Praha - Jak se hledá letadlo, jež se ztratí z radaru a dá se předpokládat, že havarovalo? Tedy nyní airbus společnosti Air France, který se ztratil při letu z Ria de Janeiro do Paříže?
"Všechna velká dopravní letadla, a stále více i malé stroje, včetně těch sportovních, mají na palubě povinně automatický radiový maják pro případ nouze," vysvětluje Stanislav Suchý z Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod v Praze.
Radiomaják v letadle se obvykle vejde do krychle o hraně třiceti centimetrů a váží mezi dvěma až pěti kilogramy. Automaticky se zapíná v okamžiku, kde se letadlo zřítí, rozbije a podobně. Vysílá na frekvenci 406 MHz určené zvlášť pro případy volání o pomoc. Každých padesát sekund radar vyšle půlsekundový signál obsahující identifikační informace o stroji a dále informace o pozici určené díky satelitnímu navigačnímu systému GPS.
"Speciální předpisy určují, že vysílač by měl vydržet i velký náraz a měl by pracovat i ve vodě," doplňuje inženýr Suchý. A dodává z českých zkušeností: "Právě signály z radiomajáku nám už několikrát pomohly najít sportovní letadlo, které havarovalo na našem území."
Pátrání po signálech
Nouzové signály z havarovaného stroje mají zachytit družice mezinárodního systému Cospas-Sarsat. Čtyři z nich obíhají na Zemi na nízké orbitální dráze ve výšce 850 a 1000 kilometrů. Dvě tyto družice patří Rusku a dvě Spojeným státům. Dále systém využívá pěti družic, které "visí" ve výšce 36 000 kilometrů nad jedním zemským bodem na takzvané geostacionární dráze. Tyto družice patří Spojeným státům, Indii a Evropské organizaci pro meteorologické družice EUMETSAT.
Nouzové signály pak hledají i záchranná letadla nebo třeba vojenská plavidla, která se v dané oblasti pohybují.
Do této chvíle však nebyla vydána žádná informace o tom, že by byl signál z pohřešovaného airbusu zachycen.
Jednou z možností, proč se radiomaják nepřihlásil, je, že byl zničen při silné explozi. To však nevypadá pravděpodobně, protože podle posledních hypotéz mohlo řízení airbusu selhat kvůli elektrickému zkratu po silné turbulenci, nebo po zásahu bleskem.
Jinou variantou je, že letadlo dopadlo do moře a rychle se potopilo do hloubky.
"Voda velmi tlumí rádiové signály, takže by je pak nemusely příliš vysoko umístěné geostacionární družice vůbec zachytit," zamýšlí se znalec kosmonautiky Antonín Vítek z Akademie věd ČR. "Družice na nízké orbitální dráze jsou blíž a signál by mohly zjistit. Ty však nad Zemí stále oblétávají, takže se nad místo možné katastrofy dostanou jen při občasném obletu."
V tropické oblasti Atlantského oceánu, kam se podle předpokladů mohlo letadlo zřítit, se teplota mořské vody na povrchu pohybuje kolem pětadvaceti i více stupňů Celsia. Pokud si někteří cestující stačili nasadit záchranné vesty a opustit letadlo, mohou zde čekat na záchranu až asi tři dny. Delší dobu však bez pitné vody prakticky nemohou přežít.
