V Česku jezdí asi 300 automobilů značky Tesla. Podle statistik Svazu dovozců automobilů se jich letos od ledna do května registrovalo 33, loni to bylo za stejné období jen 12 kusů (přehled nejoblíbenějších nových aut v Česku najdete zde). Kdo se často vyskytuje v Praze a jejím okolí, může přitom nabýt dojmu, že tesel jezdí mnohem víc, na silnici je nelze přehlédnout.
V naší zemi sice neexistuje oficiální zastoupení značky, koncem června však e-shop Alza spustil možnost koupit si Teslu přes internet. Je samozřejmě nadále možné si Teslu objednat přímo v centrále a zajet si pro ni do nizozemského Tilburgu, kde se montují z dílů dovezených z USA. Případně si na dovoz zajistit firmu. Pronájem Tesly v Česku nabízí například firma Rent Point, různě dlouhé zápůjčky realizuje společnost Trendpark.
Poslední zmíněná je zároveň půjčovnou elektromobilů, kde si lze Teslu vyzkoušet. "Naši klienti tuto službu obvykle využívají, než se rozhodnou si vůz pořídit, případně chtějí zjistit, jestli by si na život s elektromobilem zvykli," říká majitel společnosti Trendpark Milan Hasala. Firma nabízí i jiné služby, například prodej lehce ojetých modelů značky Tesla, případně zajistí odvoz do servisu v Německu nebo Rakousku a zpět a umí realizovat i koupi a dovoz nových vozů z Tilburgu.
Tesly sice mají v porovnání s konvenčními auty se spalovacími motory až o polovinu méně součástek, ale protože Tesla Motors funguje na automobilovém trhu poměrně krátkou dobu, vozy občas trpí některými dětskými nemocemi a může se stát, že se objevují problémy jak s hardware, tak i software klidně několikrát do roka.
Mnoho závad lze vyřešit na dálku. Vozy automobilka sleduje, vyhodnocuje data a neustále aktualizuje sowtfare (mimochodem, to, že jsou majitelé aut pod dohledem, bylo v minulosti často kritizováno), ale pokud je potřeba do servisu zajet, nemají čeští zákazníci jinou možnost než se vydat k sousedům - do Německa nebo Rakouska. Podle Hasaly je absence byť jediného servisu v Česku pro klienty Tesly asi nejpalčivějším problémem, a to právě v případě, že je častěji potřeba auto fyzicky v servisu mít a nelze problém vyřešit na dálku.
Majitele Tesly totiž to, že veřejná síť s nabíjecími stanicemi pro elektromobily je v Česku tristně řídká, tolik nestresuje. Tesly se těší velkému dojezdu (až 500 km), cesty lze tedy snadno naplánovat tak, že se auto nabije z domácích nabíječek, případně na rychlonabíjecích stanicích po cestě, a pak až v cílové destinaci.
Jak vysvětluje Hasala, mezi fanoušky elektromobility se vžilo rozčlenění aut do tří kategorií - městské, okresní a celostátní, podle toho, jaký má konkrétní model elektromobilu dojezd. Městský elektromobil s dojezdem do 100 km to má tedy v provozu nejtěžší, spoléhat se pouze na veřejné nabíjecí stanice může majiteli auta přivodit těžkou hlavu.
Různí provozovatelé stanic v Česku totiž nastavili různá vlastní pravidla. Někde je potřeba nabíjecí karta nebo čip, se kterými se pak operuje na nabíjecích stojanech, špatně funguje ucelený systém. "Například PRE, která provozuje zhruba třicet stanic, vyžaduje, aby si řidič elektromobilu pořídil jejich kartu a nabíjení mu firma měsíčně fakturuje. Situace, kdy by k takové stanici přijel cestovatel třeba z Nizozemska, by byla neřešitelná. Je potřeba propagovat uživatelsky přátelštější ucelený systém," míní Milan Hasala z Trendparku.
"V mnoha evropských státech řidič přijede, využije třeba QR kód nebo funkční mobilní aplikaci. Žádné čipy od místních výrobců elektrické energie nepotřebuje," vysvětluje Hasala.
Hasala se zasadil o to, aby v Česku fungovala v Evropě zavedená aplikace Polyfazer. Tato mobilní aplikace mapuje existenci nabíjecích stanic v Evropě a zjednodušuje platbu za tuto službu. O funkční službu tohoto typu se na domácím trhu snaží aplikace EVmapa. Platforma přináší přehlednou mapu s nabíjecími sanicemi a stojany po celé republice, monitoruje aktuální obsazenost a informuje o typu stanice.
Když k českému stojanu přijede neregistrovaný uživatel, může si díky této aplikaci elektromobil nabít, i když poněkud zastaralým způsobem. Musí totiž zavolat na telefonní číslo, kde mu operátor na dálku konkrétní nabíjecí stojan odemkne a zprovozní. Pro zahraniční cestovatele by tedy evropská aplikace Polyfazer byla uživatelsky daleko přívětivější.
V Česku je veřejných nabíjecích stojanů poměrně málo, zatím jen asi dvě stě. Chybí dobré pokrytí v okolí hlavních dálničních tepen a především více stanic ve městech, například na sídlištích. Samotná Tesla má vlastní síť, kterou nazývá Supercharger a majitelé Tesly (Model S a Model X) mají nabíjení zdarma. Ale ti, kteří si pořídí levnější Model 3, budou za nabíjení platit.
V Česku funguje jediná taková stanice, a to u Humpolce-Vystrkova. Na Slovensku fungují dvě stanice Supercharger. Tesla dodává technologii, vybudování a především čerpání elektřiny je ale v režii třetí strany. Například u Humpolce stanici provozuje e.On.
Podle Milana Hasaly z Trendparku by u nás teoreticky i byli investoři, kteří by si veřejnou nabíjecí stanici postavili, problém však je, že její vybudování stojí i několik set tisíc korun. "Taková investice se nevrátí ani po deseti letech, není tedy divu, že se do ní v Česku nikdo nehrne, minimálně do doby, než bude možné snadněji čerpat evropské dotace na jejich výstavbu, což by se mělo stát na podzim letošního roku," míní Hasala.
To samé potvrzují provozovatelé aplikace EVmapa. "Postavit si veřejnou stanici samozřejmě lze, stát dokonce nabízel jistou dotaci, ale za podmínek, které byly pro provozovatele nakonec nevýhodné. Investice do výstavby se vrátí zhruba za deset let. Jenže v tu chvíli končí životnost zařízení. Je to tedy naprosto nerentabilní."
Jisté výhody ale elektromobily v Česku přece jen mají. Například v Praze mohou na modrých a fialových zónách parkovat za symbolický roční poplatek 100 Kč.
