Není nejdelší ani nejstarší dálnicí ve Spojených státech, přesto je Route 66 tou pravděpodobně vůbec nejslavnější. Když byla 11. listopadu 1926 otevřena, poprvé propojila Chicago a Los Angeles, tedy středozápad USA s pacifickým pobřežím, což motoristům výrazně ušetřilo čas. Délku trasy mezi oběma městy totiž zkrátila o více než 322 kilometrů, což bylo v době rychle rostoucí popularity automobilů zásadní.
S nápadem postavit dálnici mezi dvěma velkými americkými městy přišli podnikatelé Cyrus Avery z Tulsy v Oklahomě a John Woodruff ze Springfieldu v Missouri. Cílem bylo přilákat novou pracovní sílu na západ země, americká vláda tím také reagovala na stále hustější dopravu a potřebu propojit malá a větší města. Původně měla mít dálnice číslo 60, kvůli dalším stavitelům dálnic v USA však nový úsek nakonec dostal 30. dubna 1926 číslo 66 (vedle Route 66 je možné se setkat i s označením US 66 či US Highway 66).
Celkem na řidiče čekalo 3940 kilometrů napříč osmi státy: začínalo se v Illinois a pak přes Missouri, Kansas, Oklahomu, Texas, Nové Mexiko a Arizonu motoristé cestu napříč USA ukončili v Kalifornii. Nejprve v Los Angeles, od roku 1936 pak v Santa Monice. Nejkratší úsek byl v Kansasu, nejdelší naopak v Novém Mexiku. Cestou také řidiči překonali tři časová pásma, Mohavskou poušť nebo několik indiánských území.
"Stejně jako další dálnice té doby, i Route 66 odráží počátky a evoluci silniční dopravy v USA. Často romantizovaná dálnice představuje jasný příklad přechodu od prašných štěrkových cest k superdálnicím," píše se na stránkách amerického Národního centra pro konzervační technologie a školení, které se historií Route 66 také zabývá. Skutečně se jednalo o reprezentanta pokroku a svobody cestování, které auto mnoha uživatelům přineslo. Umístění dálnice, stejně jako její rovinatý profil, vhodný pro nákladní dopravu, pak přispělo k její rychle rostoucí popularitě. A to navzdory některým nebezpečným úsekům. Mimochodem asfaltu po celé délce se dálnice dočkala až v roce 1938, jako první v celých Spojených státech.
Přirozeně bylo na důležitou a využívanou dopravní tepnu navázáno podnikání mnoha lidí v menších i velkých městech, jimiž Route 66 procházela. Řidiči se tak mohli zastavit na různých pumpách, nechat si spravit auto v jednom z mnoha servisů nebo si odpočinout v řadě kaváren, bister, restaurací či motelů.
Především v době Velké hospodářské krize na konci 20. a ve 30. letech to pro mnoho obyvatel zmíněných oblastí představovalo zásadní zdroj obživy. Zároveň se cesta stala ve stejnou dobu životně důležitou i pro jedince, kteří se přesouvali za prací v zemědělství především do Kalifornie. Mohla za to nejen hospodářská krize, ale třeba i silné prachové bouře na počátku 30. let.
Význam menších podniků v okolí dálnice ještě narostl po druhé světové válce, kdy USA překonaly hospodářskou krizi. Jenže "zlaté časy" pro provozovatele netrvaly příliš dlouho. Už v roce 1956 totiž prezident Dwight D. Eisenhower přišel se zákonem, podle něhož měly vzniknout desetitisíce kilometrů nových rychlostních komunikací mezi jednotlivými státy (takzvané interstate highways), které by se však vyhnuly většině měst a městeček.
Inspirací se mu stal německý dálniční systém, který byl rychlejší a plynulejší, což mělo přispět i k lepším přesunům armády. Postupně se tak začaly objevovat dálnice paralelní k Route 66, ovšem objíždějící menší i větší města. První velký úsek, který takto ikonickou dálnici kopíroval, se objevil už v roce 1953 v Oklahomě, po něm následovaly další. Ne všude původní trasa zanikla, občas se třeba po rozšíření stala součástí nově vznikající dálniční sítě. Postupně však nové úseky úplně nahradily původní trasu Route 66, která tak již nebyla potřebná.
27. června 1985 pak ztratila status dálnice a nahradilo ji celkem pět nových dálničních úseků. Pro řadu menších podnikatelů to znamenalo ztrátu jejich příjmu a nutnost přesunout se jinam - ať už geograficky, nebo do jiného odvětví podnikání. I proto najdete dnes kolem původní dálnice mnoho opuštěných restaurací, čerpacích stanic nebo servisů. Koneckonců poměrně jednoduše, ale naprosto přesně, ukázal postupný zánik menších podnikatelů i celých městeček podél dálnice animovaný film Auta z roku 2006.
Ne všechny úseky Route 66 zanikly úplně - některé začaly provozovat příslušné státy, z jiných se staly lokální či soukromé cesty. V jednotlivých státech rovněž postupně, tak trochu "po americku", vznikly asociace, které začaly bojovat za zachování a opravy zbytků slavné dálnice. Z mnohých úseků je tak dnes prakticky historická památka, hojně navštěvovaná nadšenci a turisty ze všech koutů světa. Projet celý úsek z Chicaga do Los Angeles stejně jako kdysi už možné není, ovšem při dobrém naplánování se dá stále navštívit většina trasy. Jen je potřeba počítat místy s horší kvalitou vozovky.
Pravidelně můžete na Route 66 potkat nejen automobily, často staré americké muscle cars či pick-upy z 50. až 70. let, ale i motocyklisty, neodmyslitelně k dálnici patří především stroje Harley-Davidson, nebo cyklisty. Po části někdejší dálnice vede dokonce síť cyklostezek. Na kole mimochodem dálnici projelo i několik Čechů, například už v roce 1998 Zdeněk Jurásek ze Zlína, jiná skupina Čechů se tam v roce 2008 pro změnu vydala ve Velorexech. Postupně dochází také k obnovování některých podniků podél dálnice, nechybí dobové cedule a další prvky připomínající její někdejší slávu.
Route 66 je samozřejmě také součástí nejen americké populární kultury. Zmiňovali jsme už animovaný snímek Auta, za připomenutí ale stojí i filmy jako Hrozny hněvu z roku 1940, Bezstarostná jízda z roku 1969 nebo Malá Miss Sunshine z roku 2006. Konec konců v románu Hrozny hněvu z roku 1939, jehož je stejnojmenný film adaptací, označil John Steinbeck dálnici za Matku cest. Jazzový pianista Bobby Troup napsal písničku "Route 66", kterou později přezpívali i Chuck Berry nebo Rolling Stones.
Odkaz na Route 66 se rovněž čas od času objevuje u různých speciálních sérií osobních i nákladních automobilů. Cadillac tak v roce 2011 pojmenoval speciální verzi svého SUV SRX pro čínský trh, už v roce 2005 přišel s edicí "Street Cruiser Route 66" Chrysler u modelu PT Cruiser a v roce 2010 pro změnu Renault Trucks uvedl takto pojmenovanou verzi svého nákladního modelu Magnum. Na první pohled ji poznáte podle obrovského loga Route 66 na kabině. Poněkud bizarně naopak působí označení slavné americké dálnice na karoserii miniaturního japonského vanu Mitsubishi Bravo z roku 1997.
