Na mapě rizikových silnic, které se zpracovávají v rámci programu EuroRAP, má úsek 1/27 mezi Mostem a Dubí černou barvu. Signalizuje řidičům, že se na ní podle údajů sbíraných v posledních letech s velmi vysokým rizikem stanou účastníky vážné nehody.
Stejně byla silnice označena i v období 2003-2005 a jen na mapě z let 2005 až 2007 je na ní "pouze" červená barva označující středně vysoké riziko. Stupňů pro hodnocení silnic v tomto směru je celkem pět.
Zhruba třicetikilometrový úsek silnice první třídy jsme projeli s instruktorem bezpečné jízdy a majitelem Školy smyku na nedalekém mosteckém autodromu Jiřím Paterou. Chtěli jsme zjistit, proč je tato silnice tak nebezpečná.
Vyjíždíme z Mostu a směřujeme na Litvínov. Ten je vzdálen zhruba šest kilometrů. Silnice je široká, s krajnicí, poměrně přehledná. Jenže na ní byl i kolem poledne poměrně značný provoz. "To ještě nic není, skutečně vytížená je ráno před šestou a pak zase kolem třetí, kdy po ní jezdí lidé z Mostu do práce do chemičky v Litvínově a pak zase zpět," komentuje Jiří Patera, který usedl za volant.
Pracující chtějí stihnout směnu
Snadno si dokážeme představit, že člověk, který na poslední chvíli spěchá do práce a vleče se v koloně, chce předjíždět. Rychlost je tady místy omezena na 70 kilometrů v hodině. "Uvidíte, že když pojedeme podle předpisů, tak budeme za "prudiče," říká s úsměvem instruktor. Skutečně, za chvilku to řidič fabie za námi nevydrží a poměrně nebezpečně nás předjíždí . Stihá to pár desítek metrů předtím, než přijede z protisměru kamión.
Vůbec kamióny, které často převážejí nebezpečné náklady (jsme v blízkosti rafinérie) tady způsobují problémy.
Jednak omezují výhled a také se nepochybně podepsaly na stavu silnice. Zvláště v době, kdy jsme tudy jeli a poměrně vydatně pršelo, bylo vidět, jaké koleje ve vozovce jsou. Držela se v nich voda. "Místy jsou docela hluboké," komentuje stav vozovky Patera. Podle něho by se moderní automobil s pneumatikami se vzorkem do aquaplaningu neměl dostat až do nějakých osmdesáti devadesáti kilometrů v hodině. U starších aut a s horšími pneumatikami toto riziko však hrozí. Také hned dodává, jak se chovat v takovém případě: "Vymáčknout spojku a držet volant rovně. V žádném případě nebrzdit a netočit volantem," upozorňuje.
U Chemopetrolu je poměrně nedávno vybudovaný provizorní kruhový objezd. Je vymezen betonovými svodidly. Jenže dost nešťastně. Při výjezdu na druhé straně se náš vůz dostává poměrně blízko betonové překážce. Motorkáři zvláště na mokru tady může jít o zdraví, shodujeme se.
Auto na kolejích? Ošklivá představa
Podél silnice v části tohoto úseku vedou docela blízko krajnice koleje tramvajové rychlodráhy. "Už jsem tady několikrát viděl, jak auto, které v zimě dostalo smyk, se dostalo až na ty koleje," vzpomíná Jiří Patera.
Brzy je nám dopřáno vidět první zvláštnost, kterou pak zaregistrujeme ještě několikrát. Přerušovaná bílá čára uprostřed vozovky pokračuje i do nepřehledné zatáčky.
Za značkou označující konec města Litvínov se typ silnice mění. Rázem je užší, silnice vede lesem. Také tady spatříme dosti zvláštně umístěný přechod pro chodce. Je u hřbitova a přesně na horizontu. Z pohledu chodce jsme nezkoušeli, zda má rozhled do obou směrů, ale z pohledu řidiče jde o dost nepříjemnou záležitost. Nelze totiž dost dobře při příjezdu k přechodu vidět, zda na něm někdo je či nikoli.
Silnice bez únikových zón
O kus dál je silnice ještě užší. Krátké rovinky v lesních úsecích střídají nepřehledné zatáčky. "Tady je řidič dosti stresován. Silnice v tmavém lese vypadá ještě užší než ve skutečnosti je a problémem je také to, že se v případě nutnosti nelze vyhnout ani mimo vozovku," ukazuje Jiří Patera. Hned za kraje silnice je totiž hluboký příkop a za ním vzrostlé stromy. "Kdyby tam řidič byl nucen vjet, v každém případě by to znamenalo převrácení na střechu a náraz do stromu," předpovídá nelehké rozhodování řidiče Patera.
Protože silnice na mnoha místech vede lesem, lze předpokládat výskyt zvěře. Na to ostatně upozorňují i značky. "Pokud vidíte náhle před sebou zvíře a nelze před ním bezpečně zastavit, je nejlepší ho přejet," radí instruktor. Při pokusu o objetí se totiž může auto dostat do smyku a následovat může náraz do protijedoucího vozidla nebo překážky mimo silnici," dodává.
Na silnici je také řada horizontů. "Je třeba stále předpokládat, že se náhle z dolíku vyřítí auto a tomu přizpůsobit řízení," říká Patera.
Motorkáři v dešti nejezdili
Poslední úsek silnice do Dubí už je ve skvělém stavu. Široký s dostatečně velkými krajnicemi. Jenže rovinky, které svádí k přidání plynu, jsou poměrně krátké. "Dnes prší, takže je neuvidíme, ale jindy tady bývají častými hosty motorkáři," informuje Patera. Pro ně pak není problémem řítit se tudy i dvoustovkou. Přitom čas od času i v lese jsou odbočky na vedlejší silnice, z nichž může zcela neočekávaně něco vyjet...A motorkářům se brzdí a vyhýbá podstatně hůře než řidičům osobáků.
Podobných silnic, jako je tato, je v Česku mnoho. Není zdánlivě ničím výjimečná, shodujeme se s Jiřím Paterou. Jejím problémem je ovšem určitě to, že každých několik kilometrů je zcela jiná. To pak vyvolává zvláště u spěchajících a agresivních řidičů další stres.
