Kroměříž - Ještě nedávno tu pod modrou cedulí cinkaly dveře do malého obchodu pro instalatéry. Místo něj teď naproti morovému sloupu svítí žlutý nápis pobočky sázkařského gigantu Fortuna.

"Vždyť to je nerovný boj, to je likvidace drobných podnikatelů," posteskl si pro Aktuálně.cz v únoru krizového roku 2009 živnostník Zdeněk Gromes. Podle svých dnes už bývalých sousedů raději pověsil obchod na hřebík a šel do důchodu.

Gromesovo instalatérství však zdaleka není jediné. Zavřených krámků v okolí malého náměstí v Kroměříži výrazně přibylo. Jak to tu vypadalo před třemi lety, si připomeňte zde.

"No nic, já se někdy stavím"

"Já vím minimálně o čtyřech, co to vloni zabalili. Naposledy támhle paní před Vánoci," ukazuje Jana, prodavačka v butiku Originální móda. Hned vedle ní zeje prázdnotou výloha s nápisem Nebytové prostory k pronájmu.

Kroměřížské Riegrovo náměstí tak dokládá zajímavý jev: česká ekonomika se tři roky po krizi rozdělila na dvě rychlosti - výrobě pro export se daří, maloobchod a služby závislé na domácí poptávce jsou na tom naopak bledě.

Do butiku paní Jany vstoupí starší zákaznice a pět minut si prohlíží zboží. "Máte tu pěkný věci. No, já se stavím," prohodí a odejde.

"Vidíte? A tak to je pořád," okomentuje Jana slabou poptávku, jak lidé odkládají nákup zbytných věcí. "Každý má v rodině někoho nezaměstnaného, my taky," dodává. S více než deseti procenty lidí bez práce byl vloni Kroměříž nejhorším okresem ve Zlínském kraji.

Nejhorší leden za dvacet let

"Každý rok je to horší a horší, jeden za druhým to tady pomalu zavírá," tvrdí Jana, která v Kroměříži prodává už 16 let a podle které "se to letos rozhodne."

Naproti butiku paní Jany má obchod knihkupec Jiří Dočkálek. Před třemi lety zaměstnával šest lidí. Teď má zaměstnanců pět a dva musí propustit. Lednové tržby mu proti předkrizovému roku 2008 klesly o 60 procent.

"A to je jen pokles v tržbách. Do toho pořád rostou výdaje," připomíná knihkupec prudce rostoucí ceny energií, dopravy, zvýšené daně a inflaci.

"Dneska uzavíráme leden. Je to nejhorší výsledek za posledních dvacet let," říká v kanceláři rodinného autoservisu automobilový závodník Michal Sum. Jeho žena nad kalkulačkou za haldou lejster jen pokýve hlavou.

Když před třemi lety na Česko udeřila krize, prohlásil Sum, že "na žádný NERV nečeká". Odbyt má teď sice stále stejný s úrovní roku 2008, ale jen za cenu toho, že navzdory rostoucím nákladům už šest let nezvedl ceny a všude jinde radikálně utáhl šrouby.

Jediná zakázka do června

"Rozloučili jsme se s investicemi, platíme jen mzdy a odvody. Vyčerpali jsme už všechny možnosti, i obědy si vaříme sami. Netvoříme zisk a lidem nerostou mzdy," tvrdí.

"Držíme se nad vodou. Je to ale tvrdý a dlouho to tak dělat nejde," dodává Sum. Jeho výhodou přitom je, že na rozdíl od většiny živností v okolí není v nájmu, ale ve svém.

Rozevírající se nůžky mezi dvěma českými ekonomikami potvrdila poslední čísla Českého statistického úřadu. Poptávka v zahraničí vzrostla meziročně o 12 procent, domácí poptávka naopak o pět procent klesla. Adekvátně tomu průmysl vloni meziročně rostl o 6,9 procenta, zatímco tržby za služby klesly o 1,5 procenta a stavebnictví kleslo o tři procenta.

"Měl jsem tu známého, co má půjčovnu lešení a ten má do června jednu jedinou zakázku," potvrzuje Sum stavební bídu a její dopad na živnosti.

"O co mě stát skrouhne, to zaplatí sám"

Není vyloučeno, že se tu jedné velké skupině lidí (viz infobox) zadělává na potíže v budoucnu. "OSVČ" totiž sice dostaly úlevy v odvodech pro stát, ale za cenu výrazně nižších důchodů.

"Sociální a zdravotní už za propuštěné zaměstnance platit nebudu," uvažuje Dočkálek. Důvodem propouštění je podle něj i příprava na jednotnou DPH, která se má napřesrok zvýšit na 17,5 procenta.

"Nejde pořád jen brát a brát s tím, že si to páni podnikatelé nějak zaonačí. Tak to prostě nefunguje. Jsou to spojité nádoby: o co mě stát skrouhne, to bude platit sám, protože já bych nepřežil," tvrdí Dočkálek.

Reportáž z vyšší rychlosti našeho hospodářství najdete zde.