Nový Bor - Billa, Penny, Crystalex. V přemrzlých sněhových vločkách se blýskají veselá žlutá a červená světla neonových poutačů značek supermarketů.
Přes ulici se naopak třpytí melancholická modrobílá variace znaku jedné z největších českých skláren. Tak ještě dnes vítá severočeský Nový Bor nově příchozí od Děčína nebo Liberce.
Palubní počítač auta hlásí tři čtvrtě na šest a venkovní teplotu minus 16 stupňů Celsia.
Zatímco parkoviště před obchody halí ticho, hučení autobusů a spěšné kroky dělníků vrzající v udusaném sněhu předznamenávají začátek ranní směny.
Hloučky zakuklenců prochází rozzářenou vrátnicí, u turniketů se mnozí zdraví, není výjimkou poplácání po ramenou, a v zápětí postavy mizí v příšeří rozlehlého továrního areálu.
Na první pohled přichází do Nového Boru ráno jako každé jiné. Ale není. Největší zaměstnavatel v regionu - Crystalex oznámil zastavení výroby. A reálně hrozí, že skleněné království utichne úplně.
Sklárna totiž patří pod krachující společnost Bohemia Crystalex Trading, jejíž mnohé provozy již byly zcela uzavřeny.
Co bude dál? Práce je málo
"Zavřeli nás, co víc dodat," krčí rameny sklář Augustin Konrád. Je z Nového Boru, stejně jako většina zaměstnanců Crystalexu. Na otázku, jak dlouho zde pracuje, se pousměje a mávne rukou. "Dlouho," a slovo patřičně protáhne.
Pro skláře to znamená hrozbu hromadného propouštění a nejistotu, zda vůbec za svou dosavadní práci dostanou někdy zaplaceno. Zatím to vypadá, že s lednovým termínem výplat počítat nemohou. Co bude dál, nikdo neví, včetně jejich zaměstnavatele.
Při zmínce o představě budoucnosti jen krčí rameny. "Nevím. Tady je míst málo a dojíždět do Liberce? Na to jsem starý," odvětí a mizí za skleněnou hradbou dveří.
Nechte nás, nic nevíme!
Hovořit o posledních událostech nechce téměř nikdo. Natož do médií. "Mluvíme o tom už dlouho, a k čemu to je?" ptá se sportovně oblečená žena zahalená do bavlněné šály.
Až na výjimky pokusy o rozhovor naráží na hradbu krčících ramen. Lepší variantou je odpověď: "Nic nevíme, jdeme se zeptat, co se vlastně děje". Základním pravidlem se stává "nejmenovat, prosím".
Noční směna, která záhy přebírá vládu nad vrátnicí, už má představy o něco jasnější. "Říkali, že možná ještě ve čtvrtek půjdeme do práce. Jisté to ale není," zastavila se drobná žena středního věku, která se později představila jako Lenka.
Ve sklárně pracovala na lince. "Vrátili jsme se z dovolené, rozběhli naši linku a teď ji zase budeme stavět," kroutí hlavou.
Co bude dál, si zatím nedovede moc představit. Sama živí dvě děti. "Mám rozhozené sítě, ale o práci teď bude tvrdý boj. Lidí bez ní teď bude mnoho."
Mzdu jsme si odpracovali, tvrdí
Při zmínce o mzdě, kterou nemá nikdo z více jak 1200 zaměstnanců Crystalexu dostat, se rozzlobí. "Chápu, že banky měly na peníze nárok, ale co lidi, kteří si je tady odpracovali?" připomene příčinu zastavení výroby.
"A těch, kteří za to můžou, se to vůbec nedotkne. Ti už tady dávno nejsou," dodá a loučí se.
Během poledně si na novináře udělá čas šéf místních odborů František Kuric. "Mám jen chvilku, musím jít lidem vysvětlovat co se děje, co musí dělat a proč," avizuje předem.
Sám ve sklárně v Novém Boru strávil 32 let života. Přiznává, že dění kolem továrny se ho velice osobně dotýká.
"Lidé to berou jako strašný podraz a jsou naštvaní. Pracovali, aby sklárnu zachránili, a banky zisk, který tak vytvořili, z účtu najednou stáhly. Bylo to 28 milionů, což by na provoz a výplaty stačilo,"vysvětluje napjatou atmosféru v provozech.
Novoborští skláři se tak podle něj stali novodobými nevolníky. "Do práce ze zákona musíme, ale nikdo nám to nemusí zaplatit," konstatoval odborář s tím, že se díky mezeře v zákoně ocitli v pasti.
"Pokud v lednu nedostanou mzdu, můžou dát výpověď až v polovině února. Podporu od státu tedy mohou dostat nejdříve v březnu," vypočítává. "Přitom i když pracují zadarmo, do práce musí, jinak by je zaměstnavatel mohl žalovat například o náhradu ztrát, které mohli absencí způsobit."
Na úřadě práce? Již nyní tlačenice
S notnou dávkou obav nyní všichni hledí k pracovním úřadům v regionu. Míst je již nyní málo.
"Byl jsem tu už včera a nedaly se otevřít ani dveře, proto tu čekám už takhle brzo," vysvětluje blonďatý mladík před pobočkou v Novém Boru. Na otázku po jménu jen zavrtí hlavou.
Fronta se zde začíná tvořit již v půl osmé, otevírají přitom až v osm. Mráz nikoho neodradil. Mezi uchazeči se již začali objevovat i bývalí zaměstnanci Crystalexu.
"Jak se to začalo hroutit, raději jsem dal výpověď," reaguje mladíkův přibližně stejně starý kamarád, který rovněž nechce říci své jméno.
Z dnešního pohledu svůj krok hodnotí veskrze pozitivně. Sehnal práci ve stavebnictví, dokud bylo ještě z čeho vybírat.
| Blog Magdalény Vašáryové: V čom sa líšia od seba poddaní a občania? |
