Před padesáti lety se v Bezděčíně krátce před 23:00 srazil autobus s přívěsem, který vezl zhruba 60 cestujících a mířil z Mladé Boleslavi do Benátek nad Jizerou, s vlakem jedoucím z České Lípy do Nymburka.
Rozjetý vlak, ve kterém podle výpovědi průvodčího cestovalo více než 200 lidí, strhl autobusovou soupravu a vláčel ji několik desítek metrů. Sám zastavil zhruba po 200 metrech. Autobus se při nehodě převrátil, fotografie z místa ukazují jeho zdevastovaný stav. Střecha se například zmáčkla až na úroveň podběhů kol.
Bilance nehody byla tragická, 23 lidí zahynulo na místě, další člověk zemřel následně v nemocnici. Dalších šest lidí bylo těžce a 23 lehce zraněno. Nejvíce obětí, devět, pocházelo ze sousední Pískové Lhoty, šest z Benátek nad Jizerou, čtyři z Dražic a tři mrtví pocházeli z Brodců nad Jizerou. Polovina obětí se nacházela v době nehody ve vlečném voze. Nejmladší obětí byla čerstvě 18letá dívka z Pískové Lhoty.
Na zarostlém křížku je deska, která ale uvádí nesprávný počet obětí - 21. Primátor Mladé Boleslavi Raduan Nwelati (ODS) uvedl, že město dosud nedostalo k výstavbě pomníku žádný podnět. "Budu to brát jako podnět, poradím se s kolegy, zda je tento památník vhodný, nebo ne, a pokud by byl, tak určitě nic nebude bránit ho vybudovat," řekl Nwelati. O nehodě se v současnosti nezmiňuje ani informační tabule vzdálená jen asi 50 metrů od přejezdu, která lidi seznamuje s historií Bezděčína.
Svědectví se liší
Výpovědi svědků o nehodě se liší, existují tak dvě verze toho, jak se odehrály okamžiky před osudnou srážkou. Někteří z cestujících z autobusu vypověděli, že vůz před srážkou s vlakem nezastavil, jiní lidé naopak vypovídají, že autobus zastavil na přejezdu, když si řidič všiml vlaku. Tomu napovídají také stopy brzdné dráhy, které na místě po nehodě byly, tato verze je také jako konečná ve vyšetřovacím spisu. Spis zmiňuje také to, že lidé před nehodou volali na řidiče, že jede vlak.
Vlak přijíždí k bezděčínskému přejezdu od mladoboleslavského hlavního nádraží z oblouku, strojvedoucí vlaku tak na přejezd vidí až na poslední chvíli. Podle jeho výpovědi, která je součástí obsáhlého vyšetřovacího spisu uloženého v mladoboleslavském archivu, si všiml otevřených závor asi pět metrů před přejezdem.
V té době jel vlak rychlostí 50 až 60 kilometrů za hodinu, strojvedoucí zahlédl kabinu řidiče autobusu. "Ihned jsem uzavřel regulátor a bezprostředně nato jsem použil rychlobrzdy. Zastavil jsem za nadjezdem na délku asi tří až čtyř vozů," uvedl strojvedoucí u výslechu. Na nadjezdu dnes vede dálnice D10.
Závorářku probudila až velká rána
Strojvedoucí se po nehodě podle spisu ptal závorářky, co dělala. "Mlčela a ani slovem neodpověděla," uvedl strojvedoucí ve své výpovědi. Závorářku podle Juřeny probudila až velká rána, vyšla proto ze svého domku a ve zmatku stáhla závory. Bylo ale již po nehodě.
Za viníka nehody byla označena závorářka, spolu s ní ale také řidič autobusu, kterého vyšetřovatelé vinili z toho, že se před vjetím na přejezd nepřesvědčil, zda nejede vlak. Řidič ale při nehodě zemřel, soud tak odsoudil pouze závorářku, potrestal ji pěti lety vězení. Žena si ale svůj trest neodseděla celý, v roce 1972 byla propuštěna kvůli svému zdravotnímu stavu, trpěla rakovinou.
Trať je dodnes silně vytížená
Nehoda se stala na frekventovaném místě. Na dotčené trati projíždělo tehdy zhruba 50 vlaků denně, po silnici, která koleje křižovala, projelo denně asi 4000 aut. Spuštění závor tak způsobovalo dopravní komplikace, podle dobových informací se před závorami tvořila i dvoukilometrová kolona, napočítáno bylo kolem 200 aut.
Později po nehodě zmizely závory z přejezdu úplně. Vrátily se sem až v roce 2009, 40 let od tragické nehody. Trať je dnes velmi vytížená, využívají ji mimo jiné nákladní vlaky mířící do a ze závodu Škody Auto.
Nehodě se věnoval také tisk. Zveřejněna byla například jména obětí, ale také podrobnosti o závorářce, která nehodu způsobila. V novinách se objevila například informace, že u dráhy byla zaměstnaná 12 let a platila za svědomitou pracovnici. V novinách stojí také to, že si závorářky stěžovaly na špatné podmínky na pracovišti, a to kvůli výparům z projíždějících aut, které způsobovaly například bolesti hlavy. Opakovaně si na podmínky v Bezděčíně stěžovala také odsouzená závorářka.
Noviny popisují také situaci v automobilce, kde podle dostupných údajů pracovalo 20 z obětí. Na trávníku mezi objekty továrny byl umístěn černý panel s fotografiemi tragicky zemřelých zaměstnanců.
