reklama
 
 

V ulicích Prahy se autům tajně měřily emise. Vyvíjíme světově unikátní přístroj, říká vědec z ČVUT

24. 11. 2017
Praha si najala tým složený z vědců z ČVUT Fakulty strojní, České zemědělské univerzity a také expertů z ÚAMK, aby změřil výfukové plyny aut v provozu, a to konkrétně hodnoty emisí. Chce zjistit, kolik aut jezdících po ulicích hlavního města má nefunkční filtr pevných částic. Pokud se prokáže, že jich je hodně, chce apelovat na zákonodárce a policii, aby se problémem začali více zabývat.

Pražský magistrát zaplatil půl milionu korun, aby ještě letos na podzim stihl orientačně zjistit, kolik aut, která jezdí v ulicích hlavního města, kvůli nefunkčnímu nebo odmontovanému filtru pevných částic vypouští do ovzduší nadměrné množství emisí.

"V zimě ani v létě není možné měření provádět, chtěli jsme ho ale stihnout ještě letos, abychom případně na jaře, až budou výsledky k dispozici, mohli v měření pokračovat prostřednictvím větší veřejné zakázky. A především pak s výsledky v ruce apelovat na policii i zákonodárce, aby se s tímto problémem něco dělalo," řekla na setkání u měřicího vozu v ulicích Prahy pražská radní Jana Plamínková (STAN).

Ta zároveň dodala, že Ústřední automotoklub ČR před časem zveřejnil informaci, že po republice jezdí až milion aut s nefunkčním nebo záměrně vyřazeným filtrem pevných částic. ÚAMK později připustil, že ve skutečnosti toto číslo možná není tak vysoké. Exaktní měření by tedy mohlo přinést žádoucí relevantní data, která by zamezila spekulacím.

Sešli jsme se u bílé dodávky, která slouží k mobilnímu měření, u autobusového nádraží na pražském Veleslavíně. Skupina, která měření pro magistrát realizuje, tu ale ostrá data už nesbírala, pouze novinářům předváděla, jak sběr dat probíhal.

"Chtěli jsme nejdříve potřebná data nasbírat a pak teprve ukázat veřejnosti, jak to funguje. Měřili jsme tisíce aut v průběhu šesti dní, nyní budeme přes zimu tato data analyzovat," řekl Michal Vojtíšek, vědec z ČVUT, který se problematikou měření emisí motorů zabývá už dvacet let.

Tým okolo docenta Michala Vojtíška využil k měření hned několik přístrojů, aby si ověřil, co všechno lze v provozu naměřit. "Do budoucna bude stačit jedna krabice velikosti odpadkového koše, která se instaluje u silnice tak jako například v současnosti stacionární radary nebo kamery na mýtných branách," dodává vědec.

To ale vidí hodně daleko do budoucnosti. Nejdříve bude potřeba ověřit, že měření má nějakou vypovídací hodnotu a nemůže se v označení konkrétních aut s vysokými emisemi plést. "A pak je tu ta zásadní věc, že i kdybychom přišli s výsledkem měření a opsanou registrační značkou auta, u kterého jsme zjistili problém, nemůžeme s tím v současnosti nic dělat," říká docent Michal Vojtíšek z ČVUT.

K tomu se přidává pražská radní Jana Plamínková: "Městská policie nemá oprávnění zastavovat nebo kontrolovat auta kvůli špatným emisím, vedení policie mi ale oznámilo, že ani oni nemohou v tomto směru nic dělat a nemohou takové vozy pokutovat, přitom Ministerstvo dopravy mi sdělilo, že policie takovou možnost má."

ÚAMK vidí problém především v samotných stanicích technické i emisní kontroly. "Jde o státem zřizovanou službu, kterou ale předal do rukou soukromníků. Těm jde ale primárně o zisk a udržení si zákazníka. Na STK by se měl filtr pevných částic kontrolovat, ale zda to doopravdy vždy dělají, není jisté. Podle mého názoru by dávalo větší logiku přesunout část kompetencí na autorizovaný servis a v rámci garanční prohlídky by se dělala kontrola jako na STK," myslí si tiskový mluvčí Ústředního automotoklubu Petr Vomáčka.

Opomíná přitom tedy skutečnost, že i autorizovaný servis je soukromý subjekt.

Podle Michala Vojtíška se na českých stanicích měření emisí často nepozná, že moderní vozy mají DPF, tedy filtr pevných částic, v nepořádku. "Měření kouřivosti je citlivé na velké aglomeráty sazí. Moderní motory produkují částice tak malé, že pouhým okem je vidíte až tedy, když jich je opravdu hodně. I kdyby tedy policie poslala takové vozidlo na STK, nemusí neprojít. Může mít emise vyšší, ale projde, protože podle stávající legislativy se vejde do limitu."

