Provozní náplně a díly běžné spotřeby jsme byli dříve zvyklí kupovat téměř naslepo. Dvě tři viskozitní třídy motorových olejů, akumulátory podle kapacity a nakonec dva druhy chladicích kapalin - modrou a červenou, rozlišených podle typu protikorozních přísad.
Tím vším v posledních letech zamíchaly rostoucí nároky na ekologii. Jak u kapalin, tak u motorů, jejichž vysoké účinnosti je dosahováno balancováním na samé hranici destrukce. Nejnovější benzinové motory s přeplňováním jsou například trvale udržovány v mírně přehřátém stavu, což právě chladicí kapalinu značně zatěžuje.
Zároveň konstrukce motorů i příslušenství přechází na odlišné materiály či pojiva. Některé z nich vyvolávaly s dosavadními kapalinami nežádoucí chemické reakce, takže složení bylo třeba změnit. Roli hraje nejen to, zda má motor litinový nebo hliníkový blok, ale i materiály termostatů nebo dokonce lepidlo použité při kompletaci chladiče.
Smíchání kapalin, které k sobě nepatří, nezpůsobí žádnou okamžitou škodu. Po delší době však může reakce některé složky způsobit oslabení složky jiné, třeba antikorozní. Přitom každá automobilka postupuje po svém a věci mění za pochodu. Tudíž roztok uzpůsobený nárokům Volkswagenu nejenže nemusí optimálně fungovat v Peugeotu, ale navíc samotný německý gigant doporučuje pro současné modely jinou recepturu než před třemi lety.
To poněkud ztěžuje otázku, co rychle doplnit v nouzi. Odpověď možná leckoho překvapí: obyčejnou vodu z kohoutku. Chladicí kapalina se totiž vždycky skládá z glykolu a vody. Ta se odpařuje rychleji, a tak je nevyhnutelné, že jí mírně a plynule ubývá. Voda je tedy prvním podezřelým, když najdete hladinu blízko minima.
A proč z kohoutku? Protože pod názvem "destilovaná" se dnes nejčastěji prodává voda pouze chemicky zbavená minerálů, potažmo i iontů, což není optimální - pro účinnost protikorozních přísad je třeba jich malé množství zachovat.
Laická představa se zdráhá doplnit vodu i proto, že příliš řídká kapalina by v zimě mohla zmrznout. To byste ji ale museli ředit opakovaně. Objem náplně bývá přes šest litrů, z toho polovinu tvoří voda. Mezi rysky přitom dolijete jen dvě až tři deci, podíl vody tedy zvýšíte maximálně o deset procent. A to by muselo být přes třicet pod nulou, aby jinak zdravá směs ztuhla.
Kompletní náplň by se měla po třech letech vyměnit. U moderních a zachovalých aut s nájezdem do 100 000 km je snad možné prodloužit interval na pět let, jelikož motor může stále dokonale těsnit a kapalina je uchráněna pronikání spalin, které se k ní chovají nejagresivněji.
I tak ji ale namáhají tepelné cykly i kontakt s některými povrchy a dlouhodobá degradace může způsobit vážnou vadu. Například znehybnit chladicí čerpadlo, nechat motor prudce přehřát a tím pádem úplně zničit.
Na sliby výrobců o doživotní náplni rozhodně zapomeňte. Jsou ve skutečnosti adresovány leasingovkám, které vůz nikdy nevlastní déle než tři roky. Kdo má čisté svědomí, že kapalinu pravidelně měnil, nemusí se bát při prvním poklesu hladiny dolít čistou vodu. Pokud ale směsi ubývá opakovaně, ihned miřte k opraváři, aby našel místo úniku.
Poslední důvod dolévat raději vodu než specializované koncentráty spočívá v tom, že u řady moderních aut bez pomoci servisu ani nezjistíte, kam která kapalina patří. Třeba v návodu k Opelu Zafira z roku 2015 čteme: "Použijte chladicí kapalinu bez silikátu a s dlouhou životností." Co to znamená? Je vyloučení silikátu známkou nějaké vyšší ekologické citlivosti? Jakou normu má tedy kapalina splňovat? Jak dlouhá je "dlouhá životnost"?
Ve stejné době vyrobená Škoda Octavia III v návodu odkazuje na piktogram nádobky. A ten německy říká "G13 mit Silikat". Tak vida, ne že by silikát nebyl ekologický, jen prostě nepatří do Opelu. Přitom v regálech čerpacích stanic dnes nejčastěji najdete právě kapalinu jen jednoho druhu, a to s normou Volkswagen G12++ nebo G13, která silikáty obsahuje.
V návodu k Peugeotu 3008 vůbec žádnou specifikaci chladicí kapaliny nenajdete. Vypadá to francouzsky rozevlátě, ale nakonec je v tom velká pravda. Vzhledem ke složité nabídce vzájemně se lišících náplní - i faktu, že se mohou z roku na rok změnit - je totiž ověření v autorizovaném servisu nebo odborném obchodě s autodíly jediná opravdová jistota.
