Bugatti vyrobilo auto pro nadšence. Překoná 500 km/h, na okruhu je téměř nedostižné

Bugatti Bolide je okruhový hypersport s dechberoucími parametry.
Bugatti představilo model Bolide - odpověď na otázku, jak by vypadalo čistě okruhové auto slavného výrobce.
Odpovědí je extrémně lehký a výkonný model.
Použitím karbonu, titanu či hořčíkových kol se povedlo snížit suchou hmotnost na 1240 kg.
V útrobách pracuje výrazně upravený osmilitrový šestnáctiválec přeplňovanými čtveřicí turbodmychadel.
Foto: Bugatti
Jan Matoušek Jan Matoušek
29. 10. 2020 15:57
Super- a hypersportů, které mohou na okruhy, ale ne na běžné silnice, existuje hned několik. Nabízí je Ferrari, Porsche nebo McLaren. A přemýšlí o nich zjevně i v Bugatti. Jak jinak si vysvětlit otázku, kterou si údajně vedení automobilky položilo: Co kdyby Bugatti vyrobilo extrémní okruhový hypersport? A už to není jen teorie, model Bolide dává na hypotetickou otázku překvapivě reálnou odpověď.

A jaké by tedy takové auto bylo? Především zatraceně rychlé. Filozofií při stavbě Bugatti Bolide bylo nabídnout maximální výkon s co nejmenším množstvím karosářských dílů, ovšem při zachování maximálního přítlaku. Výsledkem tak je suchá hmotnost 1240 kilogramů v kombinaci s výkonem 1361 kW (1850 k) a točivým momentem 1850 Nm - to dává až neuvěřitelný poměr 0,67 kg na jednoho koně výkonu.

Maximální síly nicméně dosáhne auto jen při použití závodního paliva s oktanovým číslem 110. Při použití paliva s oktanovým číslem 98 klesne výkon na 1600 koní - a to je stejná hodnota jako u Chironu Super Sport 300+. Standardní Chiron pak má výkon 1500 koní.

Sílu poskytuje v základě stejný osmilitrový šestnáctiválec se čtveřicí turbodmychadel, na všechna kola přenáší výkon sedmistupňový dvouspojkový automat. Jak motor, tak i převodovka ale prošly mnohými úpravami - lépe by tak měly zvládat okruhovou jízdu ve vyšších rychlostech. "Poprvé ukazujeme, čeho je motor W16 skutečně schopný," uvedl na adresu pohonné jednotky šéf Bugatti Stephan Winkelmann.

Čtveřice turbodmychadel tak byla nově vyvinuta, dále motor nemá tak "přiškrcený" výfukový systém a výraznou proměnou prošly i mazání a chlazení. To by mělo vydržet okruhovou zátěž v podobě řady rychlých kol za sebou.

Nízká hmotnost v kombinaci s vysokým výkonem znamenají také dechberoucí dynamické parametry. Z 0 na 100 km/h zrychluje Bolide za 2,17 vteřiny, na 200 km/h je za 4,36 vteřiny, na 300 km/h za 7,37 vteřiny, na 400 km/h za 12,08 vteřiny a na 500 km/h za 20,16 vteřiny. Ano, nové Bugatti má "výrazně" překonat hranici 500 km/h. To vše v době, kdy SSC Tuatara s nejvyšší rychlostí 508,73 km/h překonalo rychlostní rekord pro sériová auta.

Nutno však také podotknout, že jde o data dle simulovaných odhadů automobilky, v reálu se tak mohou o něco odlišovat. S takovou rychlostí nicméně není překvapením, že Bugatti odhaduje čas potřebný k objetí Severní smyčky Nürburgringu na 5:23,1 minuty. To by jej řadilo těsně za Porsche 919 Hybrid Evo, tedy závodní vytrvalostní speciál třídy LMP1. Sluší se ještě doplnit, že disciplína zrychlení z 0 na 400 km/h a následně zpomalení zpět na 0 km/h zabere autu 24,64 sekundy.

Suché hmotnosti 1240 kg technici dosáhli použitím lehkých materiálů. Základem je tak monokok z uhlíkových vláken, stejného materiálu bylo využito také při stavbě přední části, zatímco zadní rám je ze svařované oceli. Veškeré šrouby a upevňovací prvky jsou z titanu, celá řada dalších komponentů pak z ještě lehčí titanové slitiny používané v leteckém a kosmickém průmyslu. Tyto prvky byly vyrobeny v 3D tiskárně a mají stěnu tlustou 0,5 mm, jsou ale zároveň velmi pevné.

Další na řadě je aerodynamika a zmiňovaný maximální přítlak. Optimalizací proudění vzduchu tak umí Bugatti Bolide generovat přítlak 1800 kg na zadním křídle a 800 kg vpředu. To vše při rychlosti 320 km/h. Zajímavou inovaci představuje měnící se povrch nasávacího otvoru na střeše. Když jede auto nízkou rychlostí, je tam karoserie hladká, pokud se však rychlost zvýší, objeví se tam boule. To by mělo snížit aerodynamický odpor nasávacího otvoru až o 10 procent.

Bolide využívá zavěšení typu pushrod s horizontálními tlumiči, kontrolní ramena jsou pak z nerezové oceli opět využívané v letectví a kosmonautice. Zastavení mají na starosti keramické kotouče, které se schovávají za kovanými hořčíkovými koly s průměrem 18 palců. Ráfky pak mají nazuté extra široké pneumatiky - vpředu s šířkou 340 mm a vzadu s šířkou 400 mm.

Délkou 4756 mm ani šířkou 1998 mm auto nijak zásadně nepřekvapí, výška 995 mm je ale naprosto stejná jako u historického Bugatti Type 35. Charakteristickými designovými prvky karoserie s částečně nelakovanými karbonovými díly jsou nahoru a dopředu se vyklápějící dveře, řada nasávacích otvorů, velké zadní křídlo a několik prvků ve tvaru písmene X.

To se objevuje v předních a především i zadních světlech a jde o připomínku letounu Bell X-1. S ním pilot Charles Yeager v roce 1947 jako první překonal rychlost zvuku. Kabina sama o sobě pak neposkytuje prakticky žádný komfort, vše je zaměřené na sportovní a závodní využití vozu. Aby bylo možné najít optimální pozici za volantem, lze u vozu nastavit i pedály. Pokud jde o bezpečnostní prvky, je auto vybaveno dle předpisů FIA.

O případné výrobě okruhového hypersportu však Bugatti zatím nerozhodlo. Podle Winkelmanna chtěla automobilka Bolidem, vedle demonstrace svých schopností, potěšit nadšence po celém světě, kteří si podobné auto dlouho přáli.

 

Právě se děje

Další zprávy