Proč jsou tyto malé částice takový problém? "Způsobují desetkrát více úmrtí než dopravní nehody. A jedním z hlavních zdrojů těchto částic ve městech jsou právě spalovací motory, které nefungují správně. Pokud najdeme vozy s motory, které mají závadu na filtru pevných částic nebo ho mají úmyslně odmontovaný, hodnoty rakovinotvorných částic ve vzduchu v ulicích měst se výrazně sníží," vysvětluje problematiku docent Michal Vojtíšek.

Měření je prováděno tak, že od okraje vozovky vede gumová vzorkovací hadice k analyzátorům. Po průjezdu auta se vzduch zvíří a část výfukových plynů smíchaná se vzduchem se dostává do hadice a analyzátory zjišťují ze vzorku koncentraci částic. Jeden z přístrojů měří tzv. černé saze, tedy aglomeráty organického uhlíku, dalším přístrojem je klasifikátor částic, který měří malé částice velikosti od pěti nanometrů.

Právě tyto malé částice se po vdechnutí člověkem usazují v plicích, odtud pronikají do krevního oběhu a roznášejí po těle rakovinotvorné látky. "A protože tyto emise částic jsou vypouštěny auty v ulicích, kde je lidé bezprostředně dýchají, je potřeba se tím zabývat. Kouř z komína může být také zdraví škodlivý, ale nedýcháme ho z takové blízkosti jako plyny z výfuku aut v ulicích vedle chodníků, po kterých jdeme," tvrdí Michal Vojtíšek z ČVUT.

Dále připomíná, že moderní auta s nefunkčním DPF jsou z tohoto důvodu pro člověka daleko více škodlivá než sice starší, avšak udržované dieselové motory, které od pohledu kouří více, avšak nevypouštějí tyto malé rakovinotvorné částice.

"Celý tento postup a soubor přístrojů je světový unikát. V Evropě se běžně měří oxidy dusíku, ale s měřením malých částic ve výfukových plynech nikdo nepřišel," tvrdí Michal Vojtíšek. Vedle analyzátorů, které tým dovezl na novinářskou ukázku, totiž pracuje na unikátním přístroji za pár desítek tisíc korun, který se v tuto chvíli nachází v laboratořích Evropské komise. Vojtíškův přístroj by mohl přinést novou metodiku, která by nahradila stávající způsob analýzy kouřivosti při měření emisí na emisních kontrolách.

Kolem právě projel příměstský linkový autobus mířící z veleslavínského nádraží do Středočeského kraje. Na monitorech milionových přístrojů instalovaných v dodávce poskočily křivky.

"Přístroje právě zaznamenaly vyšší koncentraci CO2, ale analyzátor měřící částice nemá odezvu, tedy ve výfukových plynech vozu prakticky nebyly. Je to tím, že se jedná o nový autobus s DPF a u takového vozu se dokonce stává, že koncentrace částic ve výfukových plynech bývají i nižší než v okolním vzduchu," vysvětluje zobrazené hodnoty Michal Vojtíšek.

Během našeho setkání se na monitorech po projetí osobních aut ale skutečně občas objevily hodnoty v grafu, které poukazovaly na vysoké množství malých částic ve vzorku vzduchu.

"Pokud nechceme, aby byl v Praze v blízké budoucnosti omezován provoz aut, je potřeba jít touto cestou, tedy zamezit provozu těch, která se nacházejí ve špatném technickém stavu a znečišťují ovzduší. Tedy najít to menší procento provozovaných vozidel, která ale způsobují velké znečištění. Pokud se nám to nepovede, brzy se stane, že v Praze, tak jako v jiných evropských městech, magistrát navrhne výrazné omezení automobilové dopravy," dodává za celý měřicí tým Michal Vojtíšek z ČVUT.

Ostatně, už se to pomalu děje. Do konce listopadu probíhá vnější a vnitřní připomínkování nového regulačního plánu. Po jeho vypořádání má dojít ke schválení radou, k čemuž by mělo podle radní Jany Plamínkové dojít asi v lednu 2018.

Tento regulační řád by v případě vyhlášení smogové situace dovolil sáhnout k různým opatřením, například k zákazu provozu osobních aut rozlišených podle registrační značky v režimu sudých a lichých dnů, jako se tomu děje například v Paříži.

autor: Eva Srpová | 24. 11. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama