První generace Dusteru bývala zemitým autem. Její dostupnost a robustnost byla vykoupená ošklivým interiérem a lacinými řešeními, která na první pohled prozrazovala nízkou cenu. S druhou generací se leccos změnilo, auto vyspělo a už nepůsobí jako chudý příbuzný. Obzvlášť když se člověk rozmáchne a zvolí některou z vyšších verzí, Comfort nebo Prestige. I ty se však nadále dají sehnat do půl milionu.
Nedávná modernizace vlajkovou loď Dacie posunula ještě o kousek dál. Pochopitelně proběhly drobné desgnové změny, které Duster více přibližují novému Sanderu a Loganu. Jde třeba o novou grafiku v mřížce chladiče nebo nově pojaté diodové denní svícení a zadní svítilny. Inženýři prý vylepšili i aerodynamiku, aby snížili spotřebu a s ní spojené emise oxidu uhličitého.
Technických novinek je možná poskrovnu, ale stojí za to. S rychleji padající tmou oceníte hlavně LED potkávačky. Svítí velice dobře. Dokonce tak, že není ani moc velký rozdíl mezi potkávacím a dálkovým světlem. Halogenové dálky sice dosvítí dál, ale jasnější svit potkávaček je mnohdy příjemnější.
Povedl se i update palubního systému, který Duster převzal z nového Sandera. Kromě toho, že jeho displej je moderněji zakomponovaný do palubní desky, nabízí vyšší verze Media Display a Media Nav neocenitelnou a plně funkční podporu Apple CarPlay a Android Auto.
Navigovat se tak můžete Google Mapami nebo Wazem a využívat on-line zpravodajství o dopravě. K tanci a poslechu na palubě Dusteru zahraje třeba Spotify. Což je dobře, protože u klasického analogového rádia jsme bojovali se ztrátou signálu, stanice se sama nepřeladila na lokální frekvenci. Zvyknout si je také nutné na delší odezvu displeje a trochu kompromisní barevnost. Grafika je ale příjemně jednoduchá a nekomplikovaná.
Podle Dacie jsou zcela nová rovněž sedadla s poměrně tuhým čalouněním, na delších cestách bychom si je nadále dokázali představit pohodlnější, chybí jim lepší opora v ramenou. Nová je rovněž loketní opěrka uvnitř s rozměrným odkládacím prostorem.
Pomineme-li větší palivovou nádrž na LPG u plynové verze a pak příchod silného benzinového motoru s automatickou dvouspojkovou převodovkou, je technika Dusteru známá a vyzkoušená. K autu, které se chlubí světlou výškou více než 21 centimetrů a solidními nájezdovými úhly, nám nadále sedí pohon všech kol a ten se finančně více vyplatí s faceliftem nepoznamenaným 84kW dieselem.
Naftovou jednapětku s pohonem 4×4 můžete mít od verze Comfort za 476 900 korun, v testované verzi Prestige od 507 900 korun. Druhou a poslední možností, jak dnes pořídit Dustera čtyřkolku, je 110kW benzinová jednatrojka, ta je však dostupná jen top verzi Prestige za 523 900 korun. Ostatní motory jsou dnes výhradně předokolkami.
Diesel není jen ceníkově levnější, ale logicky i úspornější. Zatímco benzin má podle norem jezdit za 6,8 litru benzinu, diesel za 5,3. A tuto hodnotu potvrdil i během našeho testu, kdy jsme během pár dní s červenou Dacií po dálnici i okreskách vyrazili do německého Bayreuthu, absolvovala i cestu do Mnichova Hradiště.
Dosažení normových čísel ale vyžaduje správný přístup. Kvůli průchodnosti terénem Dacia nabízí v Dusteru velice krátké zpřevodování. Na dálnici točí nafťák spíše benzinových 2700 otáček, což znamená nadále poměrně otravnou hlučnost (jinak je auto příjemně tiché a motor poměrně kultivovaný) a také vyšší spotřebu. Výrazně překračovat stotřicítku se tady skutečně nevyplatí.
Velice krátká jednička pak také znamená, že s Dusterem se komfortněji rozjíždí na dvojku. Motor se pak tak rychle nedostane do otáček a není nutné tak rychle řadit. Při jízdě po silnici je tak u Dusteru nutné změnit přístup k řazení, tam, kde je normálně člověk zvyklý na dvojku, pomůže trojka apod.
Krátké zpřevodování ale také dává vyniknout pružnosti naftového motoru, jen těžko spadnete do otáčkových pásem, kde nemá sílu. Dieselový Duster tedy jezdí navzdory svému docela skromnému výkonu poměrně svižně.
Náruživé nátuře motoru překvapivě sekunduje i dostatečně jistý a čitelný podvozek, který dokáže dobře kombinovat jízdní komfort a tuhost, Duster není žádná rozkývaná loď, větší náklony se dostavují až ve chvíli, kdy se blíží limit přilnavosti pneumatik. Čtyřkolka může navíc těžit ze zadního víceprvkového zavěšení, výhodou jsou i kvalitní celoroční pneumatiky s vysokým profilem.
Právě celoroční pneumatiky pak Duster budou nejvíce limitovat v terénu, protože jejich vzorek se snadno zalepí. Smířit se je nutné i s omezenou zkřižitelností náprav a s tím, že v případě pohonu všech kol lze jen pevně uzavřít rozdělení síly mezi přední a zadní kola. I tak toho ale Duster projede dost a pro klid v duši Dacia v rámci příslušenství dokonce nabízí ocelový kryt předního nárazníku, motoru, nádrže a zadního diferenciálu. To aby auto v terénu více vydrželo.
Duster je jednoduše auto, které za půl milionu korun odvede spoustu práce. Jistě, stále to není řešení pro ty, kteří vyžadují měkčené plasty na palubní desce, potřebují létat 150 km/h po dálnici (z toho dost bolí uši) nebo vyžadují nejnovější asistenční systémy. Tací ale budou muset třeba k Hyundai pro nový Tucson a vysázet za naftovou čtyřkolku více než devět set tisíc.
Dacia Duster Blue dCi 115 4x4 Prestige
Motor: naftový čtyřválec, 1461 cm3, turbo
Výkon: 84 kW při 3750 ot./min
Točivý moment: 260 Nm při 1750-2750 ot./min
Nejvyšší rychlost: 175 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,2 s
Kombinovaná spotřeba: 5,3 l/100 km (WLTP)
Objem zavazadlového prostoru: 411 l
Cena: od 507 900 Kč, test. vůz 544 800 Kč (bez příslušenství, mj. zástěrky, spodní kryt motoru atd.)
Pro běžného zákazníka, který chce hezké auto, které jezdí příjemně a za málo, je SUV od Dacie dost možná dnes ta nejlepší volba do půl milionu korun. Jediným omezením v tomto směru může být snad jen kompromisní prostor na zadních sedadlech a také poměrně nízký kufr.
