Praha - Lživých zpráv především na internetu přibývá, na sociálních sítích je dokonce šíří i vysoce postavení politici. Typickým příkladem je pravděpodobný nový šéf bezpečnostního výboru Radek Koten z SPD, který na svém Facebooku sdílel poplašné zprávy ze serveru Aeronet či lživou informaci o úniku záření z jaderné elektrárny ve Francii, již pak vyvracel mimo jiné Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Sám Koten na dotaz na obsah svého facebookového profilu v rozhovoru pro Aktuálně.cz odvětil, že mu profil spravuje více lidí.
"Je třeba přijmout zodpovědnost za to, co pouštíme dál a co publikujeme," říká Liz Corbinová, jež v britské veřejnoprávní stanici BBC vede speciální tým novinářů, kteří ověřují a odhalují zavádějící informace vydávané za skutečné zprávy. Corbinová vystoupila na konferenci Forum media pořádané vydavatelstvím Economia.
Ověřování faktů se v BBC věnuje osm novinářů sdružených do takzvaného Reality Check teamu. Analyzují šířené nepravdivé informace, a pokud dospějí k tomu, že je zpráva záměrně lživá, závažná či se rychle šíří, upozorní na ni. Denně jde hned o několik zpráv, třebaže Corbinová upozorňuje, že rozklíčovat nepravdivou informaci a dostat se až k jejímu zdroji trvá někdy i dva dny. "Je to jak králičí nora," říká.
V odhalování nepravd má v Česku podobnou roli Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které zřídilo ministerstvo vnitra. Centrum na fake news upozorňuje na Twitteru, avšak je daleko méně aktivní než právě BBC. Naposledy upozornilo na zprávu ruského Sputniku, který napsal, že na shromáždění u sochy maršála Koněva bylo sto tisíc lidí. Později Sputnik počet opravil na sto.
Corbinová sice podobné aktivity vnímá, ale soudí, že by se ověřování faktů měla věnovat spíše sama média než vládou placené instituce. "Nemyslím si, že vláda je dobrá v ověřování zpráv. Novináři jsou výborní ověřovatelé zpráv," konstatuje v rozhovoru pro pondělní vydání týdeníku Marketing a media.
V toku různých příspěvků na sociálních sítích bývá složité zjistit, kdo je přesně původním zdrojem informace a zda se mu dá věřit. Tím spíš, když informaci sdílí třeba někdo z rodiny nebo přítel. Corbinová upozorňuje i na to, že řada lidí automaticky věří prvnímu odkazu, který jim vyhledávač nabídne, jenže velké společnosti jako Google či Facebook neposuzují relevantnost informací na základě pravdivosti, ale čtenosti a aktivity u nich. Pokud je tedy příspěvek či článek hojně citovaný a komentovaný, ukáže se většímu počtu uživatelů.
Veřejnoprávní BBC věnuje fenoménu fake news velkou pozornost. Podílí se třeba i na vzdělávacích programech pro děti. "Musíme pomoci mladým lidem s jejich mediální gramotností. Zlepšovat ji ve školách a i mezi ostatními je naprosto zásadní. Ale není to jen věc dětí, ale i dospělých," uvědomuje si Corbinová. A nemyslí si, že by se v brzké době podařilo falešné zprávy zredukovat. Spíš si na fenomén fake news máme zvyknout.
"Pokud někdo nezačne tvrdě regulovat sociální média, která prostřednictvím příjmů z reklamy de facto sponzorují i tvůrce fake news, tak falešné zprávy nikam nezmizí," říká novinářka. "Ať už se bavíme o Facebooku, Twitteru, Googlu, či YouTube, všichni mají ještě hodně daleko k tomu, aby se pořádně postavili k problému fake news," uzavírá.
