Praha - Česká sociologie města, architektury a bydlení přišla o svou vůdčí postavu. Vědec evropského formátu Jiří Musil zemřel 16. září 2012 ve věku 84 let. Tiskovou agenturu ČTK o tom informovala Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, kde profesor Jiří Musil působil od devadesátých let minulého století.
Jedněmi ze stěžejních děl Jiřího Musila byly především publikace o sociologii města a sociologii bydlení. K těm významnějším patřila například už jedna z jeho prvních větších studií o potřebách bydlení a o bytové politice ve Velké Británii a tehdejším Československu. Tato srovnávací studie vyšla v nakladatelství University of Glasgow v roce 1966 v Londýně.
Jen o rok později již Jiří Musil u nás publikoval Sociologii soudobého města, která se pak na dlouhé roky stala stěžejním českým dílem pro generace sociologů města i urbanistiky. Další podobně významný titul, Sociologie bydlení, vyšel pak v roce 1971. Poté následovala řada dalších publikací, které vycházely nejen u nás, ale i v cizině.
Jak se rodí velkoměsta
Patrně poslední zásadní kniha, na které se Jiří Musil podílel, vyšla v roce 2002 ve spolupráci s Pavlou Horskou a Eduardem Maurem pod názvem Zrod velkoměsta. Musil se v tomto díle zabýval nejen vymezením pojmu urbanizace, ale i rozborem růstu měst za socialismu a v neposlední řadě pak i analýzou současného stavu toho, co se děje s českými městy dnes a co nás možná čeká v budoucnu.
„Obecným rysem procesů urbanizace v postkomunistických zemích střední a východní Evropy je rozvoj těch měst a regionů, které se nacházejí v západních oblastech těchto států anebo blízko hranic se zeměmi-členy Evropské unie. Významnou roli přitom hraje skutečnost, zda jde, či nejde o města na hlavních dopravních tazích spojujících západní Evropu s danou zemí," konstatuje Jiří Musil ve Zrodu velkoměsta a uvádí jako příklady takovéhoto rozvoje Poznaň, Gyor, České Budějovice a některé jihozápadní okresy České republiky.
Vývoj ve zmíněných regionech může v budoucnu přinést podle Jiřího Musila celou řadu překvapení. Podle něj je tak například možné, že regiony, které kdysi patřily mezi hospodářsky upadající, se mohou v budoucnu stát oblastmi rozvoje a růstu právě díky radikální změně geopolitické situace a díky novým nárokům na místa nových investic, zdůrazňujícím dobrou kvalitu prostředí či kvalifikovanou strukturu pracovních sil.
Spolupráce napříč obory
Své hluboké porozumění problematice urbanismu, bydlení a architektury Jiří Musil budoval řadu let. Působil například ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury a po roce 1989 i na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického.
Díky letité spolupráci s demografy, urbanisty i architekty Jiří Musil dokázal důmyslně propojit sociologii i s těmito dalšími obory. K jeho nejnavštěvovanějším přednáškám na humanitních i technických fakultách patřila právě sociologie města. Současné mladé generace vědců pak významně ovlivnil i jako ředitel Sociologického ústavu Akademie věd a předseda Evropské sociologické společnosti. Jeho vliv na vědeckou komunitu byl zásadní nejen v Česku, ale minimálně i v sousedních zemích.
Jiří Musil byl s filozofem a sociálním antropologem Ernestem Gellnerem totiž jednou ze zakladatelských osobností Středoevropské univerzity v Praze, kde v devadesátých letech tato škola také působila. Učil na ní později i v Budapešti a také ve Varšavě, kde se více zaměřovali právě na sociologii města a urbanismu.
V posledních letech Jiří Musil intenzivně spolupracoval s Centrem pro sociální a ekonomické strategie při Fakultě sociálních věd UK, včetně řízení rozsáhlého projektu věnovaného sociální soudržnosti.
Žák Jana Patočky
Jiří Musil byl jedním z posledních absolventů oboru sociologie a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy po druhé světové válce, než komunistický režim tyto obory potlačil. Jeho učitelem byl i známý český filozof Jan Patočka. Nejen díky jeho vlivu pak i Jiří Musil sám působil na české i zahraniční studenty jako velká autorita a člověk vysokých morálních kvalit. Svůj maximálně precizní a profesionální přístup přitom celoživotně projevoval nejen ve své práci, ale i ve vztahu k mladším kolegům a studentům, se kterými vždy ochotně spolupracoval na řadě projektů.
