Praha - Byla to přímo prorocká slova parašutisty Rudolfa Krzáka z výsadku Silica-South, který měl to štěstí, že přežil druhou světovou válku.
"Obávám se, že naši potomci se budou učit, jak sedm československých generálů vzdorovalo v kostele Cyrila a Metoděje obrovské přesile nacistů poté, co zlikvidovali Reinharda Heydricha. Toho bych se už nechtěl dožít," řekl už před lety.
Přání Rudolfa Krzáka bylo vyslyšeno. Povýšení těchto parašutistů na generály se nedožil - zemřel v roce 2004.
Nicméně ještě za jeho života byli rotmistři Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem povýšeni do hodnosti plukovníků, a to z rozhodnutí tehdejšího ministra obrany Jaroslava Tvrdíka.
Krzákovy obavy ale budou možná naplněny teď. Slovenský prezident Andrej Kiska minulý týden povýšil Josefa Gabčíka do hodnosti generálmajora.
A historici, které server Aktuálně.cz oslovil, doufají, že čeští politici podobnému trendu nepodlehnou.
"Pokud ano, tak se naši potomci budou možná opravdu jednou učit o sedmi československých generálech, kteří bojovali se sedmi stovkami vojáků Waffen SS v kostele a pak i kryptě Cyrila a Metoděje," obává se historik Martin Vaňourek.
"Čím více se vzdalujeme od druhé světové války, tím více se unáhleně a nesmyslně rozdávají generálské hodnosti bývalým poddůstojníkům nebo rotmistrům. Ačkoliv oni sami by si to určitě nepřáli," dodává Vaňourek.
Veteráni od vylodění v Normandii stále jako seržanti
Nejenom Vaňourek uvádí jako následováníhodný příklad Brity, Francouze nebo Američany.
Před třemi lety se na francouzském pobřeží připomínalo 70 let od vylodění spojenců v Normandii. Britská královna Alžběta II. v doprovodu tehdejšího prezidenta Francie Fracoise Hollanda se tehdy setkala s veterány, kteří se v červnu 1944 této operace zúčastnili.
Alžběta II. ovšem podávala ruku "pouhým" seržantům. I když byli oceněni vysokými řády a medailemi za hrdinství.
Těmto poddůstojníkům či rotmistrům (anebo i jejich bojovým řádům) vzdávali čest už zdaleka i současní alianční generálové.
Laciná gesta, pro politiky zadarmo
Povyšování poddůstojníků na generály kritizuje i badatel Vlastislav Janík z Iniciativy Anthropoid, která vyhledává adresy pomocníků parašutistů a instaluje na domech, ve kterých žili, pamětní desky.
Podle Janíka je povyšování, které se v Česku a na Slovensku v posledních letech rozmohlo, laciným gestem, které politiky nic nestojí - jen podpis na jmenovacím dekretu.
"Místo neuváženého rozdávání generálských frček in memoriam by mohli přispět na nákladnou výrobu pamětních desek neznámým hrdinům. Anebo podpořit tuzemský kvalitní film o atentátu na Heydricha, aby ho za nás nemuseli točit Britové či Američané," dodává Janík v narážce na rok starý film Anthropoid od britského režiséra Seana Ellise.
Přední znalec na období heydrichiády Vojtěch Šustek z Archivu hlavního města Prahy považuje povyšování druhoválečných poddůstojníků do generálských hodností za pouhé populistické gesto.
Přestože byl podle něj slovenský prezident Kiska při povýšení Gabčíka in memoriam veden nejlepšími úmysly.
Sám Kiska krok odůvodnil tak, že operace Anthropoid byla jedinečná a měla ve skutečnosti závažné geopolitické důsledky. "Rozhodoval se (Gabčík) správně a při rozhodování musel bojovat proti nejsilnějšímu lidskému instinktu - přežít," odůvodnil Kiska svůj krok na slavnostním ceremoniálu.
"Po pětasedmdesáti letech vyjadřujeme povyšováním válečných poddůstojníků a rotmistrů na generály úctu hrdinům, kteří nám přitom byli dlouho téměř lhostejní," míní ale historik Šustek. "Je to nevěrohodné, neautentické a falešné."
I on doufá, že Češi nenapodobí Slováky a nebudou pokračovat v povyšování až do generálských hodností. Přestože podle něj šlo o mimořádně statečné muže a parašutisty, kteří zlikvidovali zastupujícího říšského protektora Heydricha.
I Otakar Jaroš je "jen" kapitánem
Historici v souvislosti s tím uvádějí i několik příkladů.
Jeden z největších československých hrdinů východní fronty nadporučík Otakar Jaroš, který padl v bitvě u Sokolova, byl in memoriam povýšen o jednu hodnost na kapitána. A tak je tomu už od roku 1943.
"Jen doufám, že při tom i zůstane. V republice je třeba už mnoho ulic kapitána Jaroše a nikoho neuráží, že je stále 'jen' kapitánem," říká historik Vaňourek.
Poučný je pak případ štábního kapitána Václava Morávka, který padl v přestřelce s gestapem. Byl členem legendární skupiny "tři králové" Mašín -Balabán - Morávek, která uváděla nacisty až v zoufalství.
Morávek byl sice v roce 2005 povýšen in memoriam na generála, ale lidé jeho "novou" hodnost nepřijali a dál ho nazývají štábním kapitánem.
"Pokud by i z Adolfa Opálky, Josefa Valčíka nebo Jana Kubiše politici udělali na papíře generály, tak pro mě stejně zůstanou dál nadporučíci nebo rotmistři. Tak, jak jimi byli Josef Gabčík s Janem Kubišem v době atentátu na Heydricha," říká jiný přední znalec na období heydrichiády Jaroslav Čvančara.
"Přitom právě tihle dva patřili k chlapíkům, kteří nezkazili žádnou legraci, takže by se generálským frčkám nejspíše smáli. Do akce Anthropoid navíc kvůli tomu ani nešli. Měli jiné motivy, které dnes už mnohým lidem nic neříkají," dodává Čvančara.
Poukazuje i na paradox, který doprovází jeden z nejúspěšnějších paravýsadků Wolfram.
Jeho velitel, kapitán Josef Otisk, byl v roce 1990 povýšen na podplukovníka in memoriam. Z "pouhého" četaře Roberta Matuly ze stejné skupiny se ovšem ještě během jeho života stal v roce 2009 brigádní generál.
"Tento v Česku a na Slovensku rozšířený zlozvyk není jen nepochopitelnou absurditou, ale i křivdou vůči ostatním vojákům a odbojářům, na které stále zapomínáme. A to se chovali stejně statečně jako ti, které dnes neuváženě vyzvedáváme do generálských hodností, ačkoliv to nikdy nebyla jejich ambice," uzavírá historik Vaňourek.
