Dlouho jste zvažoval, zda na inauguraci půjdete. Co nakonec převážilo, že jste šel?
Ano, dlouho jsem přemýšlel, že nepůjdu. Ale když už jsem se rozhodl, tak jsem to chtěl absolvovat se ctí až do konce. To, co tam ale pan prezident předvedl, to nebyl inaugurační projev. To byla zášť, nenávist, o jedněch neonacistech mluví a kritizuje je, druhý mu sedí za zády. Mluví o hospodářské kriminalitě a za zády mu sedí člověk, který je za hospodářskou kriminalitu stíhán. Pak si začal vyřizovat účty s médii. Jedny napadá, že je někdo vlastní, druhý vlastník mu sedí za zády. Pak zaútočil na veřejnoprávní televizi, a když jsem viděl, jak přitom září, tak jsem prostě šel.
Co převážilo, když jste se pro účast nakonec rozhodl?
Protože je to moje právo i povinnost. Je to oficiální zasedání Senátu. A já jsem senátor a musím do práce jako každý jiný člověk. Považoval jsem i za svoji ústavní povinnost být přítomen složení slibu prezidenta. To je jedno z mých práv a povinností. To jsem všechno vydržel se ctí, ale poslouchat soukromé vyřizování účtů už ne. Myslím, že není součástí mého závazku vůči voličům.
Ale mohl jste čekat, že ten proslov nebude nekonfliktní.
Já jsem v koutku duše věřil, že když už není tlačený tím, že by někdy v budoucnu musel mandát obhajovat, tak zkusí být smířlivější. Že ho nepožene ta touha dělat body. Že má teď absolutní svobodu a může si říkat, co chce. A on ji využil jiným směrem, než jsem si přál.
Spolu s vámi se zvedlo asi dvacet lidí. Čekal jste, že jich bude více, nebo méně?
To je okamžité rozhodnutí každého, jak se k tomu postaví. Myslím, že nejde nikomu nic vyčítat. Ani těm, kdo tam zůstali do konce a vyslechli to do konce, a možná dokážu pochopit i ty, kdo nakonec zatleskali. Vím, že někteří kolegové s tím také nesouhlasili, ale řekli si: My to vydržíme do konce. Mají svůj důvod, který respektuji.
