Praha - Jenom několik českých vojáků se mohlo pyšnit tím, že se zúčastnilo největší vyloďovací akce v dějinách - invaze v Normandii v červnu 1944.
Miloš Knorr byl mezi nimi. Dostal se dokonce do druhé vyloďovací vlny - jako jediný Čech. V první vlně nebyl žádný český voják, ve třetí další dva.
Minulý týden generál Knorr zemřel. V září by se dožil devadesáti let.
"V polovině devadesátých let jsme se spřátelili. Miloš byl báječný člověk. Z generálské hodnosti, kterou dostal po listopadu 1989, si dělal trochu legraci, ale přitom byl rád, že ji má," vzpomíná na Knorra na svých internetových stránkách publicista Karel Pacner.
Z Československa utíkal dvakrát
Životní příběh generála Knorra je do značné míry podobný mnoha dalším osudům západních vojáků. Napřed utíkali za hranici po německé okupaci, poté po komunistickém puči v únoru 1948.
Zpravodajský důstojník Knorr bojoval ve Francii, Belgii a Holandsku. Pluk, v němž sloužil, měl na konci války ohromné ztráty. Z 45 důstojníků, kteří se nalodili na invazní loď, zůstala asi polovina. Deset zahynulo, ostatní byli vážně zraněni. Obdobně skončilo i mužstvo.
Za svou bojovou činnost byl oceněn Řádem Britského Impéria, nejvyšším možným vyznamenáním.
Když v Praze vypuklo povstání, zavolal si kapitána Knorra velitel divize a poslal ho do hlavního města Československa, aby tam byl tak dlouho, dokud bude potřeba. Jenže cesta přes Německo byla obtížná a Knorr se do Prahy dostal až několik dní po válce, když už ho nebylo potřeba.
Cestu Německem si pak Knorr zopakoval ještě několikrát, když vedl kolony nákladních aut, které vozily do Československa bývalé vězně z koncentráku Bergen Belsen poblíž Hannoveru.
Do Vídně mu pomáhal velitel StB
Po únorovém převratu utíkal Knorr za hranice znovu. Paradoxem je, že mu při cestě do Vídně pomáhal František Mucha, okresní velitel Státní bezpečnosti ve Znojmě.
Knorrovi pomohlo, že se s ním znal ještě z gymnázia. Muchův mladší bratr navíc padl jako letec v Anglii.
"To, co pro mne Mucha udělal, jsem nikdy nikomu neprozradil," citoval Knorra publicista Pacner. "Až v roce 1990 jsem vyhledal jeho rodinu, on už nežil. Poděkoval jsem aspoň jeho manželce a dceři."
V roli "protisocialistického" agenta
Ve Vídni Miloše Knorra přemluvila americká kontrašpionáž, aby jí pomáhal s prověřováním uprchlíků ze sovětské do americké zóny.
Některé dny se hlásily desítky Čechů a Slováků, Knorr je aspoň zběžně prověřoval. Později přiznával, že na důkladnější kontrolu nebyl čas, takže se do amerického pásma mohli dostat i agenti StB. Vždy si ovšem cenil toho, že pomohl stovkám lidí získat svobodu.
Pro americkou špionáž pracoval i v následujících letech, počátkem padesátých let se stal blízkým spolupracovníkem generála Františka Moravce, který byl za války šéfem české výzvědné služby v Londýně. Teď působil v západním Německu. Knorr se na několik let stal operačním důstojníkem a řídil dokonce několik akcí proti "lidovědemokratickému" Československu prováděné z Rakouska.
- Čtěte dále: Váleční veteráni neví, že jim armáda platí lázně
V roce 1955 se Knorr přestěhoval do Spojených států, kde působil u firmy, která pojišťuje pojišťovny. Po odchodu do důchodu pracoval jako poradce.
V roce 1995 ho tehdejší prezident Václav Havel povýšil do generálské hodnosti.
