Praha, Mikulov - Pokud i cizinci znají rčení, že podle čistoty záchodů se pozná kulturnost národa, tak od nás v tomto směru musí odjíždět dost zmateni.
Alespoň to platí na dálnici D1 a D2 ve směrech od Prahy a Brna. Najdete tu totiž jak záchodky, za které by se nemusel stydět ani čtyřhvězdičkový hotel či velmi slušná restaurace, tak i páchnoucí a špinavé špeluňky, které lze použít jen v opravdu kritické situaci.
Problém je, že když zabočujete na odpočívadlo či k čerpací stanici, nikdy netušíte, co vás čeká. Občas se dočkáte příjemných překvapení jako na odpočívadle na 89. kilometru v zadní části bistra Trucbaba. Naopak na místech, kde si myslíte, že vše musí být v pořádku, najdete třeba mušle přetékající močí.
Čerpací stanice velkých řetězců nejsou zárukou kvality
Politika Ředitesltví silnic a dálnic je zřejmá. Klasická odpočívadla jedno po druhém uzavírá a spoléhá na to, že lidé zastaví a odskočí si na záchod u některé z benzinových pump, které podél dálnic stojí. Jednak tím ušetří a navíc vyhne se kritice za jejich nekulturnost. Také se dokonce může chlubit, že česká odpočívadla (zahrnuje do jejich seznamu právě ona místa s čerpací stanicí) jsou na odpovídající evropské úrovni. Jenže ani v tomto případě, jak zjistil v průběhu několika posledních dní při svém testu redaktor Aktuálně.cz, to určitě neplatí beze zbytku.
Pozoruhodné je, že výrazně lepší záchody (bavíme se o pánské části, neboť tu dámskou jsme netestovali), jsou u stanic sítě tuzemské firmy než u zahraničních řetězců. Pravdou ale je, že všechny pumpy domácí firmy byly viditelně teprve nedávno po rekonstrukci.
Vypadá to, že systém kontroly WC (jsou to ony známé papíry pověšené na dveřích nebo na zdech, kde se má personál v příslušných intervalech zapisovat) není samospasitelný. V několika případech (například na 44. kilometru dálnice u Shellu), kam jsme dorazili ráno v 7.40, byly poslední podpisy z předcházejícího dne a také to bylo znát na podlaze. Na dlažbě byla vidět značná zašlapaná špína. Stejný problém byl u pumpy stejné firmy v deset hodin dopoledne na 44. kilometru dálnice D2. Kontrola obsluhy podle papíru proběhla naposledy před čtyřmi hodinami. Tedy v šest. Od té doby se podlaha stačila pořádně zašpinit a dokonce ucpat odtok dvou ze šesti mušlí.
Vůbec úklid podlahy je u frekventovaných čerpacích stanic problémem. Nejenže na ní bývá zašlapaná špína, ale v kabinkách se velmi často povalují útržky papíru. Člověk pak logicky přemýšlí nad tím, zda je použitý či není a má-li či nemá vstoupit. Například u pumpu Agip na 17. kilometru D2 uklízečka v 9.30 ráno dokonce dezinfekčním prostředkem myla mušle, ale podlahy si nikterak nevšímala.
Jediné odpočívadlo bez záchodů
Během celého testu jsme vlastně našli jediné klasické odpočívadlo, které je bez záchodů. Je na 83. kilometru D1. Je zde bufet Speřice. Odpočívadlo je dostatečně prostorné, obklopené zelení. Popelnic (buď prázdných nebo poloprázdných) je tu dost a dost, přesto jsou okraje a tráva posety odpadky, především PET lahvemi či plechovkami. Zřejmě si tu občas v křoví také někdo uleví, ale zápach v době naší návštěvy cítit nebyl.
Příjemná překvapení:
Bylo jich několik a obvykle u klasických odpočívadel bez čerpací stanice, zato s motorestem či jiným druhem restauračního zařízení. Hned u motorestu Poddubí na 26. kilometru D1. Už venku je sice avizována cena 5 Kč a u vchodu na stolku je talířek, ale obsluha nikde. Přesto je tu velmi čisto, na stěnách i na podlaze až luxusní dlažba a obklady. Velmi podobně to vypadalo na 110. kilometru v Motorestu Pávov. I tady je připraven talířek na pětikoruny.
Možná vůbec nejčistší jsou ale toalety u bistra Trucbaba na odpočívadle na 89. kilometru. Obklady, dlažba a další vybavení sice dávají vzpomenout na časy plnění pětiletých plánů, ale vše je funkční, čisté a bez zápachu. Není proto dívu, že talířek, na který lidé mají pokládat dvoukoruny, je zaplněn. Ten, kdo se o to tady stará, si určitě takovýto drobný obnos zaslouží.
Na kdysi obávaném odpočívadle s motorestem U devíti křížů jsou možnosti k návštěvě WC hned dvě. Jednak u čerpačky Benzina (stejně jako jinde u této značky bez závad) a pak přímo v motorestu. Kdyby kdosi z osvětlovací rampy nad umyvadlem neukradl jedno ze světel, člověk by si ani nemyslel, že je stále ještě v Česku. Tady se na materiálu určitě nešetřilo.
A ještě na silnici Brno-Mikulov
Ti, kdož jezdí z Brna do Vídně, jezdí právě tudy. Na zhruba dvacetikilometrovém úseku rychlostní silnice za Brnem žádné odpočívadlo ani čerpací stanice není. Až 16 kilometrů před Mikulovem je příležitost zastavit u čerpací stanice. Název Chemis nic moc neříká, ale vcházíme dovnitř. Nalézáme dveře vedoucí k toaletám a na nich nápis WC 5 Kč. Jdeme si tedy koupit "vstupenku", ale paní u pokladny mává rukou a říká něco v tom smyslu, že nás se to netýká. Koho se to týká, se raději neptáme.
Vevnitř na pánské toaletě je jedna mísa a jeden pisoár. Vybavení sice staršího data, ale plně funkční a hlavně je tu čisto. V chodbičce, kterou se vracíme zpět do prodejny, ještě narážíme na dveře s miminkovským piktogramem. Zvědavě nakukujeme dovnitř a vidíme poměrně prostornou místnost, kde je přebalovací pult s molitanovou podložkou. K dispozici je i umyvadlo. Skvělé!
Turecké záchodky na vyhlídce
O pár kilometrů dále, přímo na místě s nejkrásnějším výhledem na Pálavské vrchy však vidíme něco, co jsme opravdu nečekali. Velkou zelenou budovu záchodů a v ní kabinky s tureckými záchody. Ještě před vstupem do této místnosti míjíme "umývárnu" s výzvou, aby lidé zavírali kohoutky. Už nemusí, kdosi je ukradl. Před kabinkami jsou plechové pisoáry podobné těm, které známe například z německých dálnic.
Šlapky nevypadají moc vábně. Splachování sice funguje (na fotobuňku), ale stejně si nejsme jistí, zda to hnědé na okrajích je opravdu jen rez. Lze totiž ucítit typický zápach výkalů.
Zdá se, že záchody nedávno prošly rekonstrukci. Obklady i dlažba jsou totiž poměrně nové, také zelená fasáda (teď už opět posprejovaní) není nejstarší. Problémem ovšem je opuštěnost tohoto místa. Kromě našeho vozu zde v době návštěvy před polednem parkovalo ještě jedno auto, které zřejmě patřilo obsluze čerpací stanice na LPG. Poměrně dobře vyhlížející chatka sloužící jako bistro zela prázdnotou. Nahoře měla nápis Zlatá horečka. Tady zřejmě netrvala dlouho.
