouvu mezi sebou navzájem na každou akci. "Dřív jsme spotřebovali jeden balík á čtverek ročně, teď to budou čtyři balíky," odhaduje Milan.
DPH inkasuje z party jenom ten, kdo má na ni uzavřenou smlouvu s investorem. Příjmy z DPH už si dělit nemohou, takže je každý z trojice vidí řidčeji. Malým podnikatelům, u kterých se nákupy materiálu pohybují v jednotkách až desítkách tisíc, to působí potíže v cash-flow. Dříve si totiž při nákupu materiálu na novou akci pomáhali právě příjmy z DPH z předchozí akce.
"Když jsem se všechny ty změny dozvěděl, uvažoval jsem, že s tím seknu," přiznává Milan. "Ale bude mi padesát a práce není, co jiného mám dělat," ptá se."Spousta mladších toho ale raději nechá a půjde si sednout na pracák," dodává.